Války milénia

Obrovský válečný konflikt zvaný souhrnně Války milénia můžeme rozdělit na čtyři hlavní části. Každá z nich má svá specifika a i strany konfliktu jejichž záměry se často velmi liší. Během trvání válek dochází k velkým zvratům a vznikají překvapivá spojenectví. Musíme si uvědomit, že nesmiřitelní nepřátelé jako Vendéti a Seveřani a nebo Thyrránci a Alveřani jsou na konci Válek Milénia spojenci.

První fáze - Northorijská válka za nezávislost (jaro 1001 až duben 1002)
První fáze válek Milénia je tradičně nazývána Northorijská válka za nezávislost. Trvala od jara 1001 až duben 1002 a od ostatních fází se liší zejména tím, že má převážně lokální charakter. Jelikož je tento úsek dějin dobře rozebrán v díle Reginalda z Temných Slatí (Northorijská válka za nezávislost) odkáži Vás tedy na něj a omezím se na konstatování, že Císařství bylo v této válce poraženo a Northorie získala alespoň částečně zpět svou nezávislost.
Nejvýznamnější události:

	5/1001	Vzbouřenci dobyli Borograd.
	6/1001	Bitva u Pustého Brodu, kde cisařský maršál Ivan Hrozný porazil vojsko northorijské chudiny táhnoucí proti Císařství
	konec 6/1001	Ivan Hrozný oblehl Borograd.
	7/1001 - 8/1001	řada drobných bitev s různými výsledky.
	začátek 9/1001	bitva u Kolovanu, neuspěšný pokus prolomit obležení Borohradu, northorijská armáda se dává na útěk v okamžiku kdy se na obzoru objeví standarda Ivana Hrozného.
	polovina 9/1001	Do tábora u Skalice přijíždí Lady Jane.
	konec 9/1001	pád a vyvraždění Borohradu.
	10/1001	první bitva u Skalice, v podstatě remíza, ale takticky vitězství Northořanů, Skalice přejmenována na Janeville.
	11/1001	druhá bitva u Janeville (Skalice) .
	12/1001-2/1002	tříměsíční příměří způsobené krutou zimou.
	3/1002	třetí bitva u Janeville (Skalice) .
	4/1002	na území Northorie vstupují pomocné sbory z Alvernu a Ancilu a Ivan Hrozný je poražen u Janeville a u Hormu a zatlačen za řeku Moldavu.

Druhá fáze - Obrana Západu (duben 1002 až srpen 1002)
Druhá fáze se nazývá Obrana Západu a nebo také Proti Všem a trvá od dubna 1002, kdy Seveřané napadli hranice Císařství a končí v srpnu 1002 smrtí bohů a útokem Elfů na území lidských říší. Tato fáze se dělí do třech separátních konfliktů.

Válka mezi Seveřany a Západem
Prvním z nich je válka mezi Seveřany na jedné straně a spojenými armádami Císařství a Vévodství na straně druhé. Tuto válku jak dobře víme umožnil chán Tremendu, který sice dodržel svojí dohodu s Císařem a nenapadl Císařství, ale na druhou stranu umožnil Seveřanům přejít bez boje území sedmi kmenů. Seveřané udeřili na své jižní sousedy tvrdě a to ve dvou směrech. Větší armáda napadla Wolfenlund a po té co smetla nepočetnou obranu Trolbergu postupovala rychle na jih směrem na Skalberg. Na pláni před hlavním městem provincie se jí do cesty postavila Císařská armáda vedená místodržícím. Seveřané ji v krvavé bitvě porazili a zahnali za hradby. Skalberg po té oblehli. Druhá armáda napadla Vévodství a Seveřané očekávali, že jim hašteřící se vévodové nebudou schopni klást významnější odpor. Vévodové se ale poprvé v dějinách dohodli a jejich spojená vojska čekala na nepřítele v Suchém Žlebu. Velením armád byl pověřen vévoda z Cremontu. Bitva v pustém Žlebu se stala pro Seveřany katastrofou, byli poraženi a zahnáni zpět na území sedmi kmenů. Koncem května se tedy situace stabilizovala. Seveřané ovládli skoro celý Wolfenlund a stále obléhali a Skalberg, ale jinde se jim postoupit nepodařilo a tak mohla v červnu začít protiofenzíva Císařství. A byla to opravdu rázná odpověď všem, kteří se obávali o osud Císařství. Seveřané byli poraženi na všech frontách. Všechno začal syn cavonnského mistodržícího Barbaross du Cavon, který v čele cavonnských sborů přitáhl ke Skalbergu a po dvoudenní těžké bitvě se mu podařilo prolomit jeho obležení. Zahnal pak Seveřany na pravý břeh Bublavy. Barbaross ale neměl dostatek sil k dalšímu postupu a tak se situace na tomto úseku na dlouhou dobu stabilizovala. Další porážku uštědřila Seveřanům vojska z Essenu, která rychlým pochodem překonala Krvavou Pláň aprobila se územím sedmi kmenů na dohled města Siven. To ovládali Seveřané z kmene Barboss, kteří se až do toho dne války proti Císařství aktivně neúčastnili. Pod hradbami města se spojila s armádou Ivana Hrozného. Tato armáda, která vznikla spojením vojsk Vendécie s vojsky pěti vévodů, porazila podruhé Seveřany v Suchém Žlebu a hnala je v panice před sebou až k Sivenu. Obě spojená vojska Siven oblehla. Od obležení Sivenu se většina z příslušníků sedmi kmenů přidává na stranu Seveřanů a začíná napadat císařská vojska všude tam, kde je to možné. Pouze armáda chána Tremendua dále zachovává neutralitu. Město Siven však odolalo několika šturmům a vydrželo až do příchodu velké armády Nordů a Zaků (kmeny Seveřanů), která tvrdě udeřila na spojené armády Ivana Hrozného. Následná bitva je právem označována za jednu z největších bitev historie vůbec a to jak do počtu zúčastněných vojsk tak do počtu obětí. Štěstí se klonilo hned na tu a hned na druhou stanu, ale nakonec musel Ivan Hrozný ustoupit útočící přesile. Ústup to byl ale spořádaný atak jeho armáda znovu zaujala pozici v Suchém Žlebu na hranici Vévodství, kde se hotovila k rozhodující bitvě. K té už nedošlo, protože politická situace se prudce proměnila v důsledku smrti bohů a začátku válek s Elfy.
Nejvýznamnější události:

	4/1002	bitva u Tralbergu, seveřané porážejí nepřipravenou císařskou armádu a valí se do nitra Wolfenlundu.
	4/1002	bitva v Suchém Žlebu, seveřané jsou zde ke svému údivu a i údivu zbytku světa poraženi spojenými vojsky 5 vévodů.
	4/1002	bitva v Severním průsmyku, seveřanům se nepodařilo prorazit průsmykem hájeným spojenými vojsky Křižáků a Templářů.
	konec 4/1002	první bitva u Skalbergu, seveřané zde porazili armádu wolfenlundského místodržícího a oblehli Skalberg.
	5/1002	obléhání Skalbergu.
	6/1002	druhá bitva u Skalbergu, Cavonnskému kontingentu vedenému Barbarossem du Cavon se podařilo prolomit obležení Skalbergu. Fronta se pak ustálila na řece Bublava a na tomto úseku panovalo až do Smrti bohů vratké příměří.
	6/1002	bitva na Krvavé Pláni, kde císařská armáda ve spojení s Křižáky porazila a zahnala na ústup Seveřany a postoupila až k Sivenu, kde se spojila s armádou vedenou Ivanem Hrozným.
	6/1002	druhá bitva v Suchém Žlebu, velké vítězství spojených armád 5 vévodů a císařství, pod vedením Ivana Hrozného. Seveřani začali v panice ustupovat a spojenci je pronásledovali až ke městu Siven, které oblehli.
	6/1002	obléhání Sivenu.
	7/1002	bitva u Sivenu, ve které Seveřané porazili spojené armády pod vedením Ivana Hrozného, jedna z nějvětších a nejkrvavějších bitev v dějinách. Po této bitvě Ivan Hrozný ustoupil zpět do Suchého Žlebu a hotovil se k rozhodující bitvě.

Válka mezi Ancillem a Okthou
Druhým z relativně oddělených konfliktů je válka mezi Ancillem a Okthou, kdy okthský eskelon využil toho, že vojska Ancillu vázána v Northorii a veškeré síly Templářů na severu. Jeho armáda překročila Dračí hory a vtrhla na území Ancilu. Eskelon se v této válce spoléhal zejména na svoji novou zbraň - letce na gryfech. Znovu se však ukázalo, že Oktha značně přecenila své síly. Její armáda byla na hlavu poražena u Kyselé Prdele početně mnohem slabší armádou Ancilanů. Zejména díky vynikajícím lučištníkům se jezdci na gryfech ukázali jako neúčinní a po jejich ústupu byla špatně vycvičená pěchota doslova zmasakrována rytířskou jízdou krále Filipa. Oktha se po prohrané bitvě stáhla zpět a jejím mágům se dařilo až do zmizení magie držet vojska Ancillu mimo její území.
Nejvýznamnější události:

5/1002

Okthská armáda je na hlavu poražena Ancillany v bitvě u Kyselé Prdele.

Přepadení Alvernu vojsky Thyrránců
Třetím konfliktem této fáze byla válka mezi Thyrránci a Alvernem. Tento střet začala bitva ve Východním průsmyku, kde Thyrránci na hlavu porazili armádu královského generála de Santé. Tím začal jejich postup na Ascalon, kterému nebyla oslabená královská armáda zabránit. Naštěstí se Thyrránci cestou zdržovali pleněním a vražděním a tak se pod hradbami Ascalonu stačila sejít Alvernská zemská hotovost. Do jejího čela se postavil do té doby neznámý šlechtic Armand de Collon a vytrhl vstříc plenícím Thyrráncům. Zastihl je nepřipravené a tak pět hodin cesty od hradeb Ascalonu zničil jádro útočníků a změnil jejich postup v ústup. Až do Smrti bohů pak probíhali na velkém území Alvernu různé drobné potyčky aniž by jedna ze stran získala výraznou převahu.
Nejvýznamnější události:

	6/1002	bitva ve Východním průsmyku, Thyrránci porážejí armádu královského generála de Santé a postupují na Ascalon, cestou pálí a vraždí.
	7/1002	Alwernská hotovost zastavuje postup Thyrránců den cesty od hradeb Ascalonu.

Třetí fáze - Války proti Elfům (srpen 1002 - květen 1004)
V polovině roku 1002 byl svět lidí nenávratně rozvrácen vzájemnými válkami. Hořel Wolfenlund, Alwern, válčilo se na pomezí Okthy a v Guvernátech. Zdálo se, že tato situace se nemůže uklidnit. Přesto se stalo něco, co zcela změnilo běh událostí. Byla to Smrt bohů. Ať už jí chápeme tak jak jí popisuje církev Jeho, tedy jako dočasnou ztrátu kontaktu s bohy jako trest za vedení válek a nebo tak jak je prezentována vědci a filozofy, tedy jako trvalý stav způsobený Elfy, nic to nemění na obecných dopadech této události. Všichni kněží totiž ztratili kontakt s jejich bohy a tím i své magické schopnosti. S velkou pravděpodobností se vytratila i kouzelná moc mágů z Mageonu a to přesto, že byla založena na čtyř živlech. To nás vede k domněnce, že i magie živlů, byla nějak závislá na některém ze zmizelých bohů. Kteří bohové se tedy odmlčeli? Máme prokázáno, že se odmlčel On, odmlčela se celá dvanáctka severských bohů a také bůh Thyrránců. Okthánci sice ztrátu svého hadího boha popírají, ale jeho zmizení můžeme považovat také za fakt.
Po odmlčení bohů se lidský svět na chvíli v úžasu zastavil. Tento úžas ale nemohl trvat dlouho protože válka se začala znenadání ubírat úplně novým směrem. Z průsmyků v horách se vyrojili elfové a mocnou silou napadli Hilietii a Northorii. Situace začala pro Západ vypadat beznadějně, protože většina jeho armád byla vázána jinde a tak elfové postupovali kupředu v podstatě bez odporu. První se jim postavili Northořané. Ti se zatím válek aktivně neúčastnili a soustřeďovali své síly na obranu své čerstvě získané samostatnosti. Lady Jane vyjela vstříc Elfům a přesto, že její armáda utrpěla porážku, podařilo se jí postup této elfské armády alespoň zpomalit. V Hilétii byla situace horší a elfové rychle postupovali k hranicím Vendécie. V té chvíli beznaděje však přišlo pomoc z nečekané strany. Thyrránci vyslali poselstvo k Alweřanům a nabídli jim mír a souhlasili dokonce s podmínkou, že se stáhnou ze všech do té doby dobytých alwernských území. K tomuto činu přiměla Thyrránce třetí velká elfí armáda, která napadla a vypálila jejich města Osyr a Kor-Lund. Okamžik uzavření míru s Thyrránci je okamžikem, který můžeme považovat za vznik takzvané lidské aliance. Thyrránci se okamžitě stáhli a vojska Alwernu mohla podpořit své Northořanské sousedy. S jejich podporou se situace v Northorii rychle otočila a elfové byli zastaveni. V září roku 1002 se Císařství ocitlo v kritické situaci. Defakto přišlo o dvě provincie. Wolfenlund byl obsazen Seveřany a Hilétia elfy. Císař nechal povolat obecnou hotovost a říše se hotovila k boji o přežití. V této situaci se objevili poslové Seveřanů. Nabídli Císaři mír a to za cenu ztráty území Wolfenlundu na východ od řeky Bystré. Císař tuto nabídku přijal. Císařství se tedy mohlo plně soustředit na obranu proti Elfům a tak bylo jen otázkou času, kdy invazi zastaví. V zimě roku 1002 se tedy situace znovu stabilizovala. Svět se ale nadále topil v krvi. Téměř polovina Northorie a téměř celá Hiletie byla v rukou elfů. Wolfenlund byl v rukou Seveřanů a na březích Bystré panovalo napjaté příměří. Všichni s obavami čekali co přinese Západu rok 1003 cl.
Rok 1003 znamenal ve válce převrat. V Heliopolisu se sešly všichni lidští vládci a ustanovili s konečnou platností lidskou alianci. Byli zde i zástupci Thyrránců a dokonce i Seveřanů. Seveřané se k tomuto jednání dostavili na příkaz svých kněžích, kterým se podařilo odhalit fakt, že za smrt bohů jsou zodpovědní Elfové. Vznik lidské aliance umožnil naplánovat přechod do útoku a tak se na konci zimy 1003 na užaslé elfy vyvalila spojená lidská vojska, která je převyšovala jak počtem, tak morálkou. Elfové byli poraženi na všech frontách a nepomohla jim ani magie. V Hilétii porazila spojená vojska Císařství a seveřanů elfy jak na pláních u Salamisu tak pod hradbami Windnmarku a zahnala je na levý břeh řeky Cordavy. V Northorii místní armáda posílená o oddíly z Clementu, Veritasu a Alvernu zahnala elfy do Mrazivého průsmyku. Na pláních Thyrranu byli elfové překvapení Ancillskou jízdou, poraženi a rozprášeni. Stáhli se poté do lesů a Thyrránci bez boje překročili říčku Tichou. V plné nahotě se ukázala základní chyba v plánování Elfů. Zaprvé se lidé dokázaly sjednotit, za druhé se elfové nesoustředili na jednoho nepřítele, ale rozdrobili své síly do třech armád. A konečně, očekávaná převaha magie se neukázala až takovou výhodou. Smrt bohů naopak dala lidem morální převahu, kdy se vlastně mstili za smrt svých bohů. Dokonce roku se převaha lidí dále prohloubila. Northořané dobyli Mrazivý průsmyk a překročili hory, kde se spojili s postupujícími Thyrránci a Ancillany. Blízkost lidských armád podnítila odboj v Záhoří, kde vypuklo povstání. A tak museli Elfové vyklidit i Klikatý průsmyk. Vše dokonal úder Seveřanů, kteří obešli Velký předěl severně a udeřili do boku ustupujících Elfích armád. Nastala opět zima a většina vojsk se vrátila domů. Celou zimu probíhaly na Hraniční řece boje, ve kterých ani jedna strana nezískala převahu. na jaře se válečné operace obnovili a spojená armáda Lidské aliance si vynutila přechod přes řeku. Velel jí náš starý známí Ivan Hrozný. Na své cestě tato armáda také dobyla a vyvrátila elfské město Kepita-Onád. Elfové se stáhly do lesa a hotovili se k poslednímu odporu. První útoky se jim podařilo odrazit, protože při boji v lese vysoko převyšovali lidské armády. K rozhodující bitvě už nedošlo. V červnu 1004 se do hry se vmísil nový prvek. Ze severu se přivalili armády vedené Velkými Orky náčelníka Hruma Velkého zvaného Gorkovy tesáky. Lidé měli rázem jiné problémy, než dobývat Velký les.
Nejvýznamnější události:

	8/1002	Bitva v Klikatém průsmyku, elfové prorážejí nepočetnou obranu císařských a rychle postupují na Windenmark.
	9/1002	Bitva u Tanského jezera, armádě vedené Lady Jane se sice nepořilo zabránit vstupu Elfů do Northorijských rovin, ale způsobila jim takové ztráty, že se postup elfů na Janewill výrazně zpomalil.
	9/1002	Bitva u Windemarku, cisařští jsou opět poraženi a Windenmark je obklíčen. Elfové ho ovšem nedobývají, protože na lidském městě nemají žádný zájem.
	8/1002	Armáda šedých elfů dobývá a plení Osyr.
	9/1002	Armáda z Endoru dobývá Kor-Lund a vypaluje ho.
	10/1002	Bitva u Salamisu a další porážka Císařství. Město popleněno elfy.
	11/1002	Bitva u Janeville, elfům se nepodařilo město obklíčit a spojená vojska Northorie a Alwernu je poprvé přinutila k ústupu.
	11/1002	Bitva na úpatí Hadích hor. Císařští zastavují postup elfů na hranicích Vendécie.
	3/1003	Druhá bitva u Salamisu. Císařská vojska posílená oddíly vévodů a Seveřanů poráží Elfy a probííjí se na Windemark.
	3/1003	Bitva u Zásmuk. Spojené armády Northorie, Alwernu, Clementu a Veritasu rozdrtili ve dvoudení bitvě elfy a hnali je před sebou až do Mrazivého průsmyku. Válka v Northorii prakticky skončila.
	4/1003	Thyrranci s podporou Ancillu porážejí Elfy na pláních u Altoru. Elfové jsou rozprášení a stahují se do lesů.
	4/1003	Osvobození Windenmarku. Elfové se stahují na levý břeh Cordavy a drží brody.
	6/1003	Toriánské armády se probily Mrazivým průsmykem a spojují se s armádou Thyrránců, která bez boje překročila říčku Tichou. Vzápětí vypuká povstání v Záhoří.
	7/1003	Elfové se bez boje stahují z Hiletie a vydávají Císařským Klikatý průsmyk.
	7/1003	Bitva u Jestřábí věže. Seveřané vpadávají do boku stahujícím se Elfům a porážejí je. Elfové se stahují za řeku.
	3/1004	Císařský maršál Ivan Hrozný dobýjí Kepita-Onáb a obací ho v trosky. Vojska lidské aliance pak překračují Hraniční řeku a útočí na okraje Velkého lesa.

Čtvrtá fáze - Válka s Orky (červen 1004 až srpen 1006)
Na počátku tohoto odstavce si musíme odpovědět na otázku, kdo jsou Velcí Orkové a kde se na severu vlastně vzali. Zde bych Vás odkázal na následující tři díla, která Vám tuto problematiku zajisté objasní - Gork a Velcí Orkové, Gork a Gorkovi jezdci. Z pohledu zpět je jasné, že se Velcí Orkové na severu nejen dobře aklimatizovali, ale podařil se jim i sjednotit roztroušené kmeny svých malých příbuzných. V jejich čele pak napadli Jih ve snaze vydobýt si lepší podmínky pro život. Válka začala srážkou Orků se Seveřany. O těchto bojích mnoho nevíme, ale známe jejich výsledek. Seveřané byli poraženi, mnoho jih zahynulo a zbytek byl vytlačen na Jih. Orkové také vtrhli na území sedmi kmenů, kde se jim část obyvatelstva postavila a byla eliminována, část se k nim přidala a část uprchla. Velké Orky zastavilo Císařství Ubránilo se jak území Řádových Guvernátů, tak se s pomocí císaře udrželi i vévodové. Jediný průlom se tak podařil ve Wolfenlundu. Ale i tady na konec lidé zvítězili. Spojená armáda Cavoňanů, Wolfenlunďanů a Seveřanů z kmene Barboss pod vedení vévody Barbarosse du Cavon Orky opakovaně porazila a vyhnala je z území Wolfenlundu. Této situace využili i přeživší Seveřané shromáždění na poloostrově Zoban. Zformovali se a porazili Orky u Sarakantu a Tralberku. Těmito bitvami vlastně skončily opravdové boje.
V letech 1005 a 1006 však válka dále doutnala. Hranice byly neklidné a muži stále umírali. Všechno skončilo až v srpnu 1006, kdy byl zavražděn velký náčelník Harum a jednota Orků se rozpadla. Od té doby panuje v našem světě napjaté příměří, které občas přeruší větší vojenská výprava. Všichni lidé, ale se strachem očekávají den, kdy některý z orčích kapitánů uchopí dvě bájné Harumovy sekery, obleče si jeho rudý pancíř a opět povede kmeny k výbojům na jih.
Nejvýznamnější události:

	7-8/1004	Řada bitev na dálném severu končí naprostou vojenskou porážkou Seveřanů.
	9/1004	Orkové porazili armádu chána Tremendua, který v bitvě zahynul.
	9/1004	Bitva v Severním průsmyku. Císařští ho udrželi.
	10/1004	Bitva na Krvavé pláni končí nerozhodně.
	10/1004	Bitva v Pustém Žlebu. Vévoda z Cremontu v čele spojených vojsk pěti vévodů udržel hranice.
	11/1004	Bitva u brodů přes Bystrou. Armáda pod vedením Barbarosse du Cavon poráží Orky a vyhání je z Wolfenlundu.
	11/1004	Bitva u Sarkantu. Vitězství Seveřanů, které položilo základy ke vzniku království Asgard.
	12/1004	Bitva u Tralberku. Vítězství Seveřanů, které upevnilo severní hranice jejich nového království.

Dopady válek milénia na politiku, kulturu a společnost.
Důsledkem Válek Milénia byla radikální proměna politické situace a války měly vliv i na kulturu a zejména náboženství.Událostí s největším vlivem v těchto oblastech je bezesporu takzvaná smrt bohů. Ve své podstatě se jedná o okamžik, kdy všichni bohové přestali komunikovat se svými věřícími a je to i okamžik, kdy náš svět opustila většina magie. Tento fakt měl a má obrovské dopady. Musíme si uvědomit, že to byli právě bohové, kteří nesmiřitelně rozdělovali jednotlivé skupiny lidí. Ať již bohové zemřeli nadobro a nebo se jen na čas odmlčeli, jak nám tvrdí církev Jeho, ztratila se do té doby nepřekonatelná bariera mezi Seveřany, kteří věří ve Dvanáct bohů, národy ze západních království, kteří věří v Jeho a Thyrránci, kteří vzývají Stvořitele a jeho proroka Mahmeda. To ve svém důsledku umožnilo vytvoření takzvané Lidské aliance, která svým vznikem napomohla k porážce Elfů. Je pravda, že si všechny jmenované skupiny svou víru v majoritě zachovaly, ale jsou v ní podstatně chladnější a více tolerantní.

Další podstatnou změnou je zlomení moci elfů, kteří s největší pravděpodobností tento konflikt rozpoutali a dle mnoha odborníků jsou odpovědni i za Smrt bohů. Elfové dnes, ve značně redukovaném počtu, žijí pouze na území Velkého lesa, kde se zachovalo jejich království Endor. Naopak říše šedých elfů byla zcela vyvrácena. Jejich citadela v Kepita-onád leží v troskách a bývalé srdce jejich království Eldar se dnes nazývá Les smrti a je zřejmě zcela pusté. Po válce byla cílenými pogromy a vysídlením zcela eliminováno elfské osídlení na územích západních království. Zanikla tak velká kolonie na Hrázovsku a Elfové byli vyhnání i z území Vévodství. Neznámá je situace v Okthě, ale dá se předpokládat, že tamní elfská minorita dále přežívá.

Významná je také změna situace na severu. Zde vznikla rozsáhlá a tajemná říše pod vládou Velkých Orků nazývaná nejčastěji Orcigrad. Seveřanské osídlení bylo zcela eliminováno a přeživší seveřanské kmeny se usadily buď na území Asgardu (Nordové, Roshamové a Zetové) a nebo na území Wolfenlundu (Barbossové), kde částečně nahradili původní obyvatelstvo povražděné během válek. Část Seveřanů odešla i do Edessy, kdy byli potomky severského kmene Krunů docela dobře přijati. Orcigrad také pohltil území obývané sedmi kmeny a osudy jednotlivých původních kmenů se liší. Jak už víme Barboss (Seveřani) odešli do Wolfenlundu. Trollar (Trolové) byli zcela vyhubeni. Kmeny Arachat (Koboldi) a Emun (Gnollové) se spojily pod vedením chána Tremndua a pokusili se klást Velkým orkům odpor. Byli poraženi a zotročeni. Chán Tremendu byl v bitvě zabit a tak se již nikdy nedozvíme, zda byl opravdu tím bájným Sjednotitelem, jak o něm někteří a i on sám tvrdili. Kmeny Hwan (Ogři) a Kerm (Goblini) se podvolili a stali se v Orcigarsu trpěnými, ale ne milovanými menšinami. Orci z kmene Ibaru byli pozvednuti téměř na úroveň svých velkých příbuzných a jelikož se rychle množí jsou teď páteří armád Orcigradu.

Drastické změny postihly též Okthu. Z neznámé příčiny se totiž velká část jejího území přeměnila v nehostinnou poušť bez jakékoliv vegetace. Bývalá města hrdého impéria jsou dnes v podstatě izolovanými městskými státy a centrální moc má pouze formální charakter. Učenci spekulují o tom, že Oktha byla tak těsně provázána se svým odporným bohem, že nebyla schopna přežít jeho smrt.

Důsledkem VM je i vznik dvou nových západních království. Prvním z nich je obnovené království Northořanů pojmenované Jižní Northorie, které se rozkládá na zhruba dvou třetinách bývalé císařské provincie Northoria. Zbytek tohoto území je dál pod nadvládou Císařství. Druhým novým královstvím je Asgard, který vznikl na poloostrově Severní Zoban jako kmenový svaz tří severských kmenů - Nordů, Roshamů a Zetů. Protože toto území Seveřané uhájili jen za pomoci Císařství a Edessy, je toto království dnes jejich spojencem. Změny nastaly i na území Císařství, které sice ztratilo část své provincie Northotia, ale naopak získalo novou provincii Essen, která se rozkládá na území dříve nazývaném Řádové Guvernáty. Toto území připadlo Císařství poté, kdy byla vojenská moc obou nevětších řádů (Templáři a Křižáci) zlomena během vysilujících bojů proti Seveřanům a Elfům. Řády už nebyli schopny toto území chránit a proto ho dobrovolně předali do správy císaři. Nicméně řádům zůstala kontrola nad jejich hrady a mají stále na území provincie Essen široká privilegia a pravomoci.

Změnila se též situace na východ od Velkého předělu. Záhoří se vymanilo z nadvlády Elfů a na jeho území bylo vyhlášeno samostatné království. Je pravda, že toto království je pod silným vlivem císaře z Heliopolisu. Na jih od Záhoří vzniklo samostatné vévodství pojmenované Vévodství za horami. To je pro změnu pod vlivem alwernského krále. Dále na jihu se na úkor bývalého království Eldar rozšířilo území ovládané Thyrránci.

Dalším přímým důsledkem Válek Milénia je situace v Mageonu. Mageon se zcela odmlčel a i na jeho hranicích , podobně jako v Okhtě, vznikla bez příčiny mrtvá a mrazivá pustina. Co se na tomto území ovládaném mágy dnes děje nevíme, ale z nemnohých náznaků usuzujeme, že zde po zmizení magie došlo k prudkému ochlazení klimatu.


Přednáška Joachima Glugmana určená pro studenty třetího ročníku Heliopolské císařské univerzity