Výprava na Nový Zéland

13.12.2008 - 10.1.2009

Úvod

Vítejte na webu věnovanému jedné menší výpravě 7 lidí na Nový Zéland.
Snažil jsem se sepsat všechny možné informace, o kterých si myslim, že by mohly být zajímavé pro všechny co se do této krásné země chystají :)
Kdyby měl někdo jakékoli dotazy ohledně Nového Zélandu či naší cesty (a nenašel to na tomto webu) tak mi může napsat na email parizek[zavináč]jcsoft.cz.

Skupinovka na Routeburn tracku

Účastníci zájezdu

Jan Pařízek, Kateřina Rusoová, Michal Petera, Monika Pangerlová, Petr Kubeš, Petra Hauptová, Petr Haupt

Odkazy

Fotogalerie - Jan Pařízek
Další web o této výpravě - Michal Petera
Spousta dalších webů o Zélandu na seznam.cz
Tracky (tůry) a národní parky Nového Zélandu - vše o nich
Autopůjčovna z které jsme měli auta - skopojenost, mohu doporučit :)
Kempy na Zélandu a nějaké mapy
Autokempy a obecně luxusnější kempy

Let a letenky

Podařilo se nám sehnat letenky za necelých 30.000Kč. Letěli jsme s Korean Airlines, z Vídně přes Soul do Aucklandu.
Cesta do Vídně a z Vídně proběhla bez problémů přes autobusy Student Agency, které jezdí až k letišti. Let samotný také v pohodě. Jídla bylo dostatek, vždy byl výběr 2 jídel (jedno korejského a jedno evropského stylu). Pítí také dosti, stačilo si vždy říct.
Jediná nevýhoda letu byla to, že každý neměl před sebou svou vlastní malou televizku, na které mohl sledovat film dle vlastní volby nebo aktuální polohu letadla. V tomhle směru jsme byli odkázání na hlavní obrazovku, kam se vše promítalo. Většinou bohužel filmy, které nebyly velké kvality nebo něco korejského, co nás vůbec nezajímalo.
Jinak při cestě tam jsme měli v Soulu 1 den volna. Po příletu jsme zajeli do centra, kde jsme měli již dopředu zamluvený hostel. Prošli si část večerního Soulu, přespali krásně na rovných postelích (po 11hodinách v letadle nádhera :)) a další den se podívali na místní "Petřín", kopec s vyhlídkovou věží na okolní město. Pak ještě jeden menší skanzen a odpoledne jsem odejeli opět na letiště. Do Aucklandu jsme odlétali večer v 19 hodin.
Cesta z letiště do centra zabere tak 1-1,5 hodinu času autobusem (taxíkem to může být rychlejší) a stojí 9000 těch jejich peněz. Takže pokud by tam člověk měl třeba jen 4 hodiny času už se to nevyplatí. Chce to mít opravdu aspoň den času. A rozhodně udělat si takovouto přestávku můžu jen doporučit, protože letět hned dál do Aucklandu může být dost masakr. Naopak když se to takto rozdělí na 2 lety, s přespáním v posteli mezi nima, tak je to vcelku snesitelné :)
Na cestě zpět jsem již v Soulu neměli tolik času, ale i tak jsme zde přespávali. V tomhle případě již jen v hotelu hned vedle letiště (hrazeno Korean Air :)), neb jsme přiletěli večer a hned ráno zase pokračovali dále :) Ale i tak jen to přespání na posteli hodně pomohlo a další část letu se dala lépe zvládnout.

Užitečné informace

Ceny potravin:
700g sýra - od 9 do 13 NZD
česnekové máslo - kolem 3 NZD
toustový chléb - od 1,5 do 4,5 NZD
mléko 1l - kolem 2,3 NZD
nudlová polévka - od 0,50 do 1 NZD
klasická polévka kolem 1 NZD
plechovka tuňáka 185g - od 2,5 do 3 NZD
musli - od 5 do 8 NZD
plechovka fazolí - od 2 do 2,5 NZD
štangle salámu - kolem 10 NZD
plátky šunky/šunkového salámu apod. - od 1,7 do 2 NZD za 100g
pomázánka "hummus" - kolem 3 NZD
jablka - kolem 4 NZD za kilo
pivo 12 plechovek/lahvi 330ml - od 12 do 17 NZD dle značky
sandviče ala crocodille u nás - od 4 do 5 NZD
chipsy - od 1,5 do 3,5 dle značky
kešu oříšky (pražené a solené) - kolem 2,5 NZD za 100g
minerální voda - kolem 2 až 2,5 NZD za 1,5l

DC kempy
DC znamená Department of Conservancy. Doporučuji navštívit visitors centrum v Aucklandu nebo jakémkoli větším měste a zde si vzít brožury s jejich kempy - jedná se převážně o jednoduché kempy, pouze záchod, voda, někdy lavička či něco se střechou). Každopádně jsou levné, většinou za 6 dolarů na osobu, a pokud nepotřebujete větší komfort dá se v ních skvělě přespat. Vždy tam byla pěkná rovná travnatá plocha na stany, což je hlavní :).
Na Zélandu se sice dá stanovat snad skoro kdekoli. Neboli kde to není přímo zakázáno a neni to v blízkosti nějakého baráku, tak tam je to povoleno. Ale jak rychle zjistíte, většina pastvin a luk kolem silnic jsou soukromé pozemky, které jsou oploceny a na kterých se pase stádo ovcí nebo krav. Takže najít dobré místo s rovnou travnatou plochou na stavbu stanů neni až tak jednoduché. A v daných DC kempech máte toto zajištěno a ještě k tomu vodu na vaření a záchody. Takže proč si za to nezaplatit 6 dolarů :)
Ještě ke všemu vás ani nikdo nenutí těch 6 dolarů platit. Neni tam nikdo, kdo by je vybíral. Místo toho je tam prostě jen budka kde je připravená kasička kam je máte hodit. Takže záleží na vaší poctivosti, zda to uděláte :) Samozřejmě my jsme vždy platili neb to není moc a zneužívat tento skvělý systém by bylo příliš. Upřímně bych odsoudil každého kdo by chtěl tohoto zneužívat a přespávat zde zdarma.
Mapa DC kempů na jížním ostrově - část1
Mapa DC kempů na jížním ostrově - část2
Mapa DC kempů na severním ostrově - část1
Mapa DC kempů na severním ostrově - část2

Great Walks Track
Určíté tracky na Zélandu spadají do kategorie Great Walks. Jsou to ty nejnavštěvovanější a nejvytíženější. Pro ně platí určitá speciální pravidla, díky kterým se místní vláda snaží limitovat počet turistů, kteří zde za den projdou. Což je ostatně správné, neb jinak by se mohlo brzy stát, že místní krásná příroda bude brzo zničena.
Na tyto tracky je potřeba si dopředu zaplatit noclehy. Na každém tracku je několik chatek a kempovacích míst, kde je možné přespat (kdekoli jinde je to na těchto tracích zakázáno). A tyto místa mají i svou omezenou kapacitu. Takže je třeba si nocleh v chatě nebo kempu dopředu zaplatit přes webové stránky jednotlivých tracků. Přímo si tam vyberete datum a dané místo, kde chcete spát. Pak to také ihned přes kreditní kartu zaplatíte.
Jakmile pak přijdete do daného kempu/chatky, místní správce po vás může chtít vidět doklad o zaplacení (když ho nemáte a je tam volno, tak vás sice nevyhodí, ale bude vás to stát 2x tolik, než je normální cena). Takže určitě je lepší si to dopředu zamluvit, aby jste se pak vyhnuli zbytečným problémům a měli jistotu přespání.
Zde jsou webové stránky se seznamem všech Great walk tracků

Mobilní signál
Celkově je na Zélandu signál pouze ve městech a jejich okolí. Takže hlavně na jížním ostrově budete na spoustě míst kde jednoduše nebude. Což nám bohužel několikrát lehce zkomplikovalo situaci a připravilo horké chvilky nejistoty :) Ale samozřejmě se to bez něj dá zvládnout a vydržet :)

Sandflies
Na Zélandu není moc nebezpečných zvířat. Hadi žádní, pavouci minimálně. Ale mušky tam jsou. Místní jim říkají Sandflies - nejsou to komáři, ale spíše mušky. Nicméně je jich tam opravdu hodně! Jakmile jste u vody a neni velká zima, tak si buďte jistí, že si vás rychle najdou. Každopádně si v prvním supermarketu kupte proti nim repelent (není nutné kvůli tomu jít do speciálního obchodu, v New Worldu či Fresh Choice je běžně seženete taky), neb bez něj se to vydržet nedá. A lepší koupit místní než spoléhat na ty zde z Čech.

Jednotlivé dny

DEN 1 - Auckland
DEN 2 - let, CHCH a cesta na jih
DEN 3 - Moreaki, Dunedin, Tunnel beach a Nugget point
DEN 4 - Purakanui Falls, Catlins Coast a Catedral Caves
DEN 5 - Queenstown a začátek Routeburnu
DEN 6 - Routeburn track
DEN 7 - Greenstone Track
DEN 8 - konec Greenstonu, problém s autem
DEN 9 - výměna auta, Queenstown, Štědrý den
DEN 10 - cesta z Queenstown na West Coast
DEN 11 - West Coast, Fox Glacier a Pancakes rocks
DEN 12 - Paparoa National Park, cesta dále na sever
DEN 13 - Abel Tasman Coastal Track
DEN 14 - Abel Tasman Coastal Track
DEN 15 - Abel Tasman Coastal Track
DEN 16 - Silvestr, Richmond, Nelson
DEN 17 - Nový rok, Nelson, Pelorus Bridge
DEN 18 - Picton, trajekt, Wellington
DEN 19 - Wellington a cesta do Tongarira
DEN 20 - Tongariro national park
DEN 21 - Tongariro crossing
DEN 22 - Taupo, Wai-O-Tapu Thermal Wonderland
DEN 23 - Rotorua, Okere Falls
DEN 24 - pláž KareKare a Auckland
DEN 25 - odlet

Mapa Nového Zélandu s vyznačenými dny

DEN 1 - úterý 16.12. - Auckland
Do Aucklandu jsme přiletěli kolem 10:30. Chvíli trvalo než jsme vyřídili nezbytné procedury na letišti. Dokonce jsme museli ukazovat boty, a Petrovi K. sebrali stan na prohlídku a vrátili mu ho sice umytý jenže taky mokrý, takže jsme ho tam ještě chvíli sušili :).
Z letiště jsme se tedy dostali až kolem poledne. Vzali si autobus do centra Aucklandu. Jezdi tam vlastně jen jeden - Airport bus express - a stojí 15 NZD, což je celkem dost. Z centra na letiště se dá dostat i levněji, ale to jsme zjistili až za měsíc při odletu.
Takže sedáme do busu a svištíme do centra, je krásné počasí, takže si užíváme tepla a sluníčka. Stále dosti teple oblečení ze zimního Soulu :) Do Hostelu (YHA Auckland hostel) přijíždíme kolem 13 hodiny. Dáváme hned sprchu, převlíknem se do letního a vyrážíme na procházku do centra. S Katkou a Michalem máme domluvený sraz až v 17 hodin, takže do té doby spousta času. Jelikož již máme docela hlad, tak sháníme nějaký fastfood. Všude je to ale samá čína, korea apod. což se nám po Soulu moc nechce. Tak si nakonec daváme hotdog u radnice, ale ihned zjišťujeme, že to byla docela chyba. Stál 3 NZD a byl to obyč párek v rohlíku, ještě ke všemu moc dobře nechutnal. Kousek dál se dá koupit daleko lepší kebab a ne o moc dražší :). Takže tímto jsme zavrhli jakoukoli další konzumaci hotdogů na NZ :)
Postupně si procházíme město, celou dobu jdeme po zdejší hlavní ulici Queen street. Je vcelku dlouhá a plná obchodů pro turisty :). Po stranách se nabízejí fajn výhledy na místní věžáky a neobvyklou směsku architektury, jakou sem viděl zatim jen právě na Zélandu.
Po nějaké hodine či dvou toho máme ale už dost, takže odbočujeme stranou z hlavní ulice do místního parku. Tam si sednem do trávy a relaxujem :). A ještě k tomu zkouknem místní bikery a skeatboardisty, co na rampách za parkem předvádějí své umění. Pomalu se blíží 17 hodina, takže se zvedáme a klidným tempem dorážíme, skrz ještě jeden park, na dané místo srazu. Katka s Michalem přicházejí zanedlouho a v tu chvíli je naše výprava kompletní :). Společně jdeme posedět do místního obchodní centra, přesněji do části s rychlým občerstvením, kde si každý dal na co měl chuť (já klasicky něco od burger kinga :)). Cestou dále do hostelu ještě zastavujem v jednom z mnoha liquer shopů (prodejny alkoholu - na Zélandu jinde trvdý alkohol nekoupíte a v Aucklandu měli pivo taky jen tady, byť v jiných městech se dá pivo koupit i v supermarketu). Nakoupíme si pár plechovek místního piva, na které jsme docela zvědaví, a jdeme si ho vypít do hostelu (nejsme si jistí jak to tady je s konzumací alkoholu na veřejnosti).
V hostelu tedy ještě lehce popijeme, pokecáme, domluvíme si sraz na zítra (neb Katka s Michalem mají jiný hostel) a jdeme spát (přeci jen po letu jsme už dost unavení :)).
zpět nahoru

DEN 2 - středa 17.12. - let, CHCH a cesta na jih
Vstáváme už v 6:30 a po 7 odjíždíme busem na letiště, kam dorážíme kolem 8 hodiny. Letělo nám to až v 9:40, takže spousta času. U těhle vnitrostátních letů není potřeba velký předstih, ale byli jsme už naučený být na letišti dřív :). Z Aucklandu letíme do Christchurch, kde přistáváme v 11 hodin. Voláme hned do půjčovny aut (Apex), kam že si to máme pro své vozy přijít. Bylo nám sděleno ať počkáme před letištěm, že si pro nás přijedou. Což se stalo a tak za chvíli sedíme v půjčovně a vyřizujeme nezbytné papíry. Auta už pro nás mají připravené, takže zanedlouho vyrážíme na naši cestu.
Řidiči si musejí začít zvykat na jízdu v levém pruhu a taky automatické řazení. Občas zapnou stěrače místo blinkru a pákrát omylem najedou do špatného pruhu, ale vcelku rychle se do toho dostanou :-).
Jako první cíl cesty volíme supermarket, kde jsme udělali náš první velký nákup na další cca 3 dny. Pak odbočka do centra Christchurch, rychlá prohlídka náměstí, trhů a show místního baviče/kouzelníka a pak již hurá pryč z města a směr jih.
Jedeme s několika málo zastávkama až do městečka Oamaru. Tam měli být k vidění tučňáci. Ale ukázalo se to jako pěkný podfuk. Aby je člověk viděl tak musel přijít až za setmění a ještě ke všemu zaplatit 20NZD. Holt někdo koupil pomezek, kde tučňáci večer vylézejí z moře, oplotil si ho a začal vybírat vstupný...Takže pěkně hnusná komerce :-/ Jdeme tedy zpět do centra městečka k autům, vcelku zklamaní trochu zbytečnou zastávkou. Ale cestou máme kliku a vidíme jednoho tučňáka :) (který si dovolil vylézt z moře na jiném místě než to placené :-))
Po této zastávce pokračujeme ještě asi 30 km pod Oamaru do vesnice Herbert, kde odbočujeme z hlavní silnice a jedeme asi 5 km do místního DC campu. Přijíždíme už skoro za tmy a ještě k tomu chvíli po dešti. Postavili jsme rychle stany a dali si večeři, než jsme dojedli, tak začalo znovu pršet a taky se dost ochladilo, takže není důvod nijak ponocovat a jdeme rovnou spát.
zpět nahoru

DEN 3 - čtvrtek 18.12. - Moreaki, Dunedin, Tunnel beach a Nugget point
Po snídani jsme vyrážíme k nedalekým Moreaki Boulders. Jedná se shluk zaoblených kamenů na pláži. Počasí nám přeje, je skoro jasno, slunce krásně hřeje, takže se na těch kamenech (nebo spíše skalách či jak to přesně nazvat) dost vyblbnem a pak si ještě zaplaveme v moři (tedy to už jen já, Michal a Petr K. - ostatním přišlo moře na plavání trochu studené a je fakt, že vcelku bylo :)).
Dále pokračujeme směr Dunedin, kde jsme měli domluvený sraz s Tomášem (bývalý spolužák od Monči z gymplu, žil již nějakou dobu na Zélandu a Monča domluvila, že se k nám na pár dní přidá). Po troše hledání se nakonec potkáváme a brzy se potvrzuje, že Tomáš pro nás bude zdrojem cenných informací. Doporučil nám k návětěvě Tunnel beach kousek za Dunedinem, kam bychom jinak nejeli a ohodně bychom přišli. Na pláži jsme se pokochali nádhernými výhledy na místní pískovcové útesy (dost připomínající Irsko), udělali PFkovou fotku a jeli dál.
Pořád jsme jeli dál na jih, přes Balcuthu na Owaku, ale před ní jsme ještě odbočili na Nugget Point. Jedná se o výběžek do moře, dosti větrný, na jehož konci stojí pěkný bílý maják. V jeho okolí se mají nacházet tuleni, ale moc jsme jich bohužel neviděli. Nicméně výběžek s majákem stál za to, skály v moři okolo něj také. Určitě i díky krásnému počasí. Pak jsme pokračovali dále za Owaku, asi 15 pod ní jsme odbočili na Tawanuii, kde byl další DC camp (tentokrát jsme ho měli dokonce sami pro sebe :-)).
zpět nahoru

DEN 4 - pátek 19.12. - Purakanui Falls, Catlins Coast a Catedral Caves
Dopoledne jsme si udělali odbočku k nedalekým Purakanui Falls. Vcelku pěkné vodopády, trochu japonského stylu :), ale skoro víc se nám líbila cesta místním "pralesem" k nim. Pro nás netypické rostliny a stromy, které nám připadaly užasné (což bylo hlavně tím jak to pro nás bylo nové, v dalších dnech jsme šli ještě několikrát podobnou cestou a to už nám to vůbec neimponovalo :-))
Kromě těchto vodopádů jsme navštívili ještě blízké Matai Falls a pokračovali k vesnici Papatowai. U ní (respektive před mostem, který je kousek před touto vesnicí) jsme si udělali kratší výlet po pláži a pak skrz místní prales. Moc pěkná procházka, jen cestou zpět jsme si nebyli zcela jisti, zda jdeme správně a cesta pořád nekončila. Nervozita začala trochu stoupat, ale nakonec jsme přeci jen došli opět na výchozí bod. Cestu, která měla trvat 3 hodiny jsme takto dali asi za 2h a 15min :).
Po obědě u mostu jsme pokračovali k nedalekým Catedral Caves. Ty jsou přístupné jen 2 hodiny před odlivem a 2 hodiny po něm - na benzínové pumpně v Papatowai bylo napsáno kdy je v daný den odliv. Jelikož jsme již od rána potřebovali nutně benzín, tak jsme se tam zastavili ještě před tou procházkou po pláži a věděli tak kolik času nám do odlivu zbývá. Takže jsem k jeskyním dorazili v ideální dobu co se odlivu týče. Jen tedy počasí se mezitím zkazilo a začalo pršet, to nám ale náladu příliš nezkazilo. Což se nedá říct o poplatku 5 NZD za přístup k jeskyním, ale holt vše asi nemůže být zdarma :). Každopádně jeskyně byly opravdu slušné a za ty peníze rozhodně stály.
Zbytek dne jsme pak už strávili cestou na sever, směrem na Queenstown (jeli jsme přes města Fortrose, Mataura, Gore, Lumsden), až do vesnice Kingston, na břehu jezera Wakatipu. Tam jsme si tentokrát dali komfortnější kemp se sprchama a kuchyňkou (cena 14 NZD na osobu).
zpět nahoru

DEN 5 - sobota 20.12. - Queenstown a začátek Routeburnu
Ráno bylo dost zataženo a vypadalo to na déšt, tak jsme rychle sbalili stany. Chvíli poté se opravdu spustil slušný déšť a nepřestal až skoro do večera. Taky byla už od včerjšího večera vcelku slušná zima, takže podmínky na výlet nic moc. Nicméně jsme na tento den ani nic velkého neplánovali, takže nám to tolik nevadilo. Spíše jsme doufali, že takto nebude i další den, jelikož to jsme měli jít Routeburn track. Z Kingstonu jsme vyrazili podél jezera do Queenstown, kde jsme nakoupili další zásoby. Pak si zašli do návštěvnického centra, předložili naši zaplacenou rezervaci pro kemp na Routeburn tracku na dnešní noc (tu jsme měli již od října) a dostali potřebné lístky (je dost možné, že by pak v kempu stačil ten papír s rezervací, ale raději jsme si to vyřídili takto dle pokynů, čas jsme na to měli).
Také jsme se samozřejmě ptali na počasí. Řekli, že by zítra mělo být už jasno, čemuž jsme nechtěli moc věřit, neb venku bylo stále zataženo a silný déšť. Ale každopádně jsme byli rádi, že předpověď je pozitiní, i kdyby nebylo jasno, tak snad aspoň nebude pršet a třeba bude jen polooblačno...což by nám taky určitě stačilo :).
Nebylo moc důvod se v Queenstownu déle zdržovat a tak jsme kolem 14 hodiny odjeli dále podél jezera směr Glenorchy. Tam jsme udělali krátkou zastávku, dali si ještě něco menšího k jídlu, dobalili baťohy na 3 denní track a pak již odjeli na Routeburn Carpark, tedy začátek našeho putování. Poslední 10 km byla cesta dost špatná, takže to trvalo trochu déle. Přijeli jsme tam asi v 16:30.
Jelikož Routeburn a následně navazující Greenstone track, který jsme chtěli jít na cestě zpět, netvoří kruh a Greenstone končí o cca 30 km jižněji od místa kde jsme byli teď, tak jsme měli naplánováno, že využijeme našich 2 aut a jedno necháme zde, druhé na konci Greenstone tracku. 2 řidiči tedy sedli do aut a jeli odvést jedno auto na danou destinaci. My ostatní mezitím čekali zde a psali pohledy nakoupené v Queenstown :). Čas ubíhal, minula 18hodina a kluci stále nikde. Jelikož to mělo být celkem asi 60km a už byli přes 90 minut pryč, začali jsme mít již obavy, zda se jim něco nestalo. Signál tu klasicky nebyl, takže mobilní telefony nám byly k ničemu. Museli jsme jen doufat, že snad někdy dorazí...Nakonec přijeli asi v 18:15, takže vše dopadlo dobře :-). Dozvěděli jsme se, že silnice ke Greenstone tracku neni o moc lepší než tato k Routeburnu a muselo se tam jet opravdu hodně pomalu, takže proto to zdržení.
Každopádně kolem 18:30 vyrážíme na první úsek Routeburn - do Routeburn Flat Hut campsite. Cesta je to pohodová, jen asi 6km s převýšením necelých 200m, takže nic složitého, do kempu docházíme asi po 2hod ještě za světla. Stavíme stany a rychle večeříme, stmívá se kolem 21:15, takže to akorát stíháme :)
zpět nahoru

DEN 6 - neděle 21.12. - Routeburn track
Ráno vstáváme dost brzy, neb nás tento den čeká docela dlouhá cesta. A taky je ráno dost zima, takže se pohybem aspoň zahřejem :). Musíme dojít až do Howden Hut campsite, což je dle mapy 8-11 hodin chůze. Počítáme raději s delší variantou, ať máme nějakou rezervu. Počasí není zlé, sice je stále vcelku zataženo, ale už neprší a ani to na déšť moc nevypadá. Hned na úvod je docela náročné stoupání k Routeburn Falls Hut (převýšení asi 300m), ale neni moc dlouhé a dá se v pohodě zvládnout za 1 hodinu. Pak následuje už mírnější a táhlejší stoupání do Harris Saddle (nejvyšší bod tracku - 1277 m.n.m.). Když jsme na Routeburn Falls Hut, tak je stále ještě vcelku zataženo, ale místy už se oblačnost začíná trhat. Během cesty dále do sedla pak trhání pokračuje a nám se nabízejí nádherné výhledy na okolní hory. Jakmile pak dorazíme až do sedla, tak už je úplně jasno a my můžeme sledovat překrásny horský hřeben na druhé straně, který po celou dobu výstupu zůstal naším očím skryt. Opravdu nádherná odměna :).
V sedle je chata, kde si dáváme menší pauzu na oběd. Na stěně je důrazné upozornění, že tato chata neslouží jako ubytovna a je zde zakázáné noční přespávání. Bohužel smutné je, že kromě angličtiny je zde tento text napsán také v češtině, takže asi tu mají s našinci vcelku špatné zkušenosti...:-/
Taky se dá odtud udělat menší odbočka na nedelaký vrchol Conical Hill (1515m). Ale nejsme si jistí, jak bysme to časově stíhali, takže tohle vynecháváme a pokračujeme dále po cestě směrem k Lake Mackenzie Hut. Tento úsek je rozhodně nejkrásnější z celého tracku. Skoro celou dobu jdete po prakticky po vrstevnici a přes údolí pod vámi sledujete nádherný protější horský masiv. Za jasného počasí a dobré viditelnosti lahoda pro oči :). Cestou děláme jednu delší, asi 20 minutovou zastávku, během níž sušíme stany mokré od ranní rosy a doplňujem potřebné tekutiny. Pak už brzy dojdeme nad jezero Mackenzie, kde cesta klesá asi 200 výškových metrů a končíme u chaty na břehu jezera.
Tam následuje pauza, která se nakonec protáhne asi na hodinu a půl, neb je tam opravdu nádherně a my již nemáme kam spěchat. Taky zde doplňujem zásoby vody, která nám již trochu docházela. Čeká nás poslední úsek naší cesty k Howden Hut, který je dle ukazatele na 3 hodiny a my jsme sem přišli kolem 14 hodiny. Takže se vyhříváme na břehu jezera a obdivujeme okolní hory. Petr K. využije situace a natočí si jednu plánovanou scénku na kameru :). Kolem 16 hodiny vycházíme dál. Zbylý úsek cesty dáme vcelku v pohodě. Sice ne o moc dříve než dané 3 hodiny, neb ke konci toho máme už přeci jen vcelku dost, ale to vůbec nevadí, nikam nespěcháme :). Cestou vidíme nádherný vodopád Erland vysoký 174m. K Howden Hut dorážíme chíli před 7 hodinou, od ní je to na campsite ještě asi 1,5km cesty, ale naštěstí již po rovince podél jezera. Na kempovacím místě zjiťšujem, že jsme tu sami, což nám rozhodně nevadí :). Stavíme stany, vaříme a hlavně se stříkáme repelentem neb mušek "sandflies" je na místě opravdu požehnaně.
zpět nahoru

DEN 7 - pondělí 22.12. - Greenstone Track
U Howden Hut jsme předchozí den opustili Routeburn Track a nyní již dále pokračujeme Greenstonem. Víme, že dnes by to nemělo být tak hektické, takže si dovolujem vyrazit až kolem 10 hodiny. Asi za hodinu dorážíme k rozcestí, kde začíná Caples Track, další možnost jak se vrátit z Routeburn zpět k jezeru Wakatipu. Ale Tomáš nám spíše doporučoval Greenstone, jelikož jsou z něj lepší výhledy na okolní hory, i když se jde pořád podél potoka, takže cesta už je pak trochu nudná. Caples track sice vystoupá daleko více nahoru, odkud by měl být hezký výhled, ale brzy zase prý sejde do lesů a drží se hlavně v nich.
Jdeme tedy Greenstonem a brzy dorazíme na jednu ze 2 chat, co tu jsou - McKeller Hut. Opět dáváme menší pauzu a dle mapy zjišťujem, že je to do Greenstone Hut (cílová chata) ještě asi 5-7 hodin. Je kolem poledne, tak vstáváme a vyrážíme. Cesta je to pohodová a nenáročná. Jen ke konci jsou již delší otevřené úseky a spalující slunce nás začíná dost ničit. Chvílemi si přijdeme, jako když jdeme vyprahlou savanou uprostřed Afriky :). Naštěstí je cestou jedna chata (privátní), kde využíváme její terasy ve stínu a doplňujeme energii svačinou :). Z ní je to na cílovou chatu již jen necelé 2 hodiny a poslední úsek cesty je pak opět lesem, což oceňujeme neb slunce již máme opravdu dost. Na chatu Greenstone Hut dorážíme kolem 18:30 a rovnou se tam ubytováváme. Rozhodli jsme se, že si po 2 dnech pod stanem zasloužíme jednu noc na matraci :) Takže vaříme večeři a relaxujem na verandě a pak koukáme na zapadající slunce :) Taky samozřejmě napíšeme naše jména a pár poznámek do knihy návštěv :).
zpět nahoru

DEN 8 - úterý 23.12. - konec Greenstonu, problém s autem
Víme, že nás čeká už jen poslední úsek, který je dle mapy na 3-5 hodin, takže opravdu nikam nespěcháme. Chatu opouštíme až někdy v 10:30. Chvíli poté nás překvapí stádo krav, které se na vcelku užší lesní cestě žene proti nám. Chvilku jen překvapeně stojim a koukám, pak mě napadne uhnout nahoru do srázu :) Naštěstí nejdou krávy jen tak samy, ale vedou je 2 borci na koních se smečkou psů. Vcelku příjemné zpestření trochu nudné cesty :-)
Za nějakou dobu dorazíme k rozcestí, kde je možné jít k autu ještě jinou, o něco delší cestou kolem jezera. Všichní až na Petra H. jdeme tou o něco delší cestou (přesněji je delší asi o 2-3km). Katce se pak povede vykoupat v potoce, kam omylem uklouzla. Naštěstí se tento incident obešel bez větších zranění. Také jsme se já, Michal a Petr vykoupali v jezeře Wakatipu, i když voda bylo trochu studeňejší a na velké plavání to nebylo...
K autu jsme dorazili asi po 14 hodině a kluci rovnou odjeli pro další auto na ponechané na začátku Routeburnu. Jel s nimi i Petr H. a Katka, kteří vystoupili po cestě v kempu (ve vescnici Kinloch), kde chceme zůstávat. Na návrat auta tedy čekám pouze já, Monča a Petra. Jakmile se pro nás Petr vrátí, tak nám sděluje, že to druhé auto (kde sedim já a řídí ho Michal) nám vykradli. Ale naštěstí to vypadá, že ukradli jen můj a Michalův MP3 prehrávač a taky Michalův mobil, všechny ostatní věci nám tam nechali. Když dojedeme do kempu, tak zjišťujem, že Michal se s druhým autem ještě nevrátil. Jedeme mu tedy naproti (já a oba Petrové), Katka je chudák už dost nervozní, neb je jasné, že se muselo něco stát a mobilní telefony tu bohužel nemají signál :-/. Nakonec dojedeme až na parkoviště Routeburnu a zjišťujem, že Michal nikam neodjel. Sice auto nastartoval, ale když se chtěl rozjet, tak se ani nehnulo a vypadá to na zablokované brzdy. Vlastními silami to nejsme schopni opravit. Necháváme tam tedy auto stát a vracíme se s Michalem do kempu. Je už skoro 8 hodin, tak stavíme stany a vaříme jídlo. Další den budem řešit auto...
zpět nahoru

DEN 9 - středa 24.12. - výměna auta a Queenstown
Hned ráno voláme do půjčovny kvůli rozbitému autu, tam nám řeknou ať zavoláme jejich asistenční službu, co má na starosti opravy aut. Tak voláme ještě tam...Po chvilce hovoru pani slibuje, že nám pošle odtahovku. Ta nakonec přijíždí asi v půl desátý. Jedeme s ní jen já a Michal se svými batohy. Ostatní musí odjet druhým autem do Queenstownu, kde máme sraz u našeho dnešního hostelu. Odtahovku donavigujem k autu, pán ještě zkouší zda to auto nějak nerozchodí, ale marně. Nakonec ho nakládá a odjíždíme s ním do Queenstownu. Tam nás vysazuje před pobočkou Apecu a auto veze do servisu. My zajdeme do pobočky půjčovny, kde doufáme dostaneme nové auto. Sice řikají, že v dané třídě tu teď nic volného nemaji, ale nakonec seženou skoro stejné auto (jen trochu jiný model) od jiné partnerské půjčovny. Ve 13 hodin již máme nové auto a jedeme vesele na hostel.
Tam se potkáváme s ostatními, dáme si rychlou sprchu a vyrážíme do města. Máme tip na místí skvělé hamburgery, takže je jdeme ochutnat. A jsou opravdu výtečný! Snad nejlepší burger, co jsem kdy jed! I když asi taky nejdražší :), nicméně za ty prachy to určitě stálo :). Ceny tam mají od 10 do 16 NZD, dle typu burgera. Tušim, že se jmenovali Fergburger.
Poté jdeme na místní policii oznámit vykradení auta. Tam nám řeknou, že v poslední době tam vykradli několik dalších aut...No nic od toho nečekáme, jen aby o tom věděli a my měli něco pro pojišťovnu u nás doma...
Dále jdeme zkusit místní zmrzlinu, prý je tu také výtečná. A taky že jo! :) Jen je skoro zabijácké dávat si 2 kopečky :) Člověk to skoro nemůže sníst. Ale je těžké odolat, když jeden kopeček stojí 3,5NZD a 2 kopečky 5NZD...Se zmrzlinou pak vyrážíme do místního parku, kde nás zaujala možnost zahrát si golfové frisbie :).
Večer pak trávíme v hostelu, obsazujeme společenskou místnost, pijeme pivo a víno, povídáme, zpíváme koledy (jednu dokonce i na ulici, před výlohou s vánočním stromečkem :-)), jíme kešu, chipsy a olivy...prostě takový klasický štědrý den :-))).
zpět nahoru

DEN 10 - čtvrtek 25.12. - cesta z Queenstown na West Coast
Z hostelu odjíždíme až po 11 hodině, cestou z města ještě nakupujeme zásoby na další dny. Pak vyrážíme vcelku zajímavé horské silnici (crown range rd), ze které jsou dobré výhledy do okolní krajiny a zpět na Queenstown, do Wanaky. Tam dáváme menší pauzu u jezera a pak ještě navštěvujeme místní "Puzzle world" - místo kde můžete pozorovat různé optické klamy. Mají tam například jednu sekci plnou holografů nebo místnost otáčejících se hlav (kamkoli se tam pohybujete, pořád se na vás dívají :-)) a jiné zajímavé ukázky. Kromě toho všeho pak ještě venkovní bludiště, které rozhodně není nijak lehké projít. Celkově tadle návštěva určitě stála za to, člověk si tam slušně zablbl a odreagoval se :).
Dále pokračujeme přes Makaoru, hory a dále až k Haastu, který již leží na západním pobřeží. Cestou jen zastavujeme na dva vodopády (zde jeden z nich) co jsou poblíž silnice. Z Haastu již jedeme na sever podél moře, uděláme jednu zastávku na vyhlídku a jinak docela pospícháme do kempu, neb už se začíná stmívat. Kempujeme opět v DC kempu u jezera Paringa. Je tam sice dost mušek, ale taky několik pěkných velkých papoušků. Nicméně kvůli muškám jdeme raději brzo spát.
zpět nahoru

DEN 11 - pátek 26.12. - West Coast, Fox Glacier a Pancakes rocks
V noci začalo pršet a i ráno po probuzení to neni lepší. Chvíli tedy čekáme, zda to nepřejde, ale jediné v co můžeme doufat je alespoň zmírnění deště. Jakmile tak nastane, sbalíme si stany a brzy vyrážíme dál.
Pršet nepřestává, ani když přijíždíme do vesnice Fox Glacier. Jedeme se rovnou podívat na místní ledovec, jen je nutné jít asi 30 minut pěšky od pakroviště (tam i zpět). I za hustého deště je ale ledovec vcelku impozantní a určitě stojí za vidění :).
Dlouho se nezdržujem a jedeme dál až do Greymouthu. Tam se zastavujeme v jedné restauraci co doporučoval průvodce. Dáme si večeři a jedeme hned dál až do nedalekého Punakaki, kde se nacházejí ony známé palačinkové skály. Ty si samozřejmě dobře projdem a až pak zamíříme do kempu (který je od daného místa asi 1 km). Jelikož máme stan ještě slušně mokrej z rána, tak si bereme radši chatku.
zpět nahoru

DEN 12 - sobota 27.12. - Paparoa National Park, cesta dále na sever
Dopoledne jdeme na kratší procházku po místním parku. Asi 3 hodiny, nejprve brodíme přes menší řeku, ale neni to hluboké, takže v pohodě :) Pak jdeme asi hodinu místním pralesem, dokud nepřijdeme k řece Pororari a pak pokračujeme podél ní zpět k pobřeží a silnici. Prales neni špatný, ale bohužel v něm nejsou žádné výhledy. Nicméně cesta je zajímavá a okolní stromy také. Jakmile však jdeme podél řeky, tak je to ještě lepší. Cestou jsou krásné výhledy na okolní kopce a skalky. A samotná řeka také stojí za to. Jakmile se vrátíme zpět k autům, tak odjíždíme asi o 20km na sever (kousek od Westportu), kde má být tulenní výběžek. A opravdu tam je :) Tuleňů je zde hodně. Nejprve tedy žádné nevidíme, ale jakmile se soustředíme, tak jich identifikujeme spoustu. Oni totiž dost splývají s okolím a dokud se nepohnou, tak je težké je najít :-).
Když se nasytíme tuleňů tak odjíždíme do nedalekého Westportu na nákup na následující 3 dny. A poté již míříme na samotný sever jížního ostrova, kde máme zítra začít další track. Cesta je ještě daleká a do kempu v městečku Mauharau dojíždíme až kolem déváté hodiny večerní. Takže již jen rychle stavíme stany a večeříme již za tmy v místní kuchyňce (naštěstí je osvětlena :-)).
zpět nahoru

DEN 13 - neděle 28.12. - Abel Tasman Coastal Track
Track začínáme dopoledne asi kolem desáté hodiny. Cesta vcelku příjemně ubíhá. Jen nás malinko štvou místní "baťůžkáři", kteří si vykračují lehce s malým baťohem na zádech a my táhnem plnou krosnu na 3 dny :-). Ale to holt je už naše volba :) Jedná se o pobřežní track, takže navštívíme několik pěkných zátok, v jedné z nich (Stillway Bay) si dáme oběd a pak si taky zaplaveme v moři. U zátoky Torrent Bay píší v průvodci a i v mapě, že se dá překročit jen 2 hodiny před a po odlivu, takže radši volíme cestu okolo ní (s tím, že si to zkátíme cestou přes vnitrozemí, s menším stoupáním a pak opět klesáním k zálivu Torrent Bay :-)). Tam tedy, k nelibosti některých, kteří nebyli příliš nadšeni z předchozího stoupání, zjišťujeme, že průchod přes záliv je již možný a obcházeli jsme to trochu zbytečně. Ale aspoň jsem si dali i trochu jiný terén než pořád podél pobřeží :-).
Po Torrent Bay nás čeká opět ještě jedno stoupání, ale za to jsme pak odměněni i hezkou výhlídkou (z výběžku nazvaném South Head) před zálivem Bark Bay, kde také dnešní cestou končíme v místním kempu. Ten je už značně zaplněný, hlavně jednou větší skupinou, co sem přijela na kajacích, ale místa pro 3 stany nacházíme. Kemp je dosti luxusně zařízen. Kromě záchodů a pítné vody, je tu i přístřešek s umyvadly na mytí nádobí a také voda k osprchování. To využíváme po další mořské koupeli v krásném zálivu hned za kempem :-).
zpět nahoru

DEN 14 - pondělí 29.12. - Abel Tasman Coastal Track
Z Bark bay vyrážíme až po 11 hodině. Víme, že maximální odliv v Awaroa Bay bude v 17:26 a tato zátoka se dá přejít pouze 1,5 před nebo po odlivu. A do Awaroa Bay je to z odsuď dle mapy 4 hodiny cesty. Takže nemáme kam spěchat, do té doby to v pohodě stihnem i když vyrazíme v až 11.
Hned zezačátku nás čeká docela nečekáné ostřejší stoupání, takže to nás každopádně dobře probere :-). Pak následuje moc pěkný úsek po pláži Onetahuti, na jejímž konci je přítok říčky z vnitrozemí a až tam zjišťujem, že ten se dá přejít jen 4 hodiny před a po odlivu. To je tedy naštěstí dost dlouhá doba. Ale když tam přicházíme, tak je hladina stále dost vysoko (do pasu), takže ještě tak něco přes půl hodiny čekáme, až to opadne někam lehce nad kolena a pak tento úsek překračujem.
Poté již jdeme přes vnitrozemský úsek rovnou až k Awaroa Bay. Na zdejší chatu dorážíme kolem 15:40 a nakonec čekáme až do 16:30 než se rozhodneme přejít místní záliv. Během doby čekání pozorujeme skupinky, co již přecházejí a pečlivě sledujeme, jakou volí cestu a kam až jim tam voda sahá. V těch 16:30 je to již bez problémů, opět je voda v nejhlubším místě jen lehce nad kolena, takže to už v pohodě přecházíme.
Další úsek cesty k Totaranui Bay je už lehce únavný. Snažíme se ho jít pokud možno co nejrychleji, neb víme, že tam ještě nekončíme, neboť máme rezervovaná místa pro stan až u Whariwharangi Hut, což je ještě další 2-3 hodiny za Totaranui Bay. Nakonec přicházíme na Totaranui až kolem 18:45 a již zvažujeme variantu, že bychom nakonec zůstali tady. Jenže v místním návštěvnickém centru, kde je i "kancelář" pro zdejší kemp, je bohužel napsáno "kemp plně obsazen" a nikde již neni nikdo, koho bychom se mohli zeptat na případné přespání i nad tento limit. Takže i když to je na cílové místo ještě minimálně 2 hodiny cesty (a to ještě ostřejším tempem) a my jsme již docela dost unaveni, tak přesto pokračujem dál.
Během tohoto posledního úseku dnešní etapy ještě potkáváme 2 menší kempovací místa. V prvním znich (Anapai Bay) nakonec zůstávají Katka s Michalem, neb je fakt, že toho bylo za dnešek už opravdu dost a je již po 20 hodině...My ostatní pokračujeme dál a docházíme do cílového kempu až kolem 21:10, tedy akorát se západem slunce. Rychle stavíme stany a vaříme večeři. Spát jdeme krátce po 22 hodině, rozhodně slušně utahaní :-)
zpět nahoru

DEN 15 - úterý 30.12. - konec Abela, Water Taxi a hledání místa na spaní
Předhcozí den jsme se s Michalem a Katkou dohodli, že se dnes sejdem kolem 13 hodiny opět na Totaranui Beach (tam kde byl ten plný kemp). A tam odtud si vemou někteří z nás water taxi a dojedou pro auta.
Cesta do Totaranui vede přes místní nejvýšší kopec Gibbs Hill (405m). Z kempu vyrážíme asi v 9:30 a pomalu začínáme stoupat :). V polovině se cesta rozděluje, je tu možnost jít na nedaleké parkoviště ve Wainui Bay. To zvažujeme, neboť by to tam pak bylo autem blíže. Nakonec se dohodneme tak, že Petr H. půjde rovnou na parkovište. Já s Petrem K. půjdem jako jediní do Totaranui na water taxi. A holky s námi půjdou jen na kopec a tam se otočí a půjdou zpět dolů za Petrem H. na zmiňované parkoviště.
Na vrchol dorážíme v pohodě kolem 11 hodiny. Výstup nebyl nijak zvláště náročný, jen to zněpříjemňovala neustále pražící slunce, neb cesta bohužel skoro nevedla stínem. Ale z vrcholu byl každopádně pěkný pohled na celou zátoku Wanaui a také za ní na Golden Bay. Tedy rozhodně to stálo za to :) Dáváme tam menší svačino-oběd a pak někdy po 11:30 se rozdělujem, jak již bylo zmiňováno výše. My s Petrem v klidu sejdeme dolu do Totaranui, jsme tam skoro přesně ve 13 hodin a Michal s Katkou už tam na nás čekají. Objednáváme si water taxi a pak při čekání už jen relaxujem ve stínu a osvěžujem se studenou vodou :)
Taxi stojí 42 dolarů, ale to jsme věděli už dopředu z Marahau, takže žádné překvapení. Jedná se o vcelku rychlý motorový člun pro cca 20 osob. Cestu po moří nám velmi příjemně zpestří podíváná na delfíny, kteří skáčou těsně vedle naší lodě :) Jinak je to fajn, příjemné se po několika dnech chůze takhle rychle prohánět po hladině :)
Cesta trvá nakonec o něco déle než, jsme počítali. S několika dalšími zastávkami, kde ještě pár lidí přístoupí nebo někteří jiný vystoupí to trvá asi hodinu a půl. Vcelku vtipné taky bylo, jak jsme v Marahau přijeli k pevnině a tam jsme najeli na valník s traktůrkem, jenž nás vyvezl na silnici a dovezl nás asi 1km dále do centrální stanice dané společnosti. Během jízdy po silnici jsme stále seděli v lodi se záchranými vestami kolem krku, což muselo působit dost divným dojmem :-)
V centrále bereme batohy, platíme (ani nás k tomu kupodivu nikdo moc nenutí, jen ukážou až jdeme dovnitř zaplatit a dál si nás nevšímají). Pak už směr auta, které naštěstí nacházíme zcela v pořádku, a jedem pro zbytek naší skupiny. Cestou pak ještě bereme 2 stopaře, kteří jedou na prý nejlepší oslavu nového roku na zélandu :) Nějaký festival konající se v těchto místech. No asi to nebude špatné, ale nic pro nás :)
Abych to zkrátil: nakonec se všichni opět sejdeme. A jelikož je už 18 hodin, tak by to chtělo najít nějaký kemp. Zkoušíme to podél Golden Bay, ale bohužel všude mají plno. Todle jsme bohužel trochu podcenili, kolem silvestra je tu totálně narváno a bez rezervace neni šance :-/ Když už je 20 hodin a my stále nic nemáme, tak jsme rozhodnuti to zapíchnout skoro kdekoli. Ale projíždíme ještě znovu městem Takaka, kde vidíme u silnice nápis Backpackers, tak to jdeme zkusit, ale nic moc si neslibujem...Nicméně pani majitelka má naštěstí volno, takže jsme jí vděčný a mile rádi zaplatíme cenu 25 dolarů na noc. Jedná se příjemný rodiný dům s plně vybavenou kuchyňkou, jídelním stolem, pohodlnou sedačkou, internetem atd. Prostě pohodička, za ty peníze to určitě stálo. Ostatní sepouštějí do tvorby stejků v místní kuchyni. Já si dělám pouze párky, ale ty jsou taky moc dobrý :-) Po vydatné večeři už jen kecáme a pijeme :-)
zpět nahoru

DEN 16 - středa 31.12. - silvestr
Na dnešní den příliš plánů nemáme. Původně jsme chtěli strávit silvestra někdy na pláži u Golden Bay. Ale bohužel předpověď počasí na dnešní den hlásí, že má večer pršet a už dopoledne se začínají honit mraky, takže s toudle variantou již nepočítáme. A kempy u Golden Bay jsou všechny beztak plný jak jsme zjistili včera...Takže jedeme směrem na Nelson, s tim, že najdem něco u něj nebo přímo v něm.
Cestou tam taky narážíme na samé obsazené kempy, jedině až v jednom z nich u Richmondu mají volno (jméno kempu je Waimea Club). On je to takový nezvyklý kemp, působí to spíše jako nějaký klub pro důchodce, neb těch je tam plno :) Ale zatim nic lepšího nemáme, takže se domluvíme, že to ještě zkusíme přímo v centru Nelsnu, kdyby tam byl nějaký volný hostel nebo opět Backpackers a když ne, tak se vrátíme sem. V centru Nelsnu nacházíme visitors center, kde nám pán bohužel povídá, že je všechno beznadějně plné a když už někde je volno, tak jen 1-2 místa. Sice bychom se mohli rozhodit do 2 skupin, ale to by nám stejně nepomohlo. Takže je jasno, že se vracíme do toho kempu u Richmondu, kde bylo volno.
Předtím si ještě dáme rozchod ve městě a prohlédnem si centrum Nelsnu. Není to nic extra, co by člověk musel za každou cenu vidět. Hlavně ulice plné obchodů. Ale aspoň jsem si tam koupil jednu fajn knížku s vánoční slevu, takže já byl spokojený :-)
Do kempu dorážíme kolem 18 hodiny. A nakonec zjišťujem, že je to tam docela fajn :). Sice důchodců dost, ale všichni buď v karavanech, nebo v hlavní budově, kde se pořádá silvestrovská oslava. Zato my obsazujeme prázdnou, pěkně vybavenou kuchyňku. Rozbalujeme jídlo, pití (nechybějí nakoupené zásoby alkoholu :)) a jdeme hrát - Bang a Citadelu zezačátku. S pozdější hodinou a vyšší hladinou alkoholu v krvi dojde i na mafiány (městečko Palermo usíná...). A to je pak teprve zábava :-)
Vcelku nás i zajímá, co se děje v té hlavní budově, tak tam jdem nakouknout. Jak zjišťujem, tak je tam karaoke party, což nás docela láká a řikáme si, že se tu ještě po půlnoci zastavíme. Půlnoc pak řádně oslavíme. Voláme domů, že přejeme krásný nový rok, ale tam je teprve poledne na silvestra, takže to je vcelku vtipný :) Poté jdeme zkusit to karaoke, kolem půl jedné tam už skoro nikdo neni, asi to všichni důchodci s úderem 12 zabalili :). Nám to vůbec nevadí, ba naopak. Paní, co to má na starosti, nám umožní jednou si zazpívat. Vybíráme Help od Beatles a už to jede :) Asi to nebylo tak zlý, neb nám pak nabídla ještě jednu volbu. Po chvilce váhání a rozhodování nakonec dáváme We are the champions od Queenu a to byla chyba. Píseň je to opravdu těžká a přiznávám bez mučení, že jsme ji úplně nezvládli. Pani to asi taky pochopila, neb nám už další nenabídla :)
Vracíme se do kuchyňky, kde je také jistá novozélaňdanka, tak se s ní dáváme do řeči a kecáme nakonec asi až do 2 ráno. Příjemná slečna, evidentně taky v dobré náladě jako my všichni, takže to byl rozhovor na úrovni :-) Ale zase nutno říct, že jsme si pokecali opravdu dobře :) Poté, co odejde, ještě chvilku pijeme a plkáme, balíme to kolem 3 hodiny a jdeme do stanů.
zpět nahoru

DEN 17 - čtvrtek 1.1. - nový rok
Probouzíme se po 10 hodině, hlavně díky sluníčku, které se začalo dopoledne opět svítit. Lehká kocovina je trochu znát, ale nebude to nic hrozného :) Dopoledne ještě trávíme v kempu, snídáme a pak se sluníme na trávě a nebo jen tak odpočíváme. Nakonec odjíždíme až po 13 hodině. Jedeme směrem na Nelson. Kousek před ním zastavujeme na Tohananui Beach. Příjemná pláž se slušnými vlnami. Já a Petr jdeme do moře, ostatní naopak na nedaleké trhy. My tam za nimi po koupání dorážíme. Ono trhy je možná špatné slovo, jedná se o spoustu stánků rozmístěných do kolečka na zdejší travnaté ploše. Trochu jako pouť, akorát, že bez atrakcí - tedy tak 3 tam jsou, ale to mi přijde na pořádnou pouť málo. Nicméně je to tam fajn, jeden chlápek tam pěkně hraje na kytaru, takže si koupíme zmrzlinu, sednem na trávu a chvíli posloucháme.
Poté co se tady toho nabažíme, vyrážíme opět dále. Projedeme Nelson a pokračujem dál po silnici číslo 6 směr Picton, odkud nám jede další den trajekt. Ale až do Pictonu nedojedem, končíme v místě zvaném Pelorus Bridge, kde je jakási přírodní rezervace a moc pěkný potok. Uděláme krátkou procházku a pak se ubytujem ve zdejším kempu (takové trochu luxsnější DC za 10$). Řeku máme hned kousek od stanů, takže se tam jdeme večer vykoupat. Opravdu krásně osvěžující, ani neni moc studená. Pak nás ještě překvapí noční menší ohňostroj. Nevíme zda plánovaný nebo iniciativa něktérho návštěvníka kempu. Každopádně ale pěkný :). Jakmile v 10 padne tma, nedá se už nic moc dělat, takže jdeme spát.
zpět nahoru

DEN 18 - pátek 2.1. - trajekt a Wellington
Dopoledne poračujeme dál na Picton. Trajekt nám jede kolem 13 hodiny, takže abysme tam raději před 12 byli. Cesta je to pěkná. Jede se po Queen Charlotte Road, kde je dosti krásných výhledů na místní zálivy Marlborough Sound. Sice je zataženo a prší, ale i tak je to slušná podívaná. V této oblasti by se také dalo strávit několik dní a pěkně si to tu projít. Jenže bohužel na to již nemáme čas. Do Pictonu dojíždíme v pohodě s předstihem. Ještě si v klidu před trajektem natankujem. Samotná plavba pak probíhá bez problému, zezačátku pěkné výhledy na okolní výběžky. Pak už jen spíše spíme nebo čteme. Cesta trvá něco přes 3 hodiny a do Wellingtonu dorážíme před 17 hodinou. Když jsme byli na silvestra v Nelsnu, tak Michal s Katkou nám tam chytře zarezervovali jeden hostel ve Wellingtnu, takže ubytování již máme zajištěno. Jedeme tedy přímo tam. Jediný problém, na který narážíme je parkování. Zdarma je to až od 20 hodin, takže do té doby si to holt platíme. Jdeme si do nedalekého New Worldu nakoupit suroviny na večeři. Jelikož kuchyňka v hostelu neni vůbec špatná, kupujeme i maso na steaky. Po večeři pak vyrážíme do centra města, které si za pár hodin projdem. Neni až zas tak velké :-)
Večer zakončíme pivkem na hostelu. Já s Petrem H. jdeme na točeného Guinesse, což je opravdu lahoda! :-)
zpět nahoru

DEN 19 - sobota 3.1. - muzeum a cesta do Tongarira
Dopoledne navštěvujem místní národní muzeum, které je prý vyhlášené svým zajímavým pojetím a originalitou jednotlivých expozic. Opravdu musim říct, že oproti našemu Národnímu muzeu je tam jistý rozdíl :) Zajímavě a nápaditě řešené výklady. Občas i něco interaktivního, na co si člověk může sáhnout a ozkoušet. Také 3D naučný film o mořské olihni nebo pohled na svět očima ovce a další zajímavosti :) Ani se moc nenudíme a 2 hodiny tu utečou jako nic. Sice by to bylo ještě na dýl, ale už jsem z toho dost unaven, bylo to na mě příliš mnoho informací v tak krátkém čase :)
Někteří tam ještě hodinkou jsou, já na ně raději počkám na lavičce venku s knížkou. Pak ještě jdeme udělat větší nákup opět do New Worldu na další 3 dny a kolem 15 hodiny odjíždíme z hlavního města pryč. Jedeme dosti daleko na sever, až do národního parku Tongariro, skoro 300km, tedy žádná krátká cesta. Ale většinou se jede po dálnici, takže cesta netrvá až tak dlouho. Cestou děláme jen několik krátkých zastávek na protažení. Večer dojíždíme do kempu u městečka Ohakune, což je na jižní hranici národního parku Tongariro.
zpět nahoru

DEN 20 - neděle 4.1. - Tongariro national park
Dopoledne se jedeme podívat až pod Mt.Ruapehu. Jelikož je tam v zimě lyžařské středisko, tak silnice vede hodně vysoko, až do nějakých 2000m, možná i o něco více. Výhledy jsou tam opravdu skvělé, určitě to nebyla zbytečná zajížďka. Po cestě zpět ještě zastavujeme u jednoho pěkného vodopádu a pak už míříme do Whakapapa village, turistického centra této oblasti. Tam asi hodinu okupujeme návštěvnické centrum, kde zjišťujeme, jak je to s Tongario crossing. Jak už jsme věděli předem, jedná se o jednosměrný track. Je tedy možné nechat opět každé z aut na jednom konci, ale to se nám po zkušenosti s Routebournem moc nechce. V průvodci varují, že obvzláště na tom prvním parkovišti, ze kterého se vychází, se krade dost často. A řikají nám to i v návštěvnickém centrum. Jenže to taky může být trochu přehnané a prostě jsou domluveni s místnímy dopravci, že je budou turistům co nejvíce doporučovat. Jenže dopravci jsou dost drazí, ceny se pohybují od 25 do 35 dolarů. Záleží na dopravci, na času a místě, kde vás nabere.
Nejdříve ještě zvažujeme variantu s auty, ale právě po té krádeži už jsme opatrní. Nakonec většina hlasuje pro zaplacení místní dopravy (přiznávám, že já jsem byl jedním z těch, co byli pro zaplacení dopravy). Takže zbývá vybrat s kým, v kolik a hlavně za kolik. Těch nejlevnějších 25 dolarů je fajn, ale to nejede odsud. Zase 35 se nám zdá moc. Takže nakonec volíme kompromis 30 dolarů, odjezd v 7 ráno právě od tohoto návštěvnického centra a vyzvednutí na druhém konci tracku v 16:30. To je taky trochu problém. Člověk už dopředu musí nahlásit v kolik bude chtít na druhém konci vyzvednout. A těch možností není moc. U této varianty za 30 dolarů byly jen 2 možnosti 14:30 a 16:30. Nejpozdější odjezd, co jsme tam celkově našli, byl tuším jen v 17:00, později již nikdo nejel. Takže pokud chce člověk udělat i odbočku na některou ze sopek, tak musí jet brzy ráno. A my jsme právě plánovali jít na Mt. Ngauruhoe. Tedy ne všichni, jen 3 z nás. Proto jsem chvíli zvažovali jet i o něco dříve. Nabízejí odjezdy již v 5:30 nebo 6:00. Ale to by zase bylo pro ty, co nechtějí jít danou odbočku, zbytečeně brzo a museli bychom se rozdělit na 2 skupiny již ráno. Takže nakonec jsme zvolili opět kompromis. Odjezd v 7 byl pro všechny přijatelný a do 16:30 to je 9,5 hodinu času, takže za tu dobu by se to mělo vše v pohodě stihnout i s přestávkami :). Objenáváme tedy telefonem tento spoj a pak jdeme obědvat :)
Asi kolem 14 hodiny vyrážíme na menší výlet po okolí. Původně jsme chtěli dojít až k jezerům Tama Lake (horní a dolní), ale bohužel jsme zjistili, že cesta tam trvá minimálně 3 hodiny. Což je docela dost, chtěli jsme odjíždět do kempu nejpozději v 7 hodin. Takže to bychom nestíhali. Každopádně zatim jdeme směrem k Taranaki falls, které jsou po cestě, ale cesta k nim trvá jen hodinu a pak opět hodinu po jiné cestě zpět. U Vodopádu se rozhodujeme co dál. Jít už zpět, na to je ještě brzo (byly asi 3 hodiny). Ale k jezerům a zpět sem uvádějí 4 hodiny. Zvažujem se rozdělit, že by skupinka rychlejších zkusila ty jezera, ale ostatní by na ně museli stejně čekat u aut a dřívější příjezd do kempu by se tim nevyřešil. Takže nakonec jdeme všichni ještě dál po cestě směrem k jezerům, jen na nedalý kopec, že se kouknem jak to vypadá za nim. Tam zjišťujem, že jezera jsou stále v nedohlednu za několika dalšími kopci. Takže se rozhodnem to nehrotit a všichni se vracíme zpět k vodopádům.
Tam si dáme menší přestávku, užíváme sluníčka a kocháme se pohledem na vodopád. Pak pomalu jdeme zpět do Whakapapy a odjíždíme do nedalekého DC kempu (jménem Mangahuia). Jsme tam něco po 6 hodině, tedy třochu dříve, ale to vůbec nevadí. V klidu se najíme a vcelku brzy (kolem 9 hodiny) jdeme spát.
zpět nahoru

DEN 21 - pondělí 5.1. - Tongrariro crossing
Vstáváme v 6 ráno, někdo (třeba já :)) rychle snídá, ostatní se jen oblečou a sbalí poslední věci. Po půl sedmé odjíždíme a v pohodě stíháme být opět ve Whakapapa před 7 hodinou (autem je to z daného kempu asi 10 minut). Dopravce přijíždí ve smluvený čas - je to žlutá dodávka (nebo Wan, chcete-li) asi pro 10 lidí, takže ho skoro celý zabíráme. Řidič na nikoho dalšího nečeká a hned odjíždíme. Cesta na začátek Tongarira crossing (konec Magatepopo Road) trvá asi 20 minut. Na parkovišti už je vcelku dost aut. A kolem se připravuje na cestu několik dalších skupinek. Sdělujeme řidiči, že pojedeme zpět v 16:30. On jen dodává, abychom tam opravdu v tento čas byli, že na nikoho čekat nebude (aspoň ne moc dlouho).
Vyrážíme tedy po půl osmé. A jak jsem psal, nejsme rozhodně sami. Informace, že na tento track chodí spousta lidí, je opravdu správná. A to ještě není nic oproti tomu kolik jich pak potkáme přes den. Nicméně počasí nám přeje, je krásně jasno, takže plni nadšení a elánu vyrážíme. Asi po hodině cesty se rozhodneme raději se rozdělit už teď. Jelikož nevíme, kolik času nám výstup na horu zabere a nechceme zbytečně riskovat, tak se naše skupinka 3 "odvážlivců", co chcějí zdolat Mt.Ngauruhoe (neboli filmová Hora Osudu z Pána Prstenů - jako velký fanoušek knihy i filmu, byl toto jedním z důvodů proč jsem chtěl vylézt nahoru), odpojuje. Kromě mě jde ještě Petr K. a Michal. Volíme dosti rychlé tempo a na odbočce směr vrchol sopky jsme kolem 9 hodiny.
Cesta nahoru není nijak značená, officiálně tam ani žádná cesta nevede. Ale je tam několik vyšlapaných cestiček, po kterých se dá jít. Alespoň zezačátku. Jakmile začne terén prudce stoupat, cesty občas zmizí a člověk musí nahoru prostě volit tu cestu, co mu přijde v dané chvíli nejrozumnější. Výstup je to dosti náročný, neb terén není vůbec jednoduchý. Jedná se hlavně o štěrk a ztuhlou lávu. Nohy vám občas podjedou, pokud se pořádně nezapřete, takže do toho musíte dávat větší sílu, než byste čekali. Probíhá to tak, že se snažíte jít šikmo po vrstevnicích (stoupat přímo nahoru skoro nejde) a vždy jak vystoupáte dalších 20-30 výškových metrů dáte menší pauzu. A jelikož celkové převýšení je kolem 500m dokážete si jistě sami představit, jak pomalu výstup trvá. Byť na vzdálenost ujdete asi jen 1-2km. Celkově nám to nakonec zabralo asi 1hod a 15 min. A můžu všem potvrdit, že to každopádně stálo za to. Ty výhledy do okolního kraje jsou opravdu nádherné a i samotná sopka stojí za to. Byť uvnitř kráteru není nic zajímavého - jen štěrk a sníh. Ale prostě pocit nádherný a jestli budete někdo z vás, co to čtete, váhat, zda tam jít, tak rozhodně doporučuji! Cesta zpět je pak o poznání rychlejší, to už jen sjíždíte tím štěrkem přímo dolu. Prostě zaboříte jednu nohu do štěrku, sjedete o metr, pak druhou a zase o metr a takhle to pokračuje dokud nejste až skoro dole. Celkově nám to trvalo asi 20 minut :-). Zpátky u odbočky na hlavní cestě pak dáváme menší pauzu a svačinu. Asi v 11:30 pak vycházíme dále po cestě Tongariro crossing. Čeká nás ještě jedno stoupání, ale ve srovnání s tím, co máme za sebou, je to už jen malý kopeček :). Nicméně i zbytek cesty je nádherný, výhledy na zdejší sopečnou oblast, červeně zbarvené skály, tyrkysová jezírka, prostě vše uchvacující. Už chápu, proč se tomu řiká nejlepší jednodenní track na Zélandu :). Nicméně má to i svou daň v podobě davu turistů. Místy jdeme opravdu v zástupu lidí. Ale s tím člověk těžko něco udělá...
Kolem 13:30 docházíme na Katetahi Hut, která je již na samotném konci tracku. Z ní je to již pouze sestup dolu na parkoviště - dle ukazatelů a mapy má trvat max. 2 hodiny. Tam se potkáváme se zbytkem naší výpravy. Oni sem dorazili asi hodinu a něco před námi. Takže oceňujeme, že na nás zde počkali. Ale zase nemělo cenu chodit dolu, neb odvoz byl stejně naplánován až na 16:30. Dáváme zde oběd a odcházíme kolem 14hodiny. Zbytek cesty je již nenáročný a spíše otupujícící, člověk už jen tak z nutnosti sestupuje níže a níže...Tedy až na jednu příhodu. Petra asi po 20 minutách chůze od chaty zjistila, že si tam musela nechat snubní prsten (sundavala si ho, když si natírala ruce opalovacím krémem). Takže se pro něj vracela, my ostatní pomalu pokračovali dolu a Monča jí ochotně vzala baťoh, aby to Petra do 16:30 stihla.
Na parkoviště jsme přišli kolem 15:30 a Petra dorazila asi 20 minut po nás. Vzala to opravdu rychle :). Prsten tam sice nenašla, ale pak se ukázalo, že ho celou dobu měla v kapse u mikiny, jen se do ní zapoměla podívat. Takže každopádně šťastný konec! :-)
Dopravce přijel dle plánu a my se zpět do kempu dostali před 18 hodinou. Zbytek dne už byl jen relax a odpočinek :-)
zpět nahoru

DEN 22 - úterý 6.1. - Taupo, Wai-O-Tapu Thermal Wonderland Dopoledne odjíždíme směr Taupo a Rotorua. Hned zezačátku menší stresík s benzínem, jelikož již máme skoro prázdnou nádrž a k nejbližší benzínce v Turangi je to ještě tak 20km. Ale nakonec to bez problémů dojedem, takže to byly zbytečné obavy :).
V Turangi rovnou nakupujem zásobu potravin na následující 2 dny. Pak už jedeme rovnou do Taupa a dále na sever směr Rotorua po silnici číslo 5.
Chceme určitě dát některý z termálních parků, jen nevíme který :). Jako první dojíždíme do Wai-O-Tapu Thermal Wonderland. Vypadá to dost komerčně a cena 27,5 dolarů neni nijak přívětivá. Takže vypukne menší diskuze co dál, někdo je proto jít dovnitř jiný (třeba já :)) navrhuje zkusit ještě další park a porovnat ceny. Takže se nakonec rozdělíme na 2 skupiny. Michal s Katkou a Monča s Petrem jdou dovnitř a já s Hauptovými odjíždíme do asi 5km vzdáleného parku Waimangu Thermal Valley. Tam zjišťujem, že cena je 32,5 dolaru, takže se vracíme do toho předchozího a vyrážíme za ostatními :).
Park je to ale každopádně moc pěkný a jelikož jsme přišli již dost pozdě (vycházíme kolem 15 hodiny - poslední návštěvníci tam mohou nějak kolem 16hod.) tak už tam ani neni moc lidí. Než se to celé projde tak to chvíli trvá, dle plánku co se dostane u vstupu je to asi na 70 minut, ale zvládáme to v pohodě pod hodinu :). Zase tolik se nikde moc nezastavujem, přeci jen je všude dost cítit síra, což mi nedělá úplně dobře. Ale jinak to všude prima bublá a různě se z toho kouří, takže efekty dobrý :).
Po prohlídce se Michal v místním obchodě se suvenýry zeptá na nějaký dobrý kemp v okolí a doporučí nám jeden i s termálními bazény vzdálený asi 6km. Takže ho každopádně jedem zkusit. Nalézá se v nedaleké oblasti nazvané Waikite Thermal Mineral Baths.
Když tam přijedem zjistíme, že už je poměrně dost plný, ale naštěstí pani nám vyjde trochu vstříc a 3 místa pro stany se tam najdou (byť jeden flek je částečně na štěrku, ale to přežijem). Cena velmi dobrá - 16 dolarů - hlavně vzhledem k faktu, že v ceně je neomezený vstup do místních termálních bazénků :-).
Takže stavíme stany a jdeme do vody. Rozhodně je to fajn pocit, takhle se vyvalit do horký vody a jen tak relaxovat (byť na plavání to úplně neni a abych se osvěžil, musel sem si předtim dát studenou sprchu :)). Hlavní bazén má 35stupnů a ty další 37,39 a 41. Takže nás to opravdu příjemně prohřeje :).
Jakmile se dostatečně nabažíme bazénů dáme již jen večeři a pokec v místním altánku s vínem a kešu oříšky. Bohužel na závěr dne nás čeká ještě jedno nemilé překvapení, zjišťujeme že v altánku u popelnic je zalezlých několik švábů a jeden nám už vlezl do tašky s jídlem. Takže to nás moc nepotěší a máme trochu obavy, aby nebyli i ve stanu. Před spaním to tedy důkladně prohledáme a bohužel tam 2 najdem, sice menší, ale stějne tam jsou. Každopádně je zabíjíme a vyhazujem. Pořádně zavíráme stan a doufáme, že už tam opravdu žádný další neni. No ale s tímhle pocitem se nespí úplně nejlíp...:-/
zpět nahoru

DEN 23 - středa 7.1. - Roturua a cesta k Aucklandu
Dopoledne jde část z nás na gejzír Lady Knox. Je to hned vedle toho termální parku co jsme byli předchozí den a je to v ceně vstupenky. Gejzír totiž upravili tak, že tryská každý den vždy v 10:15. Pomáhají tomu ještě tak, že v daný čas tam hodí kus mýdla, nebo nějaké mýdlové látky. A po té, co jsem to zažil, to můžu vřele nedoporučit komukoli dalšímu. Je fakt, že když to mají takto udělané, tak jsem čekal hodně velkou komerci, ale to, co tam bylo, mě úplně dostalo.
Na daný čas se tam sjíždí desítky aut, když těsně před 10hodinou přijíždíme, tak na parkoviští je už kolem 100 aut a další velká fronta je za námi. Před gejzírem je pak obrovské "hlediště", kam se všichni pohodlně usadí. V daný čas pak přijde chlápek, který to jako uvádí. Nejdřív krátce promluví o historii gejzíru, pak udělá několik rádoby vtipných scének a nakonec tam nasype to mýdle a nechá to vytrysknout. Vtu ránu samozřejmě všichni fotí (my také, když už jsme se toho učástnili, tak samozřejmě se vší parádou :)) a dělají "jéé". Gejzír je vysoký tak 3-4 metry, tedy nic extra.
No pro mě osobně asi největší zklamání a je mi líto, že jsme se toho vůbec účastnili. Holt příště už budeme chytřejší :).
Druhá část skupiny (což byl pouze Michal s Katkou) se mezitím ještě vykoupali v kempu v termálních bazénech (což byl vcelku lépe strávený čas). Poté, co jsme se opět srazili, pokračujeme do Rotorui. Cestou jsem chtěl zastavit v jedné Maorské vesničce jménem Tamaki, ale jakmile tam přijíždíme, tak zjišťujem, že mají otevřeno jen večer. Takže nic a jedeme až do centra Rotorui.
Ve městě si jen krátce projdem centrum, koupíme sushi a dáme si menší oběd v parku. Rozhodnem se vyzkoušet jízdu na bobové dráze (nebo něco v tom smyslu) kousek od Rotorui. Jdeme do turistického centra zkusit o tom zjistit něco víc. Podaří se nám tam sebrat pár prospektů a najít ceny. Jenže ty jsou jen v rámci nějakých balíčků, kde je kromě jízdy ještě něco dalšího. Takže nakonec dle plánku na prospektu jedeme až přímo na místo (jmenuje se to Skyline Skyrides). Tam zjišťujem, že cena jedné jízdy je kolem 8 dolarů, což neni tak moc. Ale bohužel pak se ještě dovíme, že je nutné zaplatit dalších asi 24 dolarů za výlet lanovkou nahoru. Tolik se nám už platit nechce, takže od toho nakonec upouštíme.
O kousek dále narážíme na chovnou stanic ptáků Kiwi, takže tam zastavujeme. Michal s Katkou jdou na prohlídku, ale nám ostatním přijde 28 dolarů trochu více za tuto atrakci. Takže se domluvíme na rozdělení. Oni si to tady projdou a my mezitím zajedem do vesnice Okere Falls kouknout na místní vodopády. Domluveno a vyrážíme. Okere Falls Scenic reserve je vcelku příjemná oblast. Nic náročného, je krátká cesta lesem, podél místní řeky. V jednom místě výhled na menší vodopád, který prý vcelku často někdo sjíždí na kajaku, takže je zde i slušná šance někoho vidět. A opravdu se jeden borec najde, když tam zrovna jsme :). Nejhezčí na tamhle místě je bezpochyby daná řeka a kdyby bylo na čem, měl bych chuť si ji tak nějak sjet :).
Asi po hodinu a půl dlouhé procházce se vracíme zpět k autům. Michal s Katkou přijíždí zanedlouho a po 16:30 vyrážíme na další cestu. Jedeme dost na sever, přes města Tauranga, Peeroa a Waitakaru až do vesnice Kaiaua, ležící u moře asi nějakých 80km východně od Aucklandu. Tam nacházíme vcelku fajn kemp, poloprázdný, levný ale dobře zařízený. Jediný zápor je zde parta Maorů, kteří dělají hluk až dlouho do noci. Nicméně my se zavřem v kuchyňce (Jakmile vybalíme jídlo, tak z tašky vypadne jeden šváb a vesele si to odcupitá pryč...Petr H. ho ale naštěstí zlikviduje než se stačí někam schovat :-) Pevně doufáme, že tento byl už opravdu poslední co sebou vozíme.), zahrajeme asi 2 hry citadely a kolem půlnoci zkoušíme jít spát (i přes hluk od těch Maorů). Jelikož je teplá noc, tak si řikám, že se naposled vyspim na Zélandu pod širákem. A překvapivě brzy usínám :)
zpět nahoru

DEN 24 - čtvrtek 8.1. - pláž KareKare a Auckland
Díky tomu, že jsem spal pod širákem, tak se probouzím již kolem 6 hodiny ranní s prvním světlem. A jelikož je moře hned za kempem, napadne mě jít se kouknout k moři, když už sem vzhůru, třeba bude východ slunce. A naštěstí akorát byl :) V 6:12, stál jsem nabřehu a pozoroval vycházející slunce nad hřebeny hor na druhé straně tohoto mořského zálivu. Opravdu to stálo za to, předposlední ráno na Zélandu jsem si náležitě vychutnal :-)
Ostatní se vzbudili asi kolem 8 hodiny, rychle jsme se nasnídali a z kempu odjeli kolem půl desáté. V plánu bylo jet na pláž KareKare (kterou nám doporučil jeden Čech, v kempu u jezera Paringa na West Cost na Jížním Ostrově). Problém jen byl, že se tato pláž nacházela až za Aucklandem a bylo nutné jet přes něj, aby se na ní člověk dostal. A my nevědli kolik času nám průjezd městem zabere, takže jsme se snažili vyjet co nejdříve...
Což se nakonec ukazuje jako dobrá volba, jelikož cesta Aucklandem není vůbec jednoduchá. Část se sice projede po dálnici, ale ta pak skončila a druhou polovinu cesty městem jsme jeli 50kou a často zastavovali na nějakém semaforu nebo dávali přednost, uvízli v menší zácpě a prostě se to dost vleklo. Takže i když to bylo na danou pláž od kempu asi jen 110km, dorazili jsme tam nakonec až ve 11:30. Samozřejmě nikdo netušil, co tam přesně bude, a kdybysme se prodírali Aucklandem zbytečně kvůli nějaké obyčejné plážičce jakou jsme mohli mít kdekoli jinde, asi bychom byli dost naštavní...
Nicméně to se naštěstí nekonalo. Pláž je to vcelku obyčejná (což neznamená špatná :)), ale ty vlny, co tam jsou jsem nezažil zatim nikde jinde! Opravdu velmi silný, takový zpětný tah, že člověk musel vynaložit opravdu hodně velkou dávku síly, aby se vůbec dostal na to místo, kam chtěl dojít :) V praxi to probíhalo tak, že jste pracně došli trochu dál od břehu, pak vás 2-3 vlny spláchly ke břehu a pryč stranou a vy jste se dalších 5-10 minut dostávali na to místo, kde jste byli předtim :-). Nedivim se, že je to surfaři dost oblíbené místo. Několik jich tam bylo a docela váleli :) Jen už teď daleko víc uznávám jejich umění, poté co jsem okusil sílu těchto vln :)
Na pláži jsme strávili něco přes hodinu času a po 13 hodině jsme odjížděli zpět do Aucklandu. Jeli jsme přímo do hostelu (stejný jako při našem příletu, takže už jsme přesně věděli, kam jet) a dorazili jsme tam kolem 14:30. Rychle přenesli věci z aut na pokoje a hned jeli vrátit auta. Trochu jsme pospíchali, jelikož jsme ještě chtěli stihnout projít obchody se suvenýry a báli jsme se, zda nezavírají už v 17 hodin. Auta jsme vrátili bez problémů - ani nechtěli nic podepsat, jen jsme jim dali klíčky, oni zkontrolovali, že auta odpovídají a tím to haslo :). Půjčovna byla kousek od Queen street, takže jsem hned mohli jít na nákupy. Bylo asi půl čtvrtý, takže naštěstí spousta času :). Než jsme prošli všechny obchody, vybrali si, co by se asi tak líbilo našim příbuzným doma, tak to zabralo docela dost času. Na hostel jsme přišli až něco po 19 hodině. Ale zato i s nákupem piva a vína na večer :). Pak už jsme si jen zabalili věci a poseděli v hostelové "jídelně" a popíjeli poslední novozélandská piva. Padla trochu nostalgie a zavzpomínali jsme na prožité 3 týdny...Nebylo to vůbec zlé :-).
zpět nahoru

DEN 25 - pátek 9.1. - odlet
Ráno vstáváme v 8. Na 9:15 máme objednaný odvoz na letiště (zjistili jsem, že při více lidech je levnější objednat si odvoz než platit autobus). Jen se nám situace malinko zdramatizuje, když pán přichází už v 9 hodin a my ještě dojídáme snídani. Kývá, že v pohodě počká. Ale pak přichází znovu a jestli už jdeme. Prý je už 9:13 a on v 9:15 odjíždí a to klidně i bez nás (a to jsme to již měli zaplacené). Problém byl, že hodiny v jídelně šly asi o 7 minut pozdě...takže jsme si mysleli kolik ještě máme času a nakonec jsme akorát rychle doběhli pro své věci a nanosili je do auta. Pán už byl opravdu dost nervózní, odjížděli jsme asi v 9:18 a on už hlásil vysílačkou, že u dalšího zákazníka bude o 5 minut později... Nicméně na letiště jsme přijeli v pohodě a včas :) Bez problémů jsme se odbavili a ještě pak přes hodinu čekali, neb letadlo mělo asi 30 minut zpoždění. Ale tak to nám vůbec nevadilo, neb jsme letěli do Soulu, kde jsme tu noc spali a dál pokračovali až ráno.
Takže to byl opravdu konec. Sbohem Zélande, byl jsi krásný! :-)
zpět nahoru