Výprava do západní Kanady

19.8. - 9.9.2011

Cestovní deník

DEN 1 - Vancouver
DEN 2 - Wells Gray Provincial Park
DEN 3 - Wells Gray Provincial Park
DEN 4 - Wells Gray Provincial Park
DEN 5 - Yoho NP
DEN 6 - Yoho NP
DEN 7 - Yoho NP
DEN 8 - Lake Louisa
DEN 9 - Banff a Calgary
DEN 10 - Calgary, jezero Minnewanka a Banff
DEN 11 - Stanley Glacier Trail
DEN 12 - Kimberley a Nelson
DEN 13 - Nelson, Kalamalta Lake a Kelowna
DEN 14 - vinařství u Kelowny a Deer Lake
DEN 15 - Seattle
DEN 16 - Seattle a Victoria
DEN 17 - Victoria, Cathedral Grove a China Creek
DEN 18 - Tofino a Pacific Rim NP
DEN 19 - Tofino
DEN 20 - Little Qualicum Falls Provincial Park a Vancouver
DEN 21 - Vancouver
DEN 22 - Vancouver

DEN 1: pátek 19.8. - Vancouver
Ráno vstáváme dost brzy neb z Prahy nám letí letadlo již v 7 hodin, na letišti proto jsme již raději v 5:15. Letíme přes Amsterdam, kam přilétáme krátce po půl deváté. Z něj nám to pak do Vancouveru letí až ve 13:20 - dali jsme si zde raději větší rezervu, kdyby letadlo z Prahy mělo zpoždění a nestihli jsme pak kvůli tomu to druhé, které je přeci jen o něco důležitější.
Zpoždění se naštěstí nekonalo, takže máme na Amsterdamském letišti čas cca 4,5 hodiny. Většinu z toho prospíme/prosedíme ve zdějších sedačkách s výhledem na odlety. K tomu pořešíme ještě nějaké to plánování toho co nás čeká. Po 13. hodině pak konečně odlétáme do Vancouveru (letadlo společnosti KLM). Tam díky časovému posunu, který je -9 hodin a díky tomu, že let trvá kolem 9 hodin, přilétáme časově vlastně jen chvíli poté co jsme odletěli z Amsterdamu, tedy nějak před 14. hodinou místního času. Na letišti jdeme rovnou do místní půjčovny aut - je jich zde několik, ale my jsme již před odletem udělali rezervaci ve společnosti Avis. Předání auta probíhá bez problémů, jediné co se řeší je nabízená pojistka auta - pro případ kdyby se s ním cokoli stalo, tak abychom pak nic neplatili. Určitě dobrá věc to ano, ale bohužel taky slušně drahá (chtěli po nás za to 28CAD/den), vyšlo by nás to každého cca na 2500Kč což neni malá částka a už tak to nebude levná cesta, takže se shodujeme, že půjdeme trochu do rizika a pojistku odmítáme.
Co se auta týče tak se jedná o skoro nový model Hyundai Elantra (najeto měl 2500km), který na první pohled vypadá opravdu výborně. A ani na ten druhý to neni špatný :) Velký kufr, kam se nám pohodlně vejdou všechny věci, CD/mp3 přehrávač, klimatizace, tempomat, prostě vše co je třeba :) Jezdí také velmi dobře a spotřebu nemá špatnou (nakonec se nám celkově dařilo držet průměrnou spotřebu kolem 6,3l/100km).
Máme v plánu odjet co nejdříve z města, samotný Vancouver a jeho prohlídku jsme si nechali až na závěr pobytu a dnes chceme dojet do Harrison hot springs, kde máme rezervaci ubytování udělnou už z Čech. Předtím ale ještě jedeme trochu do centra města, do outdoorvé prodejny, abychom nakoupili vařič a bomby (vozit je letadlem by asi nebylo moc dobré...). Ještě v Čechách jsem si našel na netu adresu prodejny Mountain Equipment Co-op (http://www.mec.ca), což je něco jako u nás Hudy sport či Rock point. Petr s Richardem si tak nějak zapomněli přibalit ešus, takže tam krom zmíněného vařiče (asi 40CAD) a bomb (asi 6CAD jedna) kupujeme ještě jednu sadu hrnců pro táboření (něco jako naše ešusy, ale více jako normální hrnce). K tomu pak ještě sprej proti komárům (9CAD) - lepší vždy brát místní než vozit ty naše, lépe zabírají (a tento opravdu fungoval výborně).
Po dokončení nákupu odjíždíme pryč z města, ale bohužel kousek od centra chytáme menší zácpu a s tou se táhnem několik kilometrů, takže nakonec do Harrisonu (vzdálen od Vancouveru asi 120km) dojíždíme až po 7 hodině večerní. Máme toho všichni už opravdu dost, hlavně Petr, který celou tuto cestu odřídil. Ubytováváme se tedy rovnou v místě zvaném Bungalow Motor Court (http://www.bungalowmotel.com) - chtěli jsme něco s postelí, neb hned po příletu jít pod stan by bylo docela drsné. A toto bylo bohužel to nejlepší co mi vyjelo a bylo volné - bohužel jelikož výsledná cena byla nakonec výrazně vyšší než jsem čekal. Na jejich netu jsem našel cenu 130CAD za jednu chatku, což mi už přišlo hodně, ale vyděleno 3 se to pro jednou dalo přežít. Pani nakonec měla volnou jen jednu chatku a tu to nejdražší za 145CAD, ale k tomu ještě připočetla 20CAD mě neznámo za co (přesně jsem nerozumněl a neměl jsem chuť a sílu to s ní v té době řešit) a k tomu pak ještě daň, který byla 23CAD. Takže nakonec krásných 188CAD - bylo to tedy pro 3 lidi, ale i tak hodně vysoká suma. Nicméně jsme byli už hodně zničení a jet kamkoli jinam a hledat něco jiného nikdo z nás neměl už sílu, takže platim kreditkou a jdeme do chatky - aspoň je docela slušná. 2 pokoje, sprcha, kuchyň, televize, krb...pro jednu noc ale trochu více než potřebujeme...Petr je dost zničený, takže hned ulehá. Já s Richardem jdeme ještě na procházku do města kolem místního opravdu pěkného jezera. Tam si dáváme vcelku nijak moc dobré fish&chips a ověřujeme místní veřejný bazén s horkými prameny - což byl popravdě hlavní důvod proč jsme sem jeli, abychom si po příletu dali relaxační bazén (mají otevřeno až do 9 večer), ale nějak na to už nemáme chuť. Nakupujeme ještě něco málo ve zdějších potrevinách - postupně zjišťujeme, že tady skoro všude mají uvedené všechny ceny bez taxy, takže výsledná suma co člověk platí je vždy vyšší než to co si spočítal, že to bude stát...což je pro nás docela nezvyklé, ale těžko s tim něco dělat...Poté jdeme do chatky a kolem 9 hodiny uleháme.

zpět nahoru

DEN 2: sobota 20.8. - Wells Gray Provincial Park
Po noci, která i přes postel nebyla úplně ideální, člověk se kvůli tomu časovému posunu několikrát budil, dlouho nešlo usnout atd., balíme a přebalujeme přivezené věci, aby byly v autě lépe přístupné, trochu snídáme, i když neni ani moc hlad. Petrovi a Richardovi neni zcela dobře, časový posun asi ještě docela působí...navrhuji zkusit ty horké prameny, když už jsme sem kvůli nim přijeli, takže jdeme do bazénu - vstupné 9CAD - a je to opravdu skvěle relaxační, voda krásných 39 stupňů, sice je trochu cítit po síre, ale i tak výborné. Osobně mě to dost pomohlo, klukům vcelku taky, i když ještě zcela fit úplně nebyli. Poté si ještě projdeme městečko - pěkná stezka kolem jezera s výhledem na okolní hory, rozhodně je na co koukat, počasí také neni zlé. Dalo by se tu strávit i delší doba, ale po 11 hodině odjždíme dále, neb nás dnes čeká větší cesta.
Míříme až za město Kamloops do Wells Gray Provincial Parku. Většinu cesty jedeme po Highway číslo 1 - hlavní cestě z Vancouveru do Calgary a pak dále skr Kanadu...Z Harrisonu jedeme do Hope a dále pak Lytton a Cache Creek, cesta vede podél řeky Fraser - několikrát pěkné výhledy na řeku a vůbec okolní prostřední zdejšího kaňonu. Za Lyttonem se prostředí vcelku mění a místo zelených hor je zde vcelku suchá pouštní krajina - ale i ta má něco do sebe a několikrát jsou to moc pěkné pohledy - tak je to vlastně až do Kamloops a ještě kousek za něj. V Cache Creeku zastavujeme na oběd - dáváme si klasicky burgera v místní restauraci, výhodné polední menu s pitím dohromady :). Jen bohužel Richardovi není stále moc dobře a burgera nakonec ani nesní...to už mě trochu vyděsí a pevně doufám, že je to stále z jatlacku a brzy ho to přejde...
Frčíme každopádně dále, Kamloops jen projedeme, zastavíme jen v jednom Liquer shopu hned za městem (alkohol, včetně piv, zde je v prodeji pouze ve speciálních prodejnách zvaných Liquer shop), neb mám chuť dát si večer po dojezdu aspoň 1 pivko :). Kolem 7 hodiny večerní přijíždíme do městečka Clearwater, které je vstupní branou do Wells Gray parku. Zde přenocujeme v kempu zvaném North Thompson River Campground - cena je krásných 21CAD za noc. Platí se za stanovací místo - jako ve všech zdejších kempech - v přepočtu na osobu je to pak pro nás luxusních 7CAD. Po včerejší brutální sumě v Harrisonu velmi příjemná změna :). Kempy obecně jsou tady koncipované tak, že je vyhrazeno vždy X míst kolem příjezdové cesty. Každé místo obsahuje plac na zaparkování auta a postavení stanu a k tomu stoleček s lavičkami, pak ještě ohniště pro ty co chtějí dělat oheň (v každém kempu jde koupit dřevo na oheň, z lesa by se brát vůbec nemělo). K tomu pak společené záchody - v tomto kempu suché, ale někde mají i splachovací. Samozřejmostí je i voda na mytí a na vaření - brali jsme ji ale i na pití, nikde nebyla cedule, že neni pitná...a jelikož nám nikdy nic nebylo, tak pitná pokaždé byla :-).
Každopádně stavíme stan, jdeme se kouknout k nedaleké řece - hned za ní probíhá železnice a během chvíle jede nákladní vlak - obecně zde jezdí hlavně nákladní vlaky, osobní jsme viděli jen jednou, každý tady spíše jezdí autem nebo autobusem. Ale co nás vcelku překvapilo byla délka vlaku, na české poměry výrazně větší - ten co projížděl měl něco kolem 120 vagónů, takže i koukat na něj byl docela zážitek :-) Vlaky pak projížděly průběžně celou noc a bylo to docela slyšet, což už tak příjemný zážitek nebyl, ale zvykli jsme si na to...(opakovalo se to ještě v několika dalších kempech). Večeříme instantní polívky dovezené z Čech. Richardovi je lépe, ale trochu ho stále bolí břicho, tak si bere raději černé uhlí a všichni doufáme, že ráno to bude lepší.

zpět nahoru

DEN 3: neděle 21.8. - Wells Gray Provincial Park
Ráno snídáme ještě veci dovezené z Čech, poté vyrážíme do Info centra Clearwateru - bereme si mapku Wells Gray parku a pár tipů na nějaké kratší treky. Ptáme se i na zdejší supermarket, kam pak jedeme udělat první větší nákup - zásoby na několik dalších dní. Bereme hlavně pečivo, máslo a sýr (velké balení 700g, cenově výhodné), sklenici marmelády, pár plechovek fazolí či tuňáka, müsli, nějaké to ovoce-zeleninu (jablka, rajčata). Obecně kupujeme spíše základní, levnější věci, se kterýma se dá chvíli vydržet. Jako všude jinde i zde platí, že nejlevněji se vyžije s nakoupenými potravinami :).
Jakmile nakoupíme vyrážíme do Wells Gray, cílová stanice je kemp u jezera Clearwater, vzdálený od městečka/vesnice stejného jména asi 60km (z čehož posledních asi 25km je po horší cestě - štěrk, hlína - zbytek klasicky asfalt). Cestou navštěvujeme ještě 3 vodopády, které jsou bez problému dostupné autem. Jmenovitě to jsou vodpád Spahats, pak Dawson Falls a nakonec Helmcken Falls. Toto vše zabere nějaký čas a tak nakonec do kempu dorážíme kolem 13. hodiny. Stavíme stan, obědváme sýr s pečivem. Kolem půl třetí vyrážíme na menší procházku zvanou Chain Meadows trail - jedná se o loop trail, takže aspoň nepudeme 2x stejnou cestou. Ještě se na recepci kempu radši ptáme zda je tento trail ok a na kolik hodin to vidí. Dostaneme potvrzeno, že je to v pohodě a celkově se to dá ujít normálním tempem tak za 5hodin.
Ze začátku je to fajn několik prima výhledů a zajímavá cesta lesem. Ale po několika km už je to pak trochu nuda. Bohužel nemáme žádnou přesnější mapu trailu, jen obecnou pro park, kde je trail pouze lehce naznačen. Na začátku byla naštestí cedule s jeho mapu, důležitými místy a vzdáleností jednotlivých úseků. Talže víme, že k jezeru Chain je to asi 6,5km a od něj pak nějakých 10km, celkově tedy docela dost na jedno odpoledne, ale řikáme si že to snad nějak pude :). No šlo to dobře, ale asi po hodině a půl chůze lesní cestou jezero pořád nikde a přijde nám, že nejdeme nijak pomalu. Začínám mít lehké obavy zda jdeme dobře, ale na druhou stranu všechny rozcestí byly dobře značené. Samotná cesta tedy nikoli, ale zase jiná tu nikde nebyla...nebo aspoň doufáme, že ne. Cesty zde v Kanadě jsou značené jen na rozcestí, nejsou tam jiné značky jak jsme zvyklí tady z Čech. Je to tedy hlavně tím, že cest není mnoho a nestává se, že by se jich několik často křížilo. Většinou je vyšlapaná jedna a kolem ní je neporušená příroda, které nijak nesvádí k tomu někam do ní odbočit a jít jiným směrem. Takže je to vcelku OK, přesto jak jsem zvyklí mít u sebe vždy mapu a tak nějak vědět kde asi sem, kolik jsem ušel a kolik mi ještě zbývá, byl tento pochod trochu "naslepo" vcelku zvláštní :) Nakonec samozřejmě docházíme k jezeru Chain, asi po 2 hodinách chůze od začátku trailu. Vcelku pěkné, malé, jen trochu více zastrčené v lese bez nějakého výraznějšího výhledu. Nicméně asi 2 km vzdálený výhled na velké jezero Clearwater toto vynahrazuje. Opravdu moc pěkný pohled, byť je zamračeno a počasí celkově nix extra. Od vyhlídky je pak už jen sestup dolu k jezeru a pak cesta podél něj až do kempu. Docházíme kolem 7 hodiny večerní, trochu ušlapaný ale spokojený :). Čas akorát na nějaké to jídlo. Vaříme tedy opět polívky, k tomu dáváme fazole a jedno pivko :-) Kolem 9 hodiny je tma a tím i čas na spaní. Po tmě se toho moc dělat nedá, sice máme čelovky, ale nechceme zbytečně plýtvat baterky...obecně pokud jsme v kempu tak vždy chodíme spát nejpozději v 10 hodin...

zpět nahoru

DEN 4: pondělí 22.8. - Wells Gray Provincial Park
Bohužel dnešní ráno je dost zataženo a vypadá to vcelku na déšť. V noci každopádně pršelo, neb stan je docela mokrý a lavička se stolem taky. Po snídani balíme, stan bohužel neuschne, holt snad do jeho příštího použití bude možnost ho někde usušit...Odjíždíme kolem 10 hodiny (toto se stane naším klasickým časem odjezdu i v dalších dnech :)). Máme v plánu dát ještě nějakou menší procházku, ale bohužel poté co ujedeme asi 20km se docela slušně rozprší, takže to nakonec škrtáme, neb chodit v dešti nemáme moc chuť. Zajedeme aspoň autem na vyhlídku Green Mountain Tower - rozhledna ze které je moc pěkný výhled na velkou část parku. Za tohoto počasí tedy až tak super neni, ale i tak stojí za to. Je tam ještě cesta k 1km vzdálenému jezírku zvanému Foot lake, tak aspoň tam se jdeme podívat. Poté už odjíždíme z parku pryč do Clearwateru a z něj dále do Kamloops - tedy stejnou cestou jak jsme sem přijeli.
V Kamloops už je počasí výrazně lepší, polojasno až oblačno, ale rozhodně bez deště. Je fakt, že krajina kolem nasvědčuje tomu, že tedy moc často opravdu neprší :). Procházíme si centrum města, včetně vcelku hezkého parku, ze kterého je dobrý výhled na řeku Fraser a její spojení se ze serveru přicházející řekou Thompson. Po prohlídce a doukoupení chybějících potravin (hlavně nějaké to pečivo, zbytek ještě vcelku máme) zajdeme do dosti příjemné zdejší restaurace jménem Hello Toast (na Victoria street - http://www.urbanspoon.com/r/85/1462110/restaurant/British-Columbia/Kamloops-Downtown/Hello-Toast-Kamloops) na menší oběď. Poté opouštíme Kamloops a míříme směr městečko Revelstoke, v jehož okolí chceme přespat. Nicméně cestou k němu se počasí čím dál více opět kazí a asi 50km před nim začíná pršet a rozhodně nepřestává. Takže každopádně variantu kempu škrtáme, neboť v takovém slejváku se nám stan stavět nechce. V průvodci je několik tipů na ubytování, jako nejlevnější se jeví Revelstoke Lodge.
V místním infocentru si berem plán městečka a ptáme se i na tento motel. Paní nám ochotně ukáže cestu, není to ostatně nijak daleko od daného "íčka". Také zjištujeme předpověď počasí na další dny a naštěstí to vypadá pozitivně, zítra má být oblačno bez deště a další dny již polojasno až jasno. Revelstoke Lodge je nakonec vcelku fajn, ubytování nás stojí 99CAD bez taxy, s taxou 113CAD. Na osobu tedy asi 37,60CAD. Proti kempu dost drahé, ale ve srovnání s ostatními motely/ubytovnami ještě patří k levnějším. Vybalujeme věci z auta a nosíme dovnitř, aspoň je možnost si to opět lehce přerovnat. Na pokoji je krom sprchy a koupelny i televize, mikrovlnka a kávovar. Bohužel ne varná konvice, kterou potřebujeme k uvaření vody na polívku, takže nakonec vaříme vodu v kávovaru :) Je zde také dostupný internet - buď wifi nebo počítač v recepci, takže si všichni zajdeme na net a najednou je skoro 10 hodin. Ještě chvíli kecáme a kolem 11cté jdeme spát.

zpět nahoru

DEN 5: úterý 23.8.2011 - Yoho NP
Dopoledne si ještě projdeme centrum Revelstoku - docela příjemné městečko, minimálně ono centrum se nám vcelku líbilo. Pak už odjíždíme směr národní park Yoho, ještě to do něj máme asi 200km. Cestou zastavujeme v městečku Golden, kde se silnice dělí na směr do Yoho a pak na jih do Radium hot springs - tam máme také namířeno, ale až později. V Goldenu dáváme jen menší oběd u McDonalda - zvítězilo to, že to tam je rychlé a levné :).
Do národního parku Yoho přijíždíme kolem 4 hodiny odpoledne (trochu později i z toho důvodu, že jsme cestou přejeli do jiného časového pásma a čas se nám posunul o hodinu dopředu). Zastavujeme v místním visitors centru, které je umístěno na kraji vesničky Field. Kupujeme si tam 3 denní vstup do národních parků (neplatí jen pro Yoho, ale i pro ostatní). Jeden den nás dohromady vychází na 19,60CAD (včetně taxy :)). Takže vcelku pohodová cena 6,50CAD na osobu na den :). Také se ptáme na obsazenost kempů a zjišťujeme, že je to ok. Dále na možnost navštívit oblast okolo Lake O´Hara, kam se nedá dojet autem, ale je nutné jít buď cca 11km po štěrkové cestě či tuto cestu absolvovat jejich autobusem co tam několikrát za den jezdí. Ale je nám sděleno, že všechny místa v autobusech na cestu tam jsou prodána nebo zarezervována :-/ Tak holt počítáme s tím, že si uděláme procházku pěšky...Ale paní nás aspoň ujištuje, že zpět můžeme určitě jet autobusem, na cestu zpět se žádné rezervace nedělají. Ptám se jestli se zpět vejdeme, když tam je to plné a ona říká, že určitě. Autobus vždy všechny co chtějí naloží a nikdy se ještě nestalo, že by tam někdo zůstal. Tak asi když je více lidí tak se otočí vícekrát, říkám si...no tak aspoň zpět se snad svezem :).
Jelikož máme do setmnění ještě skoro 4 hodiny času, tak vyrážíme k nedalekému Esmerald Lake, kam se bez problémů dojet autem dá. Uděláme si tam pohodovou procházku kolem daného jezera (cca asi 5,5km). Nijak nespěcháme a užíváme si teplý sluneční večer (po včerejším dešti se opravdu během dne vyčasilo a nyni je skoro polojasno :)). Kocháme se pohledem na nádherné jezero (emeraldové neni jen tak, barvu má opravdu takovou :)) a také na štíty okolních hor, dohromady to tvoří opravdu úžasné panorama :). Věřim, že normálně je tady asi dost nával, ale takhle k večeru už to docela šlo a moc lidí jsme ani okolo jezera nepotkali.
Odjíždíme pryč kolem půl šestý a cestou se ještě zastavujeme u místa zvaného "Natural bridge" - původně vodopádu, kde voda v průběhu tisíců let narušila okolní skálu tak, že ta se propadla její horní okraje jednotlivých stran se dotkly a utvořili tak jakýsi most nad padající vodou - no těžko se to popisuje lepší vidět :) Nicméně každopádně podíváná to bylo opravdu moc pěkná a určitě stojí se na tomto místě aspoň na chvíli zastavit a pokochat se.
Poté již jedeme směrem do kempu - nakonec volíme Monarch Campground, které je sice hned u silnice, nicméně má jinak dobrou polohu pro následující 2 dny plánované výlety a můžeme tu bez problémů zůstat rovnou na 2 noci. Cena je pouhých 17,60CAD na noc (nejlevnější kemp, který jsme za celou dobu měli). Stavíme stan, kolíky klasicky nejdou do toho štěrku zapíchnout, takže si pomáháme jak jinak než kamenem (když to nejde silou, jde to ještě větší silou :)). Dáváme naše oblíbené čínské nudlové polívky a k tomu tušim fazole, nejlepší kombinace :) To celé člověk zapije plechovkou "výborného" kanadského piva, co chtít více, že :). Zahrajeme ještě královské rošády a jdeme v 9 spát :)
V noci pak slyšíme krásné zvuky projíždějících "trucků" a vlaků - výborné pozadí na usínání. Ze začátku to opravdu štve, ale věřte mi, že časem si na to člověk zvykne :)

zpět nahoru

DEN 6: středa 24.8. - Yoho NP
Ráno vstáváme netradičně trochu dříve, neb v 9 hodin chceme již vycházet z parkoviště směr Lake O'Hara. Ale bohužel přeci jen nakonec tak rychlí nejsme a tak v 9 hodin vyrážíme autem od stanu (stan nebalíme, neb se sem budeme večer opět vracet). Na dané parkoviště to je ještě skoro 15min jízdy. Takže nakonec z daného místa, kde končí officální silnice a dál jezdí již jen ty autobusy, vyrážíme před půl desátou. Nicméně je pěkné počasí, zatim neni nijak teplo a jde se docela dobře. Cesta pomalu a jistě stoupá - na těch 11km se překoná převýšení cca 400m, takže to úplná rovinka neni. Asi po hodina nás předjede autobus a jak tak koukáme, on je plný asi jen z poloviny! No teda! A to nám pani včera na "íčku" povídala, že je prý "fully booked"...hmm...asi si spousta lidí nechala ty své rezervace propadnout nebo nevim...trochu si nadáváme, že jsme tam mohli chvíli počkat a zjistit zda se do daného autobusu nevejdeme...Ale což, aspoň se trochu projdeme a pár km navíc ještě nikoho nezabilo :)
K Lake O´Hara (2020 m.n.m.) nakonec přicházíme asi v 11:45, takže danou cestu jsem dali za něco přes 2 hodiny, což neni úplně zlé :). Koukneme se k místní chatce (kde jde mimo jiné koupit čaj, limo, sušenky a nějaké další drobnosti k jídlu), dáme menší svačinku, podíváme se krátce na jezero a pak vyrážíme na další plánovou cestu - směrem k Lake McArthur (2251 m.n.m.) vzdáleném od O´Hary asi 4km s převýšením cca 200m. Po necelých 2 km menšího stoupání docházíme k menšímu jezeru Schaffer Lake, také velmi krásnému místu se skvělými vyhledy na okolní hory. Od něj jdeme dále k McArthurovi, ale po cestě tam potkáme pána, který je prý z nějaké přírodovědecké organizace mapující výskyt medvědů (úplně přesně jsem mu ten název nerozumněl) a prý je zrovna u Lake MacArthur jeden Grizzly, takže nám každopádně nedoporučuje tam chodit. No rozhodně nás nemusí 2x přemlouvat abychom to otočili. Sice je škoda, že dané jezero neuvidíme, ale o setkání s Grizzlym nikdo z nás opravdu nestojí. Musím říct, že asi docela klika, že jsme pána potkali, kdoví jak by to jinak dopadlo...Takže se vracíme zpět k O´Haře, tentokrát trochu jinou cestou nazvou "Big Larches" - je z nic na dané jezero jeden opravdu pěkný výhled. U jezera pak dáváme oběd (pita chleby se sýrem a salámem) a kocháme se pohledy na okolní hory. Poté - asi kolem půl druhé - vyrážíme na stezku kolem jezera a na jeho druhé straně začínáme stoupat nahoru směrem k Lake Oesa (2260 m.n.m.) - cesta tam je dlouhá 2,5km a převýšení na ní je asi 250m, takže trochu stoupáček, ale zase to neni nic hrozného :) K tomu pak ještě cestou potkáme 3 menší jezera (Lake Yukness, Victoria Lake, Lefroy Lake) a jedny vodopády (Victoria Falls) - rozhodně moc pěkná cesta. K Lake Oesa pak dorážíme kolem 3 hodiny, dáváme si tam asi 20 minut pauzu, opět se kocháme okolnímy výhledy - jak jinak než parádní :). A poté už mizíme zpět dolu k O´Haře - po stejné cestě co jsme sem přišli - jiná moc neni (tedy jsou, ale delší a obtížnější). Tam dorážíme před půl pátou, takže akorát stíháme bus zpět, který jede v 16:30. Za cestu se platí 10CAD, což je docela dost za těch 11km, ale zase jiná možnost tu neni, takže co dělat. A nejspíš něco z toho jde i na provoz parku...snad :). Na parkoviště dorážíme za 20min a do kempu pak kolem půl šesté. Cestou se ještě krátce zastavujeme na výhlídku jménem "Lower Spiral Tunnel" odkud je vidět železniční tunel, který vbíhá do hory tvoří v ní kolečko a vybíhá nedaleko místa kde do hory vstoupil, ale asi o 50m výše...tedy takto tady vyřešili výškový rozdíl tratě pro železnici - udělali tunel v hoře, kde vlak tuto výšku vystoupá/zklesá. Musím říct, že docela impozantní :-) V kempu pak dáváme naši klasiku: pivo, nudle, pivo a rošády :-)

zpět nahoru

DEN 7: čtvrtek 25.8. - Yoho NP
Ráno po klasické snídani již balíme stan a kolem 10 hodiny opouštíme náš kemp, kde jsme strávili 2 poslední noci.
Vyrážíme po silnici Yoho Valley Road směrem na parkoviště u Takakkaw Falls. Až na 2 ostré zatáčky v menších serpentinách je cesta v pohodě. Také je tam značka, že delší auta tam nesmí jet, neb by se v daných zatáčkách nejspíš nevytočily a mohly by lehce zablokovat dopravu...Na parkoviště dorážíme kolem půl jedenácté a rovnou vyrážíme na plánovaný výlet. Chceme si projít Iceline trail a pak okolo Celeste lake zpět dolu a po Yoho Valley Trail zpět na parkoviště. Nejdříve se ale podíváme k vcelku impozantnímu vodopádu Takakkaw, který jen asi jen 5 min chůze od parkoviště a naše cesta kolem něj stejně vede. Rozhodně povedený kousek, i třeba jen kvůli němu sem stojí za to zajet, kdybyste neměli více času na delší procházky ve zdejší oblasti. Bohužel takhle po ránu se ale nedá moc dobře fotit, neb je to ve špatném světle. Ale i tak fajn, pokračujeme dále po cestě a zanedlouho již začínáme pěkně strmě stoupat nahoru. Na rozmezí asi 2,5km vystoupáme skoro 500 výškových metrů, což je už docela znát :). Ale za odměnu nám jsou pak užásné výhledy na již zmiňovaný vodopád Takakkaw, který nyní leží na protější straně údolí a je opravdu moc pěkně vidět. S každým nastoupaným metrem se výhledy zlepšují :). Nakonec vystoupáme asi do výšky 2150m (parkoviště má něco kolem 1500m) a pak už se pokračuje víceméně po rovinaté cestě. Opět po celou dobu jsou kolem nás nádherné výhledy na okolní pohoří, ať už na jednu nebo druhou stranu. Nutno přiznat, že nic lepší jsme zde dosud neviděli (a zpětně hodnoceno ani v další dny neuvidíme - ale to jsme tak nějak tušili :-)). Dojdeme až ke dvoum menším jezerům (jména nemají, alespoň ne dle mapy) a u nich dáváme menší oběd (chleba se sýrem :)). Od nich se naše cesta z hřebenu odpojuje a my klesáme zpět do lesů nižších poloh a po asi 2km docházíme k jezeru Celeste - sice umístěné v lese, ale i tak moc pěkné. Od něj je to asi další 2km na hlavnější cestu, která již spojuje více Trailů. Dalo by se tamodtud jít ještě k Twin Falls (2 vodopády vedle sebe) což mě docela láká, ale bohužel je to dalších asi 7km navíc (3,5 tam a zpět) a na to už úplně nemáme čas. Nicméně po cestě zpět ještě potkáváme alespoň Loughing Falls, což je vodopád který taky neni úplně marný :). Pak ještě Point Lace Falls, což je už menší vodopád, ale je hned u hlavní cesty a odbočku k němu by bylo škoda minout. V závěru cesty se nám nabízí ještě jeden pěkný pohled na Takakkaw Falls, nyní již v mnohem lepším světle než dopoledne :). Na parkoviště docházíme kolem půl páté, vcelku slušně ušlapaný a zmožený. Jedeme zpět po stejné silnici směrem k našemu kempu a okolo něj dále na hlavní silnici. Uděláme si ještě menší odpobočku zpět k návštěvnickému centru, neb nás napadlo kouknout se jaké tam mají suvenýry :) Já a Richard si tam pak kupujeme každý jedno tričko a Petr dělá trochu větší nákup zdejších korálů (či něčeho takového :)) pro sestru a mámu. Poté již frčíme pryč z národního parku Yoho směrem k Lake Louise, vzdálenému asi 30km. Tam jedeme rovnou do místního kempu, kam přijíždíme kolem 18 hodiny a bohužel zjišťujeme, že před kempem je slušná fronta aut. Neni jich tedy před námi moc, jen asi 10, ale moc se to nehejbe. Každé tam podezřele dlouho stojí, až si řikáme co tam sakra tak dlouho řeší...Richard se jde zeptat a zkontrolovat situaci, zda tu má vůbec smysl čekat. Nakonec přichází s dobrou zprávou, že je to jen registrační proces a prostě jim to jen déle trvá, moc s tím nespěchají...Ale místo pro nás by ještě skoro určitě mělo být. Po půl hodině čekání a popojíždění se dostáváme konečně také nařadu a místo opravdu ještě je (nicméně zbývá ji už asi jen 10, takže přijet o půl hodiny déle už by nejspíše nebylo...). Platíme 27,40 - prozatím náš nejdražší kemp - vyslechneme si menší povídání o kempu a také kde, že to vlastně máme náš plac (dostáváme podrobný plánek, neb kemp má asi 300 míst) a pak už se jedeme "ubytovat". Stavíme stan, kolíky samozřejmě skoro nejdou...ale to už je standard. Večeře jako obvykle :-) Za dražší cenu je tu i možnost sprchy, umyvadla a splachovacích záchodů :). Také jsou tu elektrické zásuvky - v koupelně na holící strojek, ale my si tam přes noc píchneme nabíječku s baterkama pro foťák. Sice máme trochu strach zda tam ráno bude, nicméně věříme, že ano. Tady to takto funguje :) A opravdu ráno tam samozřejmě je, to by se u nás asi nestalo :)).

zpět nahoru

DEN 8: pátek 26.8. - Lake Louisa
Z kempu odjíždíme opět kolem 10 hodiny a jedeme rovnou na nedaleké parkoviště u Lake Louisa. Zde už je oproti Yoho výrazně více turistů, spousta japonců fotící a filmoující dané jezero. Také hned u jezera obrovský hotel a celkově je to tu výrazně více komerční. Nicméně s tím jsme tak trochu počítali, neb toto je známo a všude se o tom píše. Okolní příroda a hory ale nijak nezaostávají za krásou národního parku Yoho. Pohled na jezero s horami v pozadí není vůbec zlý :). Po krátkém focení a podívání opouštíme davy u jezera a vyrážíme po stezce stoupající k menšímu jezeru Agnes umístěnému hned nad Lake Louisa. Vzdálenostně je to asi 3km a převýšení je kolem 400m. Zde už je turistů přeci jen o poznání méně, ne každému se chce takto stoupat :) Jinak se jde ale po pohodové upravené cestě, ostatně jako všude v této oblasti. U Lake Agnes je menší občerstvení - Tea House - kde je dosti plno, ale máme vlatní zásoby, než abychom si zde něco vcelku draze kupovali. Co se týče samotného jezera, tak i zde má člověk co obdivovat. Zastavujeme se ale jen krátce a pokračujeme dále kolem jezera a pak po cestě nad něj na místo zvané Big Beehive (2270 m.n.m.), dalších asi 130m převýšení. Jedná se o velmi povedenou vyhlídku, kterou by bylo opravdu škoda vynechat. Je od ní nadherný výhled na Lake Louisa pod vámi a také na panaroma dlouhého pásu hor naproti vám (je sice naproti, ale asi 100km daleko :)) a vlastně i na zalesněné údolí mezi vámi a danýmy horami. Jeden z nejhezčích pohledů mého pobytu v Kanadě :). Dali jsme zde samozřejmě chvíli pauzu, menší svačinku v průběhu kochání se :). Ale blížila se 13. hodina a rozhodli jsme se, že se ještě podíváme dále na Plain of the Six Glaciers, takže jsme vyrazili. Nejdříve cesta stále klesá, asi na 3km sejdete o cca 300m dolu a pak se opět něco nastoupá - něco kolem 150m na 1,5km. Na dané místo - Pláň u 6 ledovců - dorážíme kolem 14. hodiny. Je zde také Tea House jako u Lake Agnes, ale ani jeho služeb nemáme zájem využít. Lidí je zde o poznání více. Od místa kde se naše cesta z horní vyhlídky napojila na cestu od Lake Louisa jsem už šli vcelku v davu, i když více lidí šlo proti nám, než s námi. Ale neni to jen tak bez důvodu, proč sem lidi chodí. Výhled na okolní ledovce a horské štíty má své kouzlo a samozřejmě číslo 6 v názvu ne ní jen tak :). Dáváme náš klasický oběd - pita chleby se sýrem a salámem :) a před 3 hodinou odcházíme zpět k Lake Louisa. Dole u jezera jsem akorát před 4 hodinou ještě si užijeme procházku podél jezera a pak už odjíždíme pryč. Akorát kolem 16 hodiny, do kdy nám platil lístek se vstupem do NP (každý končí vždy v 16hod). Nevíme jestli by to vadilo, kdyby jsme to přetáhli, zda se to vztahuje na parkoviště zde u jezera a zda to vůbec někdo kontroluje...ale proč to riskovat :). Dřívější odjezd se nám hodí i z důvodu toho, že jedeme dále směrem do městečka Banff, vzdáleném asi 60km a nechceme do tamního kempu dorazi moc pozdě, kdyby bylo plno. Nakonec do Banffu přijíždíme kolem 5 hodiny, místní visitors center je otevřené, takže se tam rovnou jdeme zeptat na kempy. Pán mi ukáže jeden kousek za městem (u hory Tunnel Mountain) a další 2 trochu dále (u Lake Minnewanka). Jedeme zkusit hned ten nejbližší u Tunnel M. Když dorážíme, tak je u vchodu nám již známá menší fronta (asi 6 aut), takže odhaduje čekání na něco kolem 20-30min a nemílíme se :). Nicméně volno naštěstí v pohodě mají, takže bereme 1 noc, cena je stejná jako v Louise - tedy 27,40. Kemp hodně podobný také jako tam. Postavíme stan, dáme klasickou večeři a jelikož ještě neni moc hodin (něco kolem 19.hodiny) tak ještě zvažujeme návštěvu místních horkých pramenů - jmenují se Upper Hot Springs a dle průvodce by měly mít otevřeno až do 23 hodin. Jsou sice na druhé straně města, ale i tak cesta autem tam nebude trvat déle než 15min. Nakonec se rozhoupeme a vyrážíme. Otevřeno opravdu mají až do 11hod večer, cena neni nijak hrozná - asi 7,30CAD. A návštěva se rozhodně vyplatila, krásně jsme se tam zrellaxovali, přitom s krásným výhledem na okolní hory. Lidí sice bylo více, ale ne až tolik abychom se v tom bazénu nějak mačkali. Opravdu moc fajn místo, které bych každému doporučil. Zvláště takhle večer po dni stráveném na nějakém výletě :). Zůstáváme až asi do půl devátý (byli jsme tam tedy asi hodinku, což vcelku stačí, člověk má té horké vody brzo dost) a do kempu dorážíme po 9 večerní. Já si jdu ještě číst (kousek od stanu je přístřešek se světlem, takže nemusím plýtvat čelovku :)) a Richard s Petrem zanedlouho zalehnou.

zpět nahoru

DEN 9: sobota 27.8. - Banff a Calgary
Dopolodne odjíždíme z kempu klasicky kolem 10 hodiny. Míříme do centra Banffu k návštěvnickému centru, kde je vcelku velké pakroviště na 3 hodiny zdarma. Necháváme tam auto a jdeme si prohlídnout městečko. Na prní pohled je vidět, že město je zaměřeno hlavně na turisty, na hlavní třídě je jich spousta a veškeré budovy na dané ulici jsou tomu přizpůsobeny. Najdete tu několik obchodů se suvenýry, také obchody s outdoorovým vybavením a oblečením. Restaurací je tu také dost, takže pro toho kdo má zájem něco si zde dát, nebude problém si vybrat :) My tu ovšem jíst nechceme a nakupovat taky ne, takže si to jen projdeme - ono na pohled je to také vcelku pěkné a byla by myslím škoda se tu nezastavit a jen to rychle projet. Charakterem to trochu připomíná nějaké alpské městečko, které je zároveň zimním střediskem. Z hlavní třídy sejdeme trochu stranou směrem k místní poště, odkud pošleme nakoupené pohledy. Kusek od pošty je pěkný městský park, hned u řeky Bow. Tam se vydáme na krátkou procházku proti proudu řeky k tzv. Bow Falls (asi 2km tam a 2km zpět). Jde se pohodlnou cestou kolem řeky a dojde se na vyhlídku na řekou odkud jsou vidět vcelku fajn peřeje na řece Bow (vodopádem bych to nenazval) a také je tu moc pěkná vyhlídka na dominantu celé oblasti - obrovský Banff Springs Hotel. Po návratu zpět do centra už jen vyzvedneme auto (3 hodiny parkování jsme využili skoro na minutu), v náštěvnickém centru se ještě zeptáme na nějaký obchod s potravinami - jeden je hned za poštou, akorát trochu zastrčený více v ulici, kam jsme předtim nešli. Supermarket je to dosti velký a pro nás dostatečný, nakupujeme opět základní věci, které nám už trochu došli (chleba, polívky, sýr, máslo atd.). Poté už opouštíme Banff a vyrážíme směrem do Calgary. Vzdálenostně je to asi 130km, celou dobu se jede po dálnici, takže cesta docela utíká. Až v samotném Calgary dojde k zahuštění provozu a zpomalení. Do města přijíždíme kolem 3 hodiny odpoledne. Mám vytištěnou polohu hostelu, který jsem si dopředu našel. Leží hned u samotného centra Calgary a cenově vypadal přijatelně. Ale bohužel jsem pro nás neudělal rezervaci, neb nebylo dopředu přesně jasné který den tady budem a chtěl jsem v tomto nechat volný prostor, abychom nebyli svázáni s nějakým termínem kdy sem musíme dorazit. Nicméně nyní toho trochu lituji, jelikož bohužel nemáme tu jistotu, že tam bude volno a jiný hostel jsem v Calgary nenašel a další tip na ubytování ani nemám. Každopádně doufáme, že volno bude a nebudeme muset nic dalšího řešit :-). Bohužel musíme autem projet až do samotného centra, kde se dostaneme do slušné zácpy. Popojíždíme pomalu nebo skoro vůbec a už si řikám, že jestli bude fakt plno tak než se v tomhle provozu dostaneme někam jinam bude večer...no představa zbytku dne stráveného ježděním po centru Calgary a hledáním ubytování mě nijak nenaplňuje...nakonec přeci jen projedeme a k hostelu (HI Calgary Hostel) dorážíme po 4 hodině odpolední. Naštěstí mají volno a my si tímto můžeme oddychnout. Dostáváme pokoj s 6 lůžky, ale krom nás tu zatim nikdo neni, tak si řikáme, že by třeba nikdo další ani už přijít nemusel :). Vyneseme si potřebné věci z auta, dole na recepci si vememe mapu centra města (vzdálené opravdu jen pár minut chůze) a vyrážíme na prohlídku. Musím přiznat, že město jako takové nás až tolik nenadchlo. Samozřejmě si fotíme mrakodrapy a procházíme hlavní ulice, ale neni to až taková pecka. Pěkné místo je nedaleký Prince's Island - park na ostrově odkud je snad nejhezčí výhled na centrum města. Tady uprostřed zeleně to vypadá o něco lépe a je fajn si tady na chvíli sednout a odpočinout si od neustálého chození. Jen bohužel velký počet lidí, které tu jsou nenechají člověk moc v klidu (je fakt, že jsme tady zrovna v sobotu odpoledne, kdy je lidí asi nejvíce). Projdeme si poté ještě zbytek centra, koukene k nepřehlídnutelné Calgary Tower - zjištujeme, že vstup nahoru stojí 17CAD, takže protazím to vynecháváme a řikáme si, že se ještě rozhodneme později nebo zítra. Kolem 7 hodiny se vrátíme zpět do hostelu. Máme v plánu zajít někam na pořádné jídlo, jelikož posledních několik dnů to byly jen samé polívky v kempech. Na procházce jsme nic co by nás na první pohled zaujalo neviděli, tak se na recepci hostelu ptáme zda nemají tip na něco pro nás cenově přijatelného. Slečna doporučuje jeden podnik, který si zpětně vybavuji, že jsme kolem něj šli. V průvodci se o něm také píše a dle popisu to vypadá pozitivně. Takže se rozhodnem to zkusit - jedná se o "The Unicorn Pub" (http://www.theunicorncalgary.com/). Ceny tam jsou opravdu přijatelné, na to že sedíme přímo v centru města. Poslední dny mluvíme o tom, že si dáme steak, takže není jiné volby než si ho tady dát :-) (cena za něj byla asi 17CAD, což je myslím ok). K tomu místní točené pivko - které bylo překvapivě dobré (cena asi 5,5CAD). Sedíme na jakési verandě přímo na ulici, už je tma, kolem probíhá noční život města, steak a dobré pivo = celkově dobrá atmosféra a opravdu dobře strávený večer, který celkový dojem z Calgary vylepšil. Cestou zpět nočními ulicemi ještě fotíme pěkně osvětlené budovy. A jelikož máme stále malinko hlad a na mapě z hostelu je kupón k mcdonaldovi za který dostaneme 2 "bigmaky" za cenu jednoho, čehož tedy využíváme a dojídáme se burgerem :-). Do hostelu docházíme kolem 22 hodiny. Kluci jdou pomalu a jistě spát, já si jdu ještě asi do půlnoci číst a pak také zalehnu. Na pokoji nikdo další nepřibyl, takže si už řikám, jak jsme to vyhráli, že máme pokoj jen pro sebe...ale ouha, zakřikl jsem to! Asi 40 minut po půlnoci přicházejí další 3 lidi! Přiznám, že takhle pozdě už bych opravdu nikoho nečekal, ale je možné že přiletěli až nějakým letadlem pozdě večer...Nicméně už stejně skoro spíme, a nutno říct, že jsou ohleduplní a tiší, takže je to vlastně ok :)

zpět nahoru

DEN 10: neděle 28.8. - Calgary, jezero Minnewanka a Banff
Vstáváme o něco později, kolem půl deváté. Vyrážíme na snídani, která by měla být v ceně ubytování. Ale ouha, čeká nás trochu nepříjemné překvapení. Ne že bychom čekali nějakou úžasnou snídani ve stylu 4-hvězdičkového hotelu, nicméně alespoň pár základních věcí ano...A bohužel tam kde mají být věci na snídani je jen několik banánů, 2 muffiny a pak hmota na lívance a vedle toho "lívancovač" - no to by nebylo až tak zlé, ale bohužel tam byl jen jeden a lidí na snídani docela dost. Takže bohužel trvalo docela dlouho než jsme se dostali na řadu a mohli si takto udělat pár lívanců...nebyly špatné, ale čekali jsme, přiznám se, o něco více...No nic, člověk to nesmí tolik řešit :) Po snídani jdeme na místní internet (5CAD na hodinu) a jdeme si najít nějaký hostel v Seattlu, jelikož pro dané město nemáme průvodce ani mapu, tak by bylo lepší mít tam dopředu něco zařízené a jet tam už s tím, že ubytování máme hotové. Datum jsme si tedy pro Seattle určili dopředu - dali jsme diskusi předchozí večer o dalším průběhu cesty a jak bysme to asi mohli stihnout. Rozhodli jsem se že za 6 dní je dost reálné dostat se do Seattlu a proto hostel bookujeme na noc z pátku na sobotu (nyní je neděle). Jedná se také o HI hostel, hodnocení má dobré, tak snad bude slušný. Také si zjišťujeme trajekty na ostrov Vancouver, kam chceme jet po Seattlu - zvažujeme zda nejet trajektem hned tam odtud, jelikož tam také jezdí. Ale nakonec se rozhodujeme proto jet z Kanady - přístav Tsawwassen (dost blbé slovo na vyslovování :)) hned pod Vancouverem - je to tam odtud nejlbíže a trajekty jezdí každou hodinu. Rezervaci tedy neděláme, nevím jak to přesně bude, v kolik odjedeme ze Seattlu a když to jezdí takhle často tak snad něco volné bude a je tedy zbytečné se vázat na nějakou konkrétní hodinu. OK, trajekt i Seattle máme pořešený, ještě jdeme na recepci zda by nám nevytiskli mapku s instrukcemi cesty k danému hostelu v Seattlu - to naštěstí neni problém, takže toto splněno :). Je skoro 11 hodin dopoledne a tedy akorát čas odhlásit se z hostelu, věci si hodíme do auta a zvažujeme další plán. Nabízí se podívat se do místní ZOO, která je od hostelu docela kousek (asi 20 minut cesty pěšky) a v průvodci ji doporučovali jako jednu z největších ZOO na severoamerickém kontinentě. Tak jsme se rozhodli to vyzkoušet - a bohužel musím přiznat, že se jednalo o největší zklamání celého výletu. Cena byla 21CAD - tedy ne zcela málo, ale na místní poměry asi standard. Je fakt, že je zrovna neděle, takže lidí více než ve všední den. Nicméně hodně lidí není to nejhorší. Problém je, že zvířat zde není vůbec tolik kolik jsme čekali, docela velké množství výběhů je prázdných nebo se přestavují. Celková rozloha ZOO také neni největší, takže nakonec to máme prošlé asi za 2 hodiny a jsme rádi, že je to za námi...Pár pozitiv by se samo našlo, můžeme říci že jsme viděli Grizzlyho (byť tedy za mřížemi, ale já byl rád že tam ty mříže jsou, v lese bych ho potkat fakt nechtěl) a pak výběh s žirafy a hrochy byl pěkně udělaný. Nicméně celkově jsem asi zhýčkán naší pražskou ZOO, která je rozhodně několikrát lepší než to co jsme viděli zde. No nic, tak toto se nepovedlo. Říkáme si, že jsme ty peníze měli spíše investovat do zdejší Calgary Tower, ale už se stalo...Kolem 14 hodiny odjíždíme pryč z města. Jedeme zpět po stejné silnici jako jsme sem přijeli. Máme v plánu dojet opět do Banffu a využít k přenocování stejný kemp, kde jsme byli předchozí noc, jelikož byl fajn už ho známe a je zbytečné hledat něco jiného...Ještě na okraji Calgary hned u dálnice je bývalé Olympijské centrum (od zimní olympiády z roku 1988), takže krátce zastavujeme, fotíme si místní památník a také skokanské můstky, která tu od té doby mají. V tom létě to vypadá docela neptřičně, člověku se ani nechce věřit, že tady mají v zimě tolik sněhu (nejsme nijak vysoko, okolo je to vcelku placka), ale asi mají :-). Poté už frčíme po dálnici zpět do skalistých hor. Kousek před Banffem odbočujeme k jezeru Minnewanka - moc pěkné místo, rozlehlé jezero (vlastně dle průvodce největší v celém parku), které brázdí několik motorových člunů (také jediné jezero v parku, kde je možné používat motorovou loď). Dáváme si piknik (svačinku) na břehu jezera, zabrouzdáme vodou a kocháme se nádhernými pohledy na jezero a skály za ním. Potkáváme tam dvojici slováků (matka se synem), které poprosíme o společnou fotku a krátce pokecáme. Ještě chvíli se zdržíme, v nedalekém stánku s občerstvením si koupíme dobrou zmrzlinu a vychutnáváme slunečené počasí. Čas ale utíká, ještě se chceme stavit v Banffu ve stejném supermarketu co jsme už byli a ještě něco dokoupit, takže odjíždíme. Na silnici kousek od jezera potkáváme ty dva slováky jak jdou pěšky, tak jim nabízíme ještě svezení do Banffu, což rádi přijímají. Jak zjištuji, tak syn rok studoval ve Vancouveru a nyní už končí svůj pobyt, ale předtim si ještě s mámou udělají výlet skrz Kanadu - míří ještě do Montrealu (letecky) a taky do východnícho pobřeží USA. Rozhodně to zní zajímavě, takže mimo jiné jim popřejeme ať se jim celá cesta vydaří. Jedou také do obchodu, takže se hodí, že i my tam máme cestu a vysadíme je přímo tam :-) Uděláme trochu větší nákup (i nějaké sladkosti - výborný apple pie a muffiny). Plus v nedalekém liquer shopu také 3 balíčky piv. Do kempu dorážíme kolem 7 hodiny, ale nyní je to skoro bez fronty a je zde docela dost volno. Dáme polívkovou večeři, pivko, pokecáme a jak jinak než kolem 10 hodiny uleháme :-)
zpět nahoru

DEN 11: pondělí 29.8. - Stanley Glacier Trail
Okolo 10 hodiny odjíždíme z Banffu po dálnici směr Lake Louisa, ale v polovině cesty odbočujeme na silnici číslo 93, míříci do Radium Hot Springs. Opouštíme tak NP Bannf a vyjíždíme do NP Kootenay. Na místě kde silnice protíná jejich hranici (menší sedlo pojmenované Vermillion Pass) je pamětní kámen, označující nejen hranici obou NP, ale také hranici 2 států - Albertiny a Britské Kolumbie. Krom toho také na daném místě prochází Kontinentální rozvodí - z Banffu tečou řeky do Atlantického oceánu, na druhé straně z Kootenay pak do Pacifiku. Je zde také krátká naučná stezka (asi 1km), kterou si pak projdeme a na níž se dozvídáme více o velkém požáru, který zde byl v roce 1968. Shořelo 24km čtverečních lesa, tedy vcelku slušná plocha. Po uhašení zbytky shořelých stromů nebyly pokáceny, ale nechaly se zde stát a nijak zde nebylo zasahováno v obnově lesů, takže je tu pěkně vidět jak se příroda sama obnovuje. Mezi nově vyrostlými stromy stojí ty staré, mrtvé a napůl ohořelé...Vcelku zajímavý pohled. Poté pokračujeme o něco dále po hlavní silnici, k místu kde začíná tzv. Stanley Glacier Trail, menší trek, který jsme se rozhodli dnes udělat. Je dlouhý asi 4,5km tam a po stejné cestě pak i zpět. Převýšení asi 500m. Jedná se o pěkně upravenou cestu vedoucí do údolí pod horou Stanley Peak, postupně se stoupá čím dál výše, až nakonec dojdete na dohled od ledovce Stanley Glacier, který je právě pod danou horou. Oficiální konec cesty skončil ještě asi 1km od ledovce, ale dál vedlo několik dalších vyšlapaných cestiček které vedly k výše položenému místu blíže ledovci. Zvažovali jsme zda se tam také vydat, ale když jsme viděli ostatní turisty, které se tam pustitli tak jsme již neváhali a šli také. Každý tedy po trochu jiné cestě, neb těch vyšlapaných cestiček je tady více, ale nakonec se všechny stejně spojili do jedné...respektive některé skončili trochu slepě a bylo nutné přejít k té druhé...na první pohled je to hůře vidět, obvzláště zespodu. Pomáhá když tam někdo jde, takže se máte čeho chytit...Cesta vede takovým kamenitým polem, které občas podkluzuje, ale neni to nic hrozného co by nešlo s trochu trpělivosti zvládnout :-) Jakmile vyjdeme až nahoru k menšímu lesíku pod ledovcem, tak jsme za onu námahu při výstupu odměněni opravdu nádherným výhledem - jak na ledovec a horu nad ním, tak i zpět do údolí a na okolní skály i protější vrchol na druhé straně silnice. Počasí je i dnes ideální a výhledy jsou tedy opravdu luxusní. Dáme si zde menší piknik, klasicky pita chleby se sýrem, kterým přezdíváme "stejčky" :-) Uživáme si sluníčko a kocháme se okolím. Po půlhodince vyrážíme zpět dolu a pomalu sestupujeme po stejné cestě jako jsme sem přišli. K autu dorážíme okolo třetí hodiny odpoledne a pokračujeme dále po silnici, která prochází skrz celý NP Kootenay, takže výhledy na okolní hory máme po celou dobu jízdy. Krátce se ještě zastavujeme u Numa Falls, které jsou kousek od silnice. Menší, ale stále moc pěkné vodopády. Poté uděláme ještě zastávku u McLead Meadows Campground, odkud vede krátká cesta (asi 2,5km) k Dog Lake, kam se tedy ještě podíváme. Vcelku pěkné jezero pod trojící vrcholků, které se za ním tyčí. Také máme trochu štěstí a k jezeru se přichází napít něco jako zdejší srnka nebo kolouch či co to přesně bylo :-) Každopádně náše jediné setkání se zdejší "divokou" zvěří. I za toto jsme každopádně rádi. Vracíme se zpět k autu, kam docházíme až okolo 6 hodiny a pokračujeme dále v naší cestě. Ještě pak krátce zastavujeme na vyhlídce "Kootenay Valley Viewpoint" odkud je opravdu moc hezký pohled na celé údolí, kterým jsme právě projeli. Pak už míříme rovnou do Radium Hot Springs a do místního kempu "Redstreak Campground", kam dorážíme před 7 hodinou večerní. V kempu je spousta volných míst, takže neni žádný problém získat jedno z nich. Akorát když k tomu přidělenému přijedeme, tak zjišťujeme, že už tam stojí auto a stan. Naštěstěstí si jen spletli své místo s naším a to jejich je hned vedle, takže si ho bereme místo nich a problém vyřešen :). Stavíme stan a dáváme klasickou polívkovou večeři. Kolem 8 hodiny pak vyrážíme do zdejších Hot Springs, když už se toto místo podle nich jmenuje :) Mají otevřeno také až do 11 hodiny večerní, tedy času ještě dost. Ve srovnání s těmi v Banffu jsou levnější (vstupné kolem 6CAD) a kromě bazénku s horkou vodou nabízejí ještě normální bazén na plavání - oboje venkovní, tedy pod krásně pod noční jasnou oblohou posetou spousty hvězd :). jen ten výhled na okolí není tak pěkný jako v Banffu, ale jinak vše výborné. Nejprve si zaplaveme v normálním bazénu a pak zrelaxujeme v horkém. Oboje moc příjemné :) Zůstáváme asi do 21:15 a kolem půl desáté odjíždíme zpět do kempu. Tam dáme ještě jedno plechovkové pivko na dobrou noc a jdeme spát.
zpět nahoru

DEN 12: úterý 30.8. - Kimberley a Nelson
Dnešní dnem končí náš pobyt ve skalistých horách a následující dny budou více o přejíždění autem, jelikož za 4 dny máme v plánu být v Seattlu. Dnes nás čeká asi nejdelší úsek na přejetí, nějakých 400km do městečka Nelson. Nicméně máme na to celý den, takže by to neměl být problém. Z kempu v Radium Hot Springs vyjíždíme opět okolo 10 hodiny a míříme dále na jih směrem na Cranbrook. Kousek před ním zastavujeme v městečku Kimberley, jelikož jsme si v průvodci přečetli že je to jedno nejpitomějších měst - prý díky jejich nápadu přestavět městečko na bavorskou vescnici v 70.letech minulého století. Řekli jsme si, že to musíme vidět a udělali si krátkou procházku tímto městečkem. Jeho centrum je opravdu předělané do jakéhosi alpského stylu s nápisy typu "bratwurst" či "Mozzart House" a k tomu ještě hrající bavorská hudba. No nutno říct, že tak šílené jak psali v průvodci to neni, ale i tak docela zajímavá směska německo-kanadské vesnice...Když už tím člověk projíždí, škoda se nepodívat :).
Dále následuje Cranbrook, kterým pouze projedeme, neb je to hlavně jedna velká hlavní třída obklopená spousty obchodů, fast foodů a benzínek. Na nákup čehokoli tedy dobré místo, ale my z tohoto nic nepotřebujeme, takže frčíme dál na jih k hranici s USA a směrem na městečko Creston. Asi 30km za Cranbrookem je vcelku pěkné jezero "Moyie Lake", u jehož severního konce zastavujeme a dáváme si menší piknikový oběd. Moc pěkné místo na břehu, spousta volných stolů a laviček, slunce svítí a nikde nikdo...vcelku idylka, kdyby nebylo toho dost silného větru foukajícího od jezera...to bude i důvod proč zde nikdo neni :) Takže jen rychle pojíme, krátce se projdeme u břehu a zase frčíme dál. Bohužel krátce za městečkem Moyie dojíždíme do zácpy...auta před námi stojí a ani pomalu nepopojíždí...No snad jen nějaká práce na silnici a za chvíli to zase pustí...řikáme si...ale po asi 20 minutách čekání stále na tom stejném místě je to už divné...jdeme se podívát trochu dále dopředu, neb kousek od nás je zatáčka a z auta nevidíme za ní a jak daleko asi fronta stojí...no a auha! Dojdeme za zatáčku a vidíme jak se kolona aut táhne dost daleko až k další zatáčce...a kdoví kam ještě od ní...No těpic! Jdeme zpět k autu a tam nám pani co stojí před námi povídá, že slyšela v rádiu o nehodě, které se zde stala. Převrátil se náklaďák vezoucí dřevěné klády a ty se rozsypaly na vozovce. Odklidit to prý bude trvat docela dlouho a silnice bude otevřena asi až kolem 16:30 což je další 2,5 hodiny čekání, neb zrovna je kolem 2 hodiny odpoledne :-/. No tak to je gól...stát tady na sluníčku takhle dlouho se nám opravdu nechce...bohužel jiná cesta než tato zde není - to je menší nevýhoda zdejších silnic, jsou kvalitní, ale jejich síť neni moc hustá...stát se to u nás doma tak se kousek vrátíme a obědeme to po nějaké jiné okrsce, zajedeme si třeba 50km, ale pořád by to vyšlo lépe než čekat takovou dobu...ale tady by objížka byla asi na 300km, což je trochu hodně...Ale stát se nám tu také nechce, takže se shodneme, že se vrátíme zpět k jezeru, zaparkujeme auto někde ve stínu a zahrajeme karty či něco jiného. Dojedeme tedy zpět, tentokrát k jižnímu konci jezera Moyie (druhá strana jezera než kde jsme předtím jedli). Sedneme do stínu u jezera, výhled pěkný, klid a ticho, vcelku pohodička :). Zahrajeme jednu hru Královských rošád a pak několik partií žolíků. Z místa kde sedíme vidíme na silnici a tak sledujeme zda v protisměru pojedou nějaké trucky, či auta s přívěsem, prostě cokoli většího co se na té silnici neotočí a znamenalo by to, že už je silnice průjezdná...ale jezdí jen samé osobní auta, které se mohli jako my otočit a z kolony odjet. Nicméně po 16 hodině to i tak balíme a jedeme zpět po silnici k místu kolony...a cestou tam potkáváme v protisměru náklaďák a pak hned další a další! Takže super, to musí znamenat, že cesta je průjezdná! Hned je lepší nálada a radujeme se jak jsme na to vyzráli, pěkně si odpočinuli a nikde moc nestáli. Ale ouha! Radost byla trochu předčasná, za nedlouho dojíždíme na konec kolony, nutno říct, že výrazně dále než kde jsme stáli předtím, když jsem to otočili pryč. Bohužel se ukazuje, že zprovozněn byl pouze jeden pruh a doprava se pouští kyvadlově. Takže chvíli stojíme a pak chvíli pomalu popojíždíme. No než se takto dostaneme na místo nehody trvá to další hodinu a půl, tedy kolem 6 hodiny večerní projíždíme dále...Nálada rozhodně moc dobrá neni, i když jsme každopádně rádi, že už to máme aspoň za sebou...Do Nelsonu je to ještě nějakých 180km, tedy určitě 2 hodiny jízdy. Naštěstí se vracíme zpět do předchozího časového pásma a 1 hodina se nám sama odečte. Ještě, že tak :) Nakonec díky tomu přijíždíme do Nelsonu po 7 hodině večerní místního času (našeho tedy po 8 hodině). Přímo v centru města máme od průvodce tip na menší kemp - a máme kliku, stále je tam pár volných míst, takže jedno bereme. Kemp opravdu prima, cena levná, jen asi 18CAD a jsme na hlíně, takže poprvé nám jdou do země v pohodě zapíchnout kolíky od stanu! :-) V průvodci jsem našel, že je zde jedna hospoda, kde mají pivo místní výroby, takže se shodneme, že ji zajdeme vyzkoušet a rovnou si tam dáme i jídlo. Pro dnešek tedy žádné polívky :).
Jedná se hospodu jménem Mike's Place, umístěné z boku hotelu Hume (který je na hlavní silnici a když se projíždí městem tak se okolo nej jede, neni nijak velký problém toto místo najít). A místo je to opravdu pěkné, udělané ve stylu klasických anglických pubů, s dobrou obsluhou a dobrým jídlem a pivem. Dali jsme si jejich Old Brewery Ale (OBA) a stálo za to! :) Takže po dni stráveném na cestě a v zácpě aut toto byla moc pěkná a vydařená tečka. Lehce opilí jsme se pak vraceli městem zpět do kempu ve veselé náladě :).

zpět nahoru

DEN 13: středa 31.8. - Nelson, Kalamalta Lake a Kelowna
Ráno při snídani potěší možnost zdarma využít v kuchyňce kempu rychlovarnou konvici a také toustovač, takže si užíváme netradičně luxusní snídani s tousty a dostatkem čaje, k tomu jsme ještě ušetřili plyn bomby :). Dopoledne si procházíme centrum městečka Nelson, které je opravdu jedno z nejhezčích ze všech měst v této oblasti. Spousta pěkných cihlových budov a starých domů dodávají tomuto městu jakýsi více anglických charakter. Je pravda, že v porovnání s Anglií to neni nic extra a kdyby to samé bylo někdě v Evropě, tak by to asi u nikoho větší obdiv nevzbudilo, ale tady na kanadské poměry je to opravdu pěkné městečko. Před odjezdem ještě uděláme nákup ve zdejším supermarketu a pak už kolem poledne vyrážíme pryč z města směrem na město Nakusp (silnice číslo 6). Cestou se na chvíli zastavujem v městečku Silverton u Slocan Lake, u kterého posedíme a alespoň smočíme nohy a odpočinem od auta. Trochu zvažujeme koupání, ale přeci jen moc teplé to neni a nikdo z nás se k tomu příliš nemá, takže to vynecháváme. Po půl hodině pokračujeme dál v cestě směr zmiňovaný Nakusp a z něj pak dále po 6tce směr Fauquier. Celou dobu vede cesta podél Lower Arrow Lake, takže se je na co dívat. Jezero je to opravdu pěkné. Silnice ve Fauyuieru končí a je nutné tam přejet na druhou stranu jezera přívozem. Ten jezdí každých 30 minut. Přijíždíme tam jako první, tedy před námi zatím nikdo nečeká, máme asi 20 minut čas než přívoz přijede, takže si aspoň dáme menší oběd (opět klasicky chleba s máslem a sýrem). Cesta přívozem trvá asi 10 minut a je aspoň čas více si prohlédnout a také vyfotit přejíždějící jezero. Na druhé straně pokračujeme dále po silnici až směrem k Vernonu (vzdálen asi 140 km). Jedeme celou tuto cestu bez žádné větší zástávky, byť okolní krajina je i v této oblasti moc pěkná a jsou zde místa která by stála za nějaké větší zastavení. Ale bohužel času už moc nemáme tak se raději příliš nezdržujeme, což jak později ukáže je vcelku dobře...Do Vernonu dojíždíme i tak až po 17 hodině. Rovnou ho jen projedeme a zastavíme na chvíli až za ním kde je vyhlídka zpět na město a přilehlé Kalamalka Lake. Dohromady i s okolními kopci to tvoří opravdu moc pěknou scenérii. Bohužel ale v tomto místě jsem udělal jednu navigační chybu. Nekouknul jsem se pořádně na přesný popis cesty ke kempu, který jsem měl na dnešní večer vybraný a tak jedeme dál na jih po hlavní silnici číslo 97 směr Kelowna. Měl jsem za to, že z ní bude odbočka směrem k jezeru Okanagan a do Ellison Provinacial Park, kde leží i stejnojmenný kemp. Ale ukázalo se, že k tomuto kempu se jede po úplně jiné cestě a bylo nutné odbočit již ve městě Vernon. Ten je ale v danou chvíli za námi nějakých 20km a tak se shodujeme, že vracet se už nemá cenu. Pokračujeme dále po silnici do již nedalekého města Kelowna s tím, že najdeme nějaký kemp tam. V průvodci mám 2 tipy. První z nich je Bear Creek Provincial Park, který se ale nachází až za městem. Takž nejdříve projíždíme celou Kelownou, což bohužel nějaký čas zabere. Město je to docela veliké a každou chvíli stojíme na nějakém semaforu. Nakonec do kempu doražíme až po 18 hodině. Nejsme si přesně jisti jak to zde funguje, ale vjedeme dovnitř s tim, že nalezneme nějaké volné místo. Vypadá to ale, že vše je plně obsazeno. Až po chvíli ježdění jedno místo najdeme. Žádná cedulka zde neni, takže doufáme, že bude volné, ale přesto raději doběhnu na recepci si to ověřit. No a jak se bohužel ukáže, tak pani na recepci mi sděluje, že kemp je plně obsazen. A všechny dosud volná místa jsou rezervovaná :-/ Poradí mi ať zkusíme další kemp jménem Fintry Provincial Park, který mám napsaný i v průvodci. Pani mi také sděluje, že to k němu je dalších asi 30 minut jízdy. Běžim zpátky ke klukům a autu a sděluji jim tuto vcelku nemilou zprávu. Škoda, všichni jsme doufali, že to tady už pro dnešek zapíchnem :-/. Ještě si pak trochu nadáváme, proč jsme se při vjezdu rovnou nezastavili u recepce a nezeptali se na to, mohli jsme si ušetřit čas. No nic už se stalo...Jedeme dále po malé silničce, která vede po druhé straně jezera Okanagan než je samotné město Kelowna. Cesta je to lehce serpentinová, pořád se klikatí, klesá, stoupá a neustále tak lemuje okraj jezera. Těch 25 km k dalšímu kempu jedeme opravdu kolem půl hodiny jak nám pani řikala. Pevně doufáme, že tam nějaký ten kemp bude a hlavně že bude volný, protože další pak již tímto směrem neni a museli bychom se vracet zpět do Kelowny, což by nám trvalo další hodinu...Naštěstí kemp tam je a je dost volný, tudíž problém vyřešen :-) Je už něco po 19 hodině a akorát se začalo stmívat. Stavíme rychle stan za posledního světla a vaříme vodu na polívku. Večeříme už pak za světel čelovek, ale to nijak nevadí. Zase je pěkné, že okolo nás nikdo moc neni, kemp je stranou od silnice a v přírodě u jezera, takže je tu prima ticho a klid. Člověk má pocit jako by byl kdovíkde v divočině :) A jelikož tu jsou i sprchy tak ji ještě před spaním využiju, a není to vůbec špatné :). Přečtu si ještě pár kapitol v knize, pak chvíli pozoruju krásně čistou a jasnou oblohu posetou hvězdami...a to je pro dnešek vše :).

zpět nahoru

DEN 14: čtvrtek 1.9. - vinařství u Kelowny a Deer Lake
Ráno odjíždíme klasicky kolem 10 hodiny. Proplétáme se opět stejnou cestou jako jsme včera večer přijeli a po necelé hodině dojíždímě opět ke Kelowně. Zpět do města už nejedeme, zastavíme se jen na okraji u první benzínky, abychom dotankovali již skoro prázdnou nádrž. Poté jedeme pryč z města dále na jih po silnici číslo 97. Ale nedaleko za městem se nachází jedna z největších vinařských oblastí v tomto regionu a my máme v plánu se zde trochu zdržet. Díky průvodci jsme vybrali 2 vinařství kam se chceme podívat. Oboje jsou blízko sebe a šipky nás k nim bez problémů dovedou z hlavní silnice. První se jmenuje Quail's Gate. Zaplatíme si zde ochutnávku 5 vzorků (cena je asi 5CAD, s tím, že vám těchto 5 vrátí pokud si zde pak koupíte alespoň 2 láhve). Richard se obětuje a napije se jen jednoho vzorku, aby pak mohl řídit. Jsme mu za to každopádně vděční :). Ze vzorků mi nejvíce chutná zdější Pinot Noir a rozhodnu se vzít si od něj jednu lahev, byť patří zrovna k těm dražším...No a tak nějak když už se za 2 lahve těch 5CAD vrací, tak si k tomu koupím ještě místní Ryzlink, který také nebyl zlý a obecně mi Ryzlinky dost chutnají. Richard s Petrem si dohromady kupují také 2 lahve (každý 1). Takže i druhých 5 CAD nám bude vráceno. Akce se zakoupením 2 lahví tedy na nás zafungovala výborně :-). Již lehce opilí (samozřejmě krom Richarda) popojedeme do dalšího vinařství jménem Mission Hill Family Estate, které je nejspíš největší a také nejnavštěnovanější v této oblasti. Kromě dobrého vína je povedené i po architektonické stránce. Vévodí mu pěkná věžička se zvonicí a celkově je zde vše pěkně upraveno. Ale tak nějak to vše působí více komerčním dojmem, takže se shodujeme, že to předchozí vinařství bylo v tomto směru lepší. Ochutnávku tu dělat nebudeme, ale místo toho si aspoň zaplatíme prohlídku (na jejímž konci i menší ochutnávka je, takže i tak něco málo mít budem :-)). Na prohlídce se dozvíme více o historii vinařství a celkově o této vinařské oblasti (jak je zde dobré klima, teplé podnebí, blízkost jezera a stín nedalekých hor, které zadržují většinu srážek). Navštívíme místní sklepy s pěknou řádkou sudů. A jelikož majitel vinice je i menší sběratel, tak je zde k vidění jedna pěkná sbírka starých vaz a jiné keramiky (datované do ruzných století před a po kristu). Nakonec pak již zmíněná ochutnávka 3 vín, ale ani jedno nebylo tak dobré jako Pinot, který jsem si koupil, takže aspoň nemusím litovat špatné volby :). Nicméně špatná také nejsou a tak si Petr pak přeci jen ještě jednu lahev kupuje :). Mezitím čas letí a jsou už skoro 2 hodiny odpoledne, takže čas a chuť něco menšího pojíst. Venku ale začíná trochu poprchávat a tak to na nějaký piknik moc není, byť lavičky tu jsou a k tomu hezký výhled na vinice a jezero. Ale bohužel, počačí teď příliš nepřeje, takže si řekneme, že pojedeme rovnou dál a pak někde zastavíme až to bude vhodné. Chvíli ještě pokračujeme dál na jih po 97čce, ale zanedlouho odbočíme do vnitrozemí směrem na Merrit. Začneme pěkně stoupat do zdejších hor a čím výšše jsme tím je počasí horší, nahoře pak prší opravdu slušně. Ale naštětí to nemá dlouhé trvání, jakmile přejedem nějake to sedlo a zečneme opět trochu klesat tak i srážky ustupují. Zanedlouho je už pěkně polojasno a proto když vidíme šipku k nějakému místnímu jezeru tak odbočíme a uděláme si menší zajíždku. Jezero sice neni nix extra, spíše pro rybáře, ale i tak u jeho břehu poobědváme neb hlad už máme všichni slušný. Více se ale nezdržujeme a hned poté jedeme dál směrem na Merritt, kousek před ním najedeme na highway číslo 5 a po této pak jedeme asi 120km do městečka Hope, ve kterém jsme již jednou byli na začátku našeho putování. Cestou ani neni kde zastavovat, takže prostě frčíme dál a dál až dokud nejsme v Hope, tam najedem na starou známou silnici číslo 1 a po ní pak dojedeme až na sjezd, do pro nás známého, městečka Harrison Hot Springs. Jelikož stále u sebe máme jeden klíč od chaty ve které jsme strávili naši první noc zde a Petr ho pak šikovně odvezl :). Tak když už máme cestu kolem, zajedeme ho tam aspoň vrátit. Pani si nás stále pamatuje a vypadala, že je opravdu ráda, že jsme jí ho dovezli, byť až skoro 14 dní poté co jsme s ním odjeli. Trochu jsem se bál, zda nebude naštvaná a nebude nám trochu nadávat, ale brala to s usměvem a byla opravdu přátelská. No myslím, že to by se u nás nestalo :-). Přemýšlýme kde se na dnešní noc ubytujem, neb nocleh zde u paní znovu nechceme. Ne že bychom se báli přijetí, ale přeci jen je to pro nás dost drahé. A místní kemp v Harrisonu je spíše pro karavany, se stanem bychom tam vypadali divně. Ale je zde šipka na nedaleký Sasquatch Provincial Park a v něm by nějaké kempy měly být. Takže jedeme tímto směrem. Zezačátku vede cesta dále kolem jezera Harrison a pak to uhne více do lesů. Asfalt zanedlouho skončí a poté je to spíše taková lepší lesní cesta. Ale je zde šipka na kemp a tak jedeme dále. Nakonec skončíme v menším kempu u jezera Deer Lake. Volných míst naštěstí je vcelku dost, takže si i můžeme vybírat. Kemp je to opravdu moc pěkný, zasazený uprostřed něčeho co trochu připomíná deštný prales. Alespoň okolní stromy tak trochu působí. Opravdu pěkné místo, takže vůbec nelitujeme té menší zajížďky, kterou jsme sem měli. Také samotné Deer Lake je takové menší pěkné jezírko, využívané hlavně rybáři, kteří jsou asi zdejší nejčatstejší návštěvníci. Petr má zájem udělat si pro jednou oheň, když ta možnost je v každém kempu a my ji nikdy doposavad nevyužili, takže si od projíždějícího spráce koupíme jeden svazek dřeva a po večeři se pustíme do jeho zapalování. No jak se ukáže neni to vůbec jednoduché. Samotné dřevo je lehce navlhlé a nechce nám pořádně hořet. Naštěstí mám u sebe ještě stále noviny co jsme měl v letadle, takže je použijeme, ale ani to moc nepomůže. Pak tedy roztrháme kartonové krabice od piva a teprve díky tomu se nám podaří dřeva trochu více zapálit a konečně nám to hoří! :-) Trvalo nám to sice skoro celou hodinu, ale aspoň že dobrá věc se podařila :) Takže aspoň chvíli posedíme u ohně, popijeme pár plechovek pivka a celkově to je pěkné zakončení dnešního dne :).

zpět nahoru

DEN 15: pátek 2.9. - Seattle
Dopoledne jedeme rovnou směr kanadsko-americké hranice. Ty překračujeme u města Abbotsford a Sumas, nedaleko od hlavní silnce číslo 1 směrem na Vancouver. Samotný přechod hranic byl naštěstí vcelku bez problémů. Museli jsme sice zastavit, jít do kanceláře a sdělit jim tam několik základních informací jako důvod cesty, odkud se známe, jak dlouho se zdržíme atd. Ale vše vcelku základní otázky, které jsme čekali. Krom toho si nechali vyplnit kartičku s našimi údaji (jednalo se prakticky o totožný formulář jako ESTA, kterou jsme si předem vyplnili na internetu a o které se zde nijak nezmínili, tak nevíme zda mělo smysl ji vyplňovat nebo ne, ale asi lepší že jsme to udělali, tím jsme nic nezkazili...). Krom toho si ještě vemou otisky všech prstů (na jedné ruce) a také udělají snímek jednoho oka. Takže nás mají dobře zanesené v té jejich databázi :). Jo a nakonec bylo nutné zaplatit poplatek 6USD za osobu, takže ani zadarmo to nebylo...Ale celé to trvalo jen asi 15 minut a pak už jsme mohli bez dalších problémů a zastavování frčet směr Seattle. Jedeme směrem na město Bellingham, kde se napojíme na dálnici číslo 5 a po ní se bez problémů dostaneme až do centra Seattlu. Čím více se blížíme směrem k městu, tak tím provoz houstne, na chvíli se občas i krátce zastavíme, ale nikdy nedojde k nějaké větší zácpě, kdy bychom dlouho stáli na jednom místě a nebo jen pomalu popojížděli. Takže naštěstí doprava docela bez problémů. Hostel na dnešní noc jsme si zarezervovali již v Calgary a také jsme si tam vytiskli popis cesty. Dle toho k němu v klidu dojedeme. Je umístěn nedaleko hlavní silnice číslo 5, takže jen uhneme na správném sjezdu a pak už to je jen pár ulic. Jedná se opět o hostel z rodiny HI (přesným názvem HI Seattle). Umístěný je trochu na okraji smaotného centra, nedaleko místního stadionu pro americký fotbal. Trochu větší problém se ukazuje zdejší parkování. Hned před hostelem je sice jedno větší placené parkoviště a od 20 hodiny se pak smí parkovat zdarma kdekoli na ulici. Nyní je kolem 16 hodiny, takže si musíme minimálně do večera parkování zaplatit. Ale bohužel zrovna tento den je tady na tom parkovišti cedule "special event" a v automatu jde koupit pouze jeden typ lístku a to za nějakých 24USD a platný do půlnoci. Cena to tedy je vyšší než jsme chtěli za parkování dát, ale jelikož ulice v dohledu jsou i nyní obsazené a hledat jiné místo se nám nikomu nechce, tak to nakonec necháváme zde a tu sumu zaplatíme. Jenže jsem myslel, že nám to platí až do zítřejší půlnoci a bohužel až po zaplacení jsme si uvědomil, že jsem si spletl datum a parkování nám platí pouze do dnešní půlnoci :-( Takže to stejně budeme muset večer přeparkovat někam jinam na ulici. Za parkování platíme tedy slušnou sumu peněz, ale už se stalo. Ono jinde by to také nebylo zadarmo, ale mohli jsme to mít určitě o nějakých 10USD levněji. Nicméně takto to máme aspoň, hned naproti hostelu a až do večera to nemusíme dále nijak řešit, takže aspoň to. V rychlosti se ubytujeme, rezervace byla platná, pokoj je bez problémů. Tedy jedná se o 4 lůžák, takže čekáme, že k nám nejspíš ještě někdo přijde, ale s tim se musí počítat (pokoje pro 3 moc nemají). Ihned po ubytování vyrážíme do centra velkoměsta. Začneme u nedalekého stadionu jménem Safeco Field, na kterém jak brzy zjišťujeme bude dnes večer odehrán zápas. Čímž se nám vysvětluje ta "special event" akce na našem parkovišti. Mají to tu dnes bohužel nadsazené kvůli tomuhle fotbalovému utkání...Co se dá dělat :-/.
Samotné centrum Seattlu neni špatné, lepší než Calgary, ale také to není nic co by nás výrazněji nadchlo. Jdeme i k moři do přístavu a pak podél vody. Zde už je to o něco lepší. Dojdeme až do tzv. Myrtle Edwards Parku, odkud je pěkný výhled na celou zátoku a samotný přístav v ní. Na chvíli sedneme na lavičku, dáme nějakou menší sváču a vychutnáváme slunečný den s výhledem na moře. Prostě užíváme si klidu a pohody :). Poté dojdeme skrz Olympic Sculpture Park (několik zajímavých soch - útvarů, ale souvislost s olympiádou nám poněkud uniká. Ani netušíme že někdy byla v Seattlu olympiáda. Ale posléze zjišťujeme, že s Olympiádou jako takovou tento park nemá nic společného). Z něj pak dojdeme až k nedaleké dominantě celé této oblasti - vyhlídkové věži nazvané "space needle". Z ní by měl být pěkný výhled na celé město. Dole u vstupu zjišťujeme, že cena je nějakých 19USD. Mám docela chuť se tam podívat, ale Petr s Ricahrdem už tolik ne, takže se domluvíme na menším rozchodu, já si vyjedu nahoru a oni se podívají tady okolo po parku. Srazíme se opět cca za 30 minut. Vyrážim ve výtahu nahoru a tam se kochám opravdu pěkným výhledem na celé město. Potěšilo mě, že zde není výhled pouze skrz sklo, ale chodí se venku a proti případnému pádu tu jsou namotnované mříže. Naštěstí nejsou moc blízko u sebe takže neni problém skrz ně protáhnot ruku a vyfotit si město bez nějakých překážek. Celkově je zde super výhled na všechny strany a určitě zaplaceného vstupného nelituji. Když už se člověk na chvíli do tohodlě města dostane, tak rozhodně stojí za to se sem podívat, zvláště když je tak pěkné jasné slunečné počasí jako dnes :-).
Jakmile se zase srazíme dole u věže, tak vyrážíme skrz centrum zpět směrem k hostelu. Pokocháme se ještě pohledy na několik dalších mrakodrapů, ale jinak už nic více zajímavého nepotkáváme. Spíše máme už dost hlad a přemýšlíme o nějakém fast foodu, nejlépe asi subway, s tim, že se pak ještě dojíme vlastních zásob na hostelu. Ale bohužel zrovna nic nikde nepotkáváme, sice různě odbočujeme do jiných uliček, ale holt jsme asi ve špatné části města...Dojdeme takto až ke stadionu u kterého jsme začínali a na kterém brzy začne samotný již zmiňovaný zápas. Překupníci okolo nám ještě nabízejí lístky, ale na to nemáme peníze a spíše chceme sehnat nějaké to jídlo (byť pak zpětně toho malinko lituji). Zde prodávají nějaké hot dogy apod., ale zdá se nám to trochu předražené a ani na to co vidíme nemáme moc chuť. Takže nakonec dojdeme až k samotnému hostelu. No a jelikož je vlastně na začátku zdejší čínské čtvrti, tak navrhuji klidně zkusit něco takového, ono už teď kolem 8 hodiny večerní taky jiný fast food nemusí být ani otevřený. Takže nakonec skončíme v jedné číně nedaleko hostelu a musím říct, že převládala spokojenost. Jídlo bylo dobrý a levný, tedy takový standard na který je člověk zvyklý i z jakékoli jiné číny :). Najedli jsme se dosyta, stálo nás to asi 10USD na osobu a za hodinu jsme spokojeně odházeli. Takže už jediné co nás trochu trápí je to parkování. Ulice okolo hotelu jsou v tuto chvíli plně obsazené, takže nemáme nyní kam přeparkovat. Ale řikáme si, že až skončí ten fotbalový zápas tak by se to mohlo nějak uvolnit. Zatim máme čas, neb do půlnoci to tam máme placené (a po půlnoci si další hodiny zaplatit nejde, neb je tam jasný nápis "no overnight parking". Moc nechápeme proč, ale holt je to tak). Takže si dáme sprchu, chvíli posedíme na pokoji (mezitím zjistíme, že máme spolubydlícího, nějakého extra čistoteného černocha, který nám tam větrá a stříká se výraznými voňavkami) a kolem 10 hodiny večerní to jdeme s Richardem zkouknout znovu. A máme kliku akorát odjíždí jednou auto hned kousek před hostelem, takže Richard to tam jde zabrat, aby nám tam nikdo jiný nevjel a já mezitim skočim pro auto. Parkování tímto vyřešeno :-) Zadarmo je jen do 8 hodiny ranní, tak si to rovnou připlatíme do půl desáté. Do dané doby snad zvládneme snídani a opuštění pokoje. Vše tedy vyřešeno. Kluci jdou pomalu spát, já ještě využívám světla hostelu a asi do půnoci si čtu ve společenské místnosti. Pak to také balim a jdu se trochu vyspat :-).

zpět nahoru

DEN 16: sobota 3.9. - Seattle a Victoria
Ráno si dáme na hostelu ještě snídani, kterou máme i tak v ceně. Rozhodně je to lepší než v Calgary, kde bylo k dispozici jen to těsto na lívance. Tady už snídaňové menu obsahovalo klasické tousty, marmelády, mazací sýr, sladké muffiny nebo vločky či musli. Krom toho džus a čaj. Takže jsme se najedli opravdu dosyta :-).
Parkování máme zaplacéné do půl desáté, nakonec prodlužujeme ještě do 10 hodin, neb jsme se na snídani zdrželi o něco déle. Ale pak už dobalíme poslední věci a hostel opouštíme. Odjezd ze samotného Seattlu je lehce komplikovaný. Nejdříve nemůžeme najít správný nájezd na dálnici, chvíli se motáme v ulicích okolo hostelu, ale nakonec se tam přeci jen dostaneme :). Lehce nervózní je i doplnění paliva. Kontrolka ukazuje posledních cca 50km, takže by to chtělo něco najít. Bohužel první benzínce na kterou narazíme nefunguje automat na platební karty a potřebnou hotovost sebou nemáme. Nezbývá než zkusit štěstí jinde. Hledat pumpu někdě v centru nemá smysl, jelikož pak stejně chceme odjet. Takže prostě vememe tu první která bude u dálnice. Delší dobu sice žádná není a na dojezdovém ukazateli už je jen nějakých 30km, takže začínám být lehce nervózní :) Ale naštěstí po několika km je konečně ukazazel a této pumpě funguje i automat na karty, takže konečně úspěšně tankujeme :). Cenu zde uvádějí za 1 galon. Přemýšlíme jaký je převod galon/litr, ale z hlavy to nikdo z nás neví. Ptáme se i chlápka na benzínce, abychom tak nějak věděli za kolik jsme tedy brali. Ale bohužel ani ten to neví (i když to je asi normální, kdo by v americe řešil něco jako litry, že? :)). Naštěstí se to uvádí v průvodci, takže už máme přesnou představu (konkrétně 1 americký galon = 3,8 litru). Benzín je zde levnější než v Kanadě. Sice ne nějak výrazně, ale aspoň něco :). Přesněji to je asi kolem 20Kč za litr a v Kanadě potom kolem 22Kč za litr. Po natankování už jedeme bez přestávky až na hranice s Kanadou, jen krátce před nimy zastavíme v Burger Kingu a utratíme svých posledních cca 10 amerických dolarů co máme v hotovosti za 3 burgery (byly by škoda nedat si v USA nějaký ten burger :)).
Na samotné hranici pak čekáme asi 30 minut v menší koloně, než se dostaneme na řadu. Kontrolují nás teď Kanaďani (tedy vždy ten kam jedete) a ty nemají žádný problém. Ukazujeme jim platné vízum, odpovídáme na základní otázky jako kdy budeme opouštět zemi, odkud a také co máme v plánu dělat do té doby. Lístek od hraniční kontroly při vjezdu do USA, který v pasu máme a který zde máme odevzdat, ale tento pán nějak ignoruje (podívá se na něj a nechá ho tam...). No tak to neřešíme, snad při příštím vjezdu do USA nebudou kvůli tomuto problémy...ale nikdo z nás v nejbližšít letech ani neplánuje opětovnou návštěvu této země, takže na to vcelku kašlem :-).
V Kanadě jedeme rovnou směr trajekt v městečku Tsawwassen (hrozné jméno, skoro to nejde ani vyslovit :-)). Z něj chceme jet na ostrov Vancouver (přísta ve Schwarz Bay kousek od Victorie). Kus před ním je nad silnicí cedule, která ukazuje, že následující 2 trajekty (jedoucí ve 14 a 15 hodin) jsou plně obsazeny :-( Takže pojedeme holt až dalším co jede v 16 hodin a máme tímto dost času. Zvažujeme zda nezajedeme předtím ještě nakoupit potraviny, ale nakonec si řikáme, že bychom pak mohli přijít i o ten v 16 hodin (nejde si koupit lístek a pak odjet pryč, musíte jet rovnou do oblasti čekání, odkud již neni výjezd). Takže to necháme až na potom na ostrově. Ke trajektu přijíždíme kolem půl druhé a máme tedy přes 2 hodiny času. Projdeme si zdejší obchody, ale nechce se nám za nic utrácet, většinou to jsou stejně zbytečnosti :). Naštěstí je krásné počasí a krom parkoviště je tu i pěkný trávník, takže si na něm uděláme menší siestu spojenou s piknikem (sníme to málo co ještě máme - sýr, chleba s máslem a tak :)). Potom si dáme hodinku čtení a spaní a on ten čas uteče nakonec docela rychle.16ctá hodina je tady a my odjíždíme trajektem na ostrov. Tam dorážíme po 5 hodině (doba jízdy je asi 1 hodina a 15 minut). Chvíli trvá než to všechno vyjede ven a pak než se to pořádně rozjede...Jsme tedy nyní ve Schwarz bay a samotné město Victoria, kam máme namířeno, je odtud asi 30km. Dojíždímě do něj po 18 hodině. Hned na jeho začátku narazíme na nákupní centrum, kde zastavujeme a nakoupíme další zásoby potravin na následující 2-3 dny. Nákup se lehce protáhne a tak z obchodu odjíždíme až před 7 hodinou. Do setmění už nezbývá příliš času a je tedy nejvyšší čas najít nějaký ten kemp na nocleh. V průvodci mám 2 tipy, jeden více ve městě a druhý hned za ním v přírodním parku. Nejdřív zkusíme ten první jménem "Fort Victoria RV and Park Campground". Po chvilce hledání ho nalézáme (jsou na něj vcelku dobré ukazatele z hlavní silnice číslo 1 směřující ven z města). Ale zjišťujeme, že je hlavně pro karavany, místa na stany tu skoro nejsou, byť naštěstí těch několik co tu jsou jsou volné (asi sem nikdo se stanem nejezdí :)). Cena je ale vyšší, nějakých 38 CAD i s daní. Takže si řekneme, že zkusíme ještě ten další jménem "Goldstream Provincial Park", který je umístěn ve stejnojmeném parku hned za městem. Určitě to tam bude více v přírodě a nejspíš i daleko hezčí prostředí. Cesta tam ale zabere dalších 20 minut a když tam dojedeme tak bohužel zjišťujeme, že mají plně obsazeno :-( No to je pech! Ale nedá se nic dělat a tak už další kemp neřešíme, za chvíli je tu tma a jedeme zpět do toho prvního. Tam mají naštěstí stále volno a tak bereme jedno místo na stan a jdeme ho rovnou stavět. To vládáme s posledními zbytky světla a večeři si už vaříme za tmy. Ale naštěstí je hned u našeho místa lampa, takže o trochu toho světla máme postaráno, to nám bohatě stačí :). Nakonec to není až tak zlé. Pro stan je zde opravdu trávník, takže jdou po dlouhé době opět bez problémů zapíchnout kolíky! :). Na to přespání na jednu noc to bohatě stačí. Zítra to aspoň budeme mít blíže do centra, kam chceme jet a trochu si to tam projít. Využíváme lampu a ještě si zahrajeme partii rošád před spaním. Popijeme pivko a po 10 hodině jdeme na kutě :).

zpět nahoru

DEN 17: neděle 4.9. - Victoria, Cathedral Grove a China Creek
Dopoledne odjíždíme z kempu (i když kemp zde asi neni nejlepší slovo :)) klasicky kolem 10 hodiny. Zanedlouho dojedem do centra města, kde rychle zaparkujeme. Máme štěstí, že nám to zrovna vyšlo na neděli, jelikož je tento den parkování zdarma (v celém městě). Takže ušetříme a nemusíme řešit jak dlouhou dobu tu budem :).
Následně si projdeme celé centrum, kde je spousta starších historických budov (tedy cca 100 let starých), většina postavených v pěkném anglickém stylu, takže se zde občas cítíte jako byste byli zpět v Evropě. Celkově rozhodně nejhezčí město z hlediska historické architektury, jaké zde můžete navštívit. A jelikož se jedná také o přístav tak zde můžete vidět i řadu pěkných lodí. Obvzláště dnes, máme totiž štěstí, že zde probíhá nějaký námořní festival a je zde mimořádně hodně jachet a i několik pěkných plachetnic. K většině se dá po molu dojít a prohlédnout si je pěkně zblízka, přečíst zajímavé informace a u některých i domluvit projížďku (cena je různá, hlavně dle velikosti lodi - na plachetnicích chtějí kolem 50 CAD, asi za 3 hodiny na moři - to nezní špatně, ale nemáme zase tolik času a ani tolik peněz :)). Takže si jen prohlédneme většinu lodí co zde kotví a tím to pro nás skončí. Ale zážitek rozhodně pěkný, kdy člověk taky dostane další příležitost prohlédnout si tolik krásných jachet (kdyby člověk měl trochu zbytečných peněz, mohl zde i některé rovnou koupit :)). Po asi hodinové prohlídce lodí se posouváme dále po nábřezí, obdivujeme místní parlament (jedna z nejhzečích zdejších budov) a sochu královny Victorie před ní. Pak také luxusní hotel Empress - dominantu celého města. A svoji procházku zakončíme ve zdejším hlavním muzeu - "Královské muzeum Britské Kolumbie". Zde nastane menší dilema. Já bych se vcelku rád podíval dovnitř, v průvodci toto muzeum hodně vychválili a ještě jsme zde ani jedno muzeum nenavštivili a toto je nejspíš poslední možnost (ve Vancouveru není žádné extra zajímavé). Naopak Richardovi se dovnitř moc nechce, hlavně proto, že ztratíme další 2 hodiny času a již pak nestihneme dojet do Tofina. To byl původně náš dnešní cíl - městečko vzdálené asi 300km u pobřeží Pacifiku v polovině ostrova. Chtěli jsme tam strávit 2 noci, abychom projednou taky nemuseli ráno bourat stan a večer ho zase jinde stavět. Ale už je skoro 1 hodina odpoledne a z Muzea vyjdeme nejdřív před 3 hodinou a to už by byla dost šílená cesta...až do toho Tofina. Takže tu máme dilema zda tam ještě dnes dojet nebo dát muzeum a přenocovat někdě po cestě (kempů je na výběr vcelku dostatek). Jelikož je to 1:1, tak je finální volba na Petrovi. Ten z toho má očividně velkou radost :) Ale nakonec je spíše také pro muzeum a tak tedy jdeme koupit lístky (vstupné je 17CAD). Nakonec myslím nikdo z nás návštěvy nelitoval. Celkově je muzeum dost interaktivní, spousta zajímavých expozic, jak o přírodě, tak o historii Britské kolumbie (mimo jiné krásná věrná kopie uličky města z počátku 20. století). Celkově tedy dost vydařené a investice času a peněz (vstupné) se myslím vyplatila. Poté již jdeme přímo k autu a opouštíme město. Jsou asi 3 hodiny odpoledne a míříme po dálnici směrem na Nanaimo (druhé největší město ostrova). Kousek před ním je také další přístav ze kterého jezdí trajekty do Tsawwassenu jménem Duke Point. Jelikož to máme po cestě (tedy zajížďka z dálnice asi jen 6km) tak se tam zastavíme a zjistíme si jak odtud jede trajekt zpět na pevninu a nejspíše bychom si rovnou i nějaký zerezervovali (abychom zase zbytečně nečekali). Ale jak brzy zjistíme tak rezervace jsou možné jen přes web nebo po telefonu. Na místě nikoli...divné :-/. Ale aspoň máme rozpis časů kdy to jezdí a to nám stačí. Na rezervaci nakonec kašlem, věříme že tady fronty tolik nebudou a pokud to jen trochu půjde tak přijedeme o 2 hodiny dříve, aby jsme měli jistotu odjezdu v daný čas. Poté pokračujeme dále po cestě. Kus za Nanaimemem opouštíme dálnici a pokračujeme po silnici číslo 4, vedoucí napříč ostrovem, do městečka Port Alberni, kousek od něj mám v průvodci psaný kemp, který chceme zkusit. Ještě po cestě uděláme krátkou zastávku na místě zvaném "Cathedral Grove", jedná se o jakousi lesní katedrálu - místo, kde je spousta obrovských, starých stromů, které rozhodně stojí za vidění. Je tam udělán menší okruh (asi na půl hodinky), skrz který si v klidu celou "katedrálu" pěkně projdete. Nejstarší a zároveň největší strom je Douglesova jedle stará přes 800let a vysoká 76m. Rozhodně je na ní opravdu úžasný pohled. Tato zastávka tedy opravdu stála za to a byla by velká škoda něco takového jen tak minout. Odtud je to pak už asi jen 20km do Port Alberni. Tam chvíli hledáme směr do kempu jménem "China Creek Marina and Campground" - jediný popis co máme je, že leží asi 15km na jih od města u zátoky Alberni Inlet. Nakonec se raději zeptáme jednoho z místních (shodou okolností vyplyne, že tam pak také jede) a ten nám bez problémů popíše cestu. Poté již jedeme bez hledání rovnou tam, ale těch 15km je nějak delších než jsme si mysleli, hlavně protože polovina této cesty není asfalt, ale dost šílená štěrková cesta, na které nejde jet více než 30km/hod. Když už nám to přijde vcelku nekonečené a řikáme si, jak dlouho takhle ještě pojedem, tak se nakonec přeci jen objeví cedule se jménem kempu. Uff. Ale vyhráno ještě není. Kemp vypadá dost obsazeně a máme strach zda bude vůbec volno. Je skoro 8 hodin večer a správce kempu tam už neni, jen na jeho dvěřích je papír, kde jsou napsána volná místa. Vypadá to nadějně! A opravdu nakonec jedno z těch míst obsazujeme a stavíme stan. Slunce akorát zapadá nad jezerem u jehož břehů nocujeme a není to vůbec špatný pohled :) Takže ta vcelku šílená cesta sem se přeci jen vyplatila, nicméně podruhé už bych asi zvolil trochu jiný kemp :). Jediné co nám kazí radost je menší prasklina na předním skle auta - bohužel nám do něj musel vlítnout nějaký "svině" kamínek :-/ Abychom ušetřili tak jsme si nezaplatili pojištění ohledně poškození auta, takže je dost možné, že nám tohle nakonec nechají zaplatit...Sákryš, už jen pár dní a bylo to v suchu, to tedy opravdu naštve! Ale těžko s tím teď něco dělat, budeme jen doufat, že se ta prasklina nebude moc zvětšovat a že to nakonec nechají být a nebude třeba něco platit.
zpět nahoru

DEN 18: pondělí 5.9. - Tofino a Pacific Rim NP
V China Creeku se zdržíme jen na povinnou snídani a pak odjíždíme pryč, bohužel opět po té stejné štěrkové cestě jako jsme přijeli. Ale aspoň už víme co přesně nás čeká a jak dlouhý úsek to bude. Dojedeme takto do nám již známého Port Alberini ve kterém se napojíme na hlavní silnici číslo 4 směrem na Tofino. To je vzdálené asi 120km, ale cesta se odtud dost klikatí a silnici není příliš široká, takže to zde člověk nemůže kalit moc často stovkou. Průměrná rychlost v tomto úseku je spíše 75km/hod, takže k pobřeží Pacifiku, na začátek národního parku Pacific Rim, přijíždíme až kolem poledne. Hned u křižovatky, kde se silnice dělí jedním směrem na Ucluelet a druhým na Tofino (zdejší dvě největší městečka), je infocentrum. Tak u něj rovnou zastavujeme a jdeme to zkontrolovat. V Pacific Rim NP se platí stejný poplatek jako v parcích skalistých hor. Sice samotné Tofino je už mimo tento park a tedy pokud nebudeme nikde jinde zastavovat tak bychom daný poplatek platit nemuseli, nicméně co kdybychom pak chtěli dát ještě něco jiného. Je možné, že to tady nikdo nekontroluje, přesto nebudeme nepoctiví a raději si to koupíme...je to opět 20CAD pro všechny, na osobu necelých 7CAD, to se určitě dát přežít :).
Bereme si základní mapy oblasti, které zde nabízejí zdarma. Koukáme jakou mají napsanou předpověď počasí - dnes to vypadá dobře, zítra hůře, možná bude trochu pršet...ale snad to nakonec nebude tak zlé. Více neřešíme a jedeme dál směreme na Tofino. To je vzdálené ještě nějakých 35 km, ale odtud je to již po rovince a tak cesta vcelku utíká. Za půl hodinky jsme na začátku Tofina, tady je také jedno infocentrum, takže přeci jen ještě jednou zastavíme a zeptáme se na konkrétní kempy v Tofinu. Slečna nám potvrzuje to co píše průvodce, tedy hlavní dva kempy Bella Pacifica a Mackenzie Beach Resort, oba jsou hned vedle sebe a rovnou nám je zakroužkuje na místní mapičce a popíše cestu k nim, takže nemáme žádný problém s jejich nalezením. Bereme ten s názvem Bella Pacifica, neboť je o něco levnější. Ale i tak je to nejdražší kemp, který jsme v Kanadě potkali, cena je 40CAD bez taxy, s ní pak asi 44CAD. Slušná pálka, ale holt je to tady něco jako "přímořské letovisko", pláž je hned vedle kempu a o nedostatek zájemců zde není nouze, takže si klidně cenu nadsadí...Ještě že nám to nakonec vyšlo tak, že tu budeme jen jednu noc. Původně plánované 2 noci by byly zbytečně drahé. Ale aspoň mají v pohodě volno (také je 13hod, bylo by drsné kdbyby v tento čas neměli :)) a tak rovnou stavíme stan a dáme něco málo k jídlu. Pak si uděláme kratší procházku po nedaleké pláži, chvíli zvažujeme koupání, ale nakonec vyměkneme a dáme to jen po kolena. Teplota vody prostě k větším výkonům nemotivuje :). Poté vyrážíme autem do centra Tofina - je to ještě asi 5km, takže pěšky by to byla docela slušná procházka...ale na to nemáme čas. Ve měste je naštěstí parkování bez problémů - dá se stát kdekoli u chodníku zdarma (je zde limit 6 hodin, ale to nám bohatě stačí). Nejdříve zajdeme do zdejšího supermarketu nakoupit nezbytné zásoby - vlastně náš poslední velký nákup, se kterým bychom měli vydržet až do Vancouveru. Poté zajdeme do "Whale Center" - jedna z místních společností nabízejícící vyjíždku za velrybami. Sice to vůbec není levná záležitost, ale přesto mám docela chuť to absolvovat. Velryby v moři jsem ještě neviděl a není vůbec jisté kdy budu mít znovu další příležitost, takže bych to rád využil. Richard zájem nemá, on už takovýto výlet za velrybami absolvoval a tak je to pochopitelné. Petr zatím ne a jde do toho se mnou. Takže si oba kupujeme výlet na motorovém člunu na zítřejší dopoledne (odjezd v 10:30). Cena je 80CAD plus taxy, takže celkem necelých 90CAD...drsné, ale snad to bude stát za to. S Richardem jsme domluveni, že on si mezitím udělá nějaký vlastní program tady v městečku a pak se zde sejdeme...výlet za velrybami má trvat asi 2,5 hodiny takže za tu dobu se snad zabaví :). Velryby máme tedy vyřízené a jdeme nyní hledat tzv. water taxi, které by nás odvezlo na nedaleký ostrov Maeras, kde je spousta starých, velkých, zachovalých stromů a určitě bychom nechtěli toto místo vynechat. Místo odkud jede dané taxi nám označila paní v infocentru, takže to rychle najdeme (nachází se prakticky až na samotném konci Tofina). Na místě zjišťujeme, že cesta na ostrov a zpět stojí na osobu 30CAD (zde myslím již včetně tax) a k tomu 5CAD poplatek místním indiánům (no snad je to opravdu jim a ne nějaké firmě...). Ani nemusíme dlouho čekat, pán s malým motorovým člunem přijíždí asi za 10 minut. Neni to nijak velká loď, kapacita tak max. pro 6 lidí. Ale nikdo další nejede, takže s místem neni žádný problém. Cesta trvá asi 5 minut, pán to kalí docela slušně :). Během odpoledne se udělalo prakticky jasno, takže jsou z lodě krásné pohledy na pobřeží a na další ostrovy. Na ostrově už čeká nějaká jiná skupina na odvoz, takže se akorát vystřídáme. Dostaneme instrukce, že na ostrově je vyšlapaná cesta, která jde po jeho obvodu, dlouhá je asi 5km a je značena barevnými fáborky uvázané na větvích. Ale prakticky jiná cesta tam neni, takže bychom se neměli ztratit. Domlouváme se, že nás zde vyzvedne zase za 2 hodiny (to by mělo prý určitě stačit) - nyní je asi 15:30. Cesta ostrovem určitě stojí za to, jsme tu nejspíš jediní (nebo alespoň nikoho jiného nepotkáváme) a je to opravdu moc prima pocit, mít celý ostrov jen tak pro sebe :-). Příroda parádní, spousta úžasných stromů a jiné zajímavé vegetace. Do toho takové lehké zvuky džungle (byť samozřejmě k opravdové džungli to má stále daleko). Jediná chybka je, že nevíme kolik už máme za sebou a jak moc před sebou, takže s postupujícím časem lehká nejistota, abychom na místo dorazili včas. Také ke konci trochu zrychlujeme tempo a nakonec pak dorážíme na místo odvozu o půl hodiny dříve. Ale určitě lepší dříve než později :). Water taxi dorazí jak bylo domluveno, takže vše ok a my jsem za chvíli opět v Tofinu. Je asi 17:45 a před námi otázka zda jet už do kempu a tam dát večeři z vlastních zásob nebo zda se nenajíst někde tady. Vyhrává druhá možnost :). Sice už jsme dnes utratili dost, ale kluci mají chuť na nějakoou zdejší rybu (kde jinde si ji dát než v přímořské vesničce) a řekli jsme si, že pak vynecháme nějakou větší večeři ve Vancouveru. Obejdeme několik zdejších restaurací, levné to není nikde...:-/ Ale nakonec zakotvíme hned u přístavu v restauraci jménem Sea Shanty, mimo jiné je z ní nádherný výhled na celý záliv. Ale nejen výled, i interiér mají moc pěkný. Petr s Richardem si dávají rybu, ale já tak nějak dostal chuť na žebra. Sice je to asi hřích nedat si tu rybu, jenže já docela na žebrech ujíždim a zatim jsem je tu nikde neměl a toto je nejspíš poslední šance...Nakonec ale vůbec nelituji, žeber je hodně velká porce a jsou výborné! Jediná chybka je, že mě číšník polil kalhoty omáčkou, ale to naštěstí šlo vyčistit a přiznávám, že jsem mu pak nedal spropitné :). Kluci mají ale rybu také velmi dobrou, takže panuje celková spokojenost :). Po jídle se ještě krátce projdeme po molu a v místním liquer storu nakoupíme ještě několik plechovek piva. Do kempu dojedeme kolem 8 hodiny. Vyrazíme rovnou na pláž a ještě tam stihneme moc pěkný západ slunce nad oceánem. Opravdu nádherné, moc krásné zakončení vydařeného dne :). Na závěr ještě posedíme u stanu, dáme plechovku vytouženého pivka a uživáme si vcelku teplé noci :).

zpět nahoru

DEN 19: úterý 6.9. - Tofino
Z kempu vyrážíme tak abychom po 10 hodině byli u "Whale centra". Tam dostaneme zateplené kombinézy, jelikož na člunu to bude asi docela dost foukat a teplota určitě také nebude nejvyšší. Takhle na ulici v tom ale člověk vypadá vcelku zajímavě, je to takový menší "skafandr" :). Před půl jedenáctou vyrážíme společně s dalšími 7 lidmi do přístavu ke člunu. Kapacita lodě je 11 osob, takže jsme ji skoro naplnili. Nejdříve je třeba dojet více na volné moře, což trvá skoro 30 minut a to jedeme opravdu slušně rychle. Kombinézi se opravdu hodí a krom toho člověk využije i rukavice a čepici, neb to je opravdu slušný fičák :). A také pěkná houpačka, jak loď vždy najede na vlnu a pak po ní skočí dolu, jsou to docela šlupy. Ze začátku příjemná zábava, ale po nějaké době už slušná zátěž na žaludek, ještě že jsem předtím nic moc nejedl :).
Poté dojedeme k prvním velrybám. Jsou docela kousek od pobřeží jednoho ostrova, určitě více než bych čekal. Jsme od nich vzdáleni asi nějakých 50-70m. Nikdy se ale nevynoří nijak více, vždy ukáží jen hřbet nebo ocasní ploutev, ale i tak je to prima vidět aspoň toto. Vydržíme zde asi 15 minut, okolo nás jsou další čluny jiných společností. Jednoduše si dávají navzájem zprávy vysílačkou kde zrovna velryby jsou a pak se k nim včichni sjedou :). Postupně jedna po druhé odjíždějí a my nakonec také. Řidič dostává zprávu o jiném výskytu, takže zkusíme další štěstí tam. Jedem asi 10 minut než jsme na místě. Ale bohužel zrovna nikde nic není k vidění...nicméně počkáme a snad se něco ukáže. A po asi 5 minutách se opravdu objeví dvojice velryb docela blízko lodi. Opět ukážou jen hřbetní ploutev, ale tentokrát kousek od nás, jen asi 5 metrů, což je opravdu super. Objeví se ještě několikrát a pak zmizí, ale stálo to za to! Přesuneme se pak ještě na jiné místo a tam opět čekáme, tentokrát déle, asi 10 minut. Už mi přijde, že tady z toho nic nebude, ale nakonec se i zde objeví. Také nedaleko lodi, i když již o trochu dál než v minulém příapadě. Vynoří se zase párkrát a několikrát jsou docela hezky vidět. Po tomto již směřujeme zpět do přístavu, ale cestou se ještě zastavíme u skal kde sídlí kolonie tuleňů. S nima je to o dost jednoduší, nikam nemizí jako velryby, jen hezky polehávají na útesech, takže si je můžeme v klidu vyfotit :-). Ale poté už opravdu frčíme zpět do Toffina, kam dorážíme krátce po 13 hodině. Richard už na nás čeká u kanceláře dané společnosti, kde se také vysvlečeme z kombinéz, poděkujeme za půjčení a vydařenou jízdu a poté už odjíždíme v autě pryč.
Kousek za Toffinem zajedeme na zdejší nejvyšší kopec v okolí jménem Radar Hill (za dob studené války zde byl umístěn radar, ale nyní už tady není nic). On je tedy vysoký jen asi 100m (možná ani to ne), ale jelikož všude okolo je to placka tak to bohatě stačí. Je z něj každopádně moc pěkný výhled zpět směrem na Toffino, ostrovy a vyšší pevninské pohoří za nimy. Dopolední zatažená obloha, kterou jsme měli na výletě za velrybami se nyní již roztrhala a panuje nádherné počasí. O to je tato vyhlídka lepší. Poté pokračujeme dále po hlavní silnici, ale popojedeme jen asi 10 km a zastavíme u dlouhé písečné pláže s případným názvem "Long Beach". Využijeme místní piknikové stoly k menšímu obědu a poté si uděláme krátkou procházku po pláži. Na vlnách zde surfuje asi desítka nadšenců, ale jinak ve vodě nikdo není. Sice to není extrémně studené, ale nějaké teploty příjatelné na koupání to zdaleka nedosahuje. Pláž je to nicméně fajn a věřim, že v hlavní létní sezóně je to zde docela narvané. Nám to takto vyhovuje, máme to bez davů koupajících se lidí, jen s pár dalšími co se sem vydali na procházku. Vydržíme asi do 3 hodiny odpolední a pak mizíme pryč. Časově akorát, jelikož vstupní lístek do parku platí do 16 hodiny. Cesta ještě chvíli vede podél pobřeží a pak se u onoho infocentra, kde jsme včera stavěli, stáčí pryč do vnitrozemí. Odtud je to opět ona klikatá cesta přes zdejší kopce, bohužel tentokrát za odpoledního sluníčka, které má docela sílu, takže je tato jízda o to více vyčerpávající. Jedeme zpět směrem na Port Alberni a pak ještě asi 20 km za něj do místa zvaného Little Qualicum Falls Provincial Park - menší zdejší park, kde je kemp a je umísteň kousek od hlavní silnice na Nanaimo, takže si ani nijak nezajedem. Na místo dorazíme před 18 hodinou a byť by byl čas ještě něco menšího podniknout, tak nás cesta tak vyčerpala, že nikdo nemá moc chuť nikam chodit (já tedy rozhodně ne). Začneme místo toho dělat večeři (jedny z posledních čínských polívek :)). Ale bohužel zrovna v polovině vaření vody nám dojde plyn v bombě. To nás úplně nepotěšilo, potřebovali jsme aby vydržel ještě na dnešní večer a zítřejší ráno (ráno teda jen na čaj, ten bychom i oželeli, ale ty polívky bychom docela potřebovali ohřát...). Takže jdu obejít okolní stanoviště v kempu zda by nám někdo jiný neposkytl vařenou vodu. A hned u druhého karavanu mám štěstí, rádi nám uvaří vodu na jejich plynovém sporáku co v karavanu mají. Jsme jim za to samozřejmě moc vděčni, dokonce ji dostaneme daleko víc než potřebujeme. Nemáme toho moc na oplátku, ale aspoň jim dáme jednu plochevku piva, těch jediných máme dostatek :). Takže nakonec máme vody dost nejen na polívku a jelikož by byla škoda ji vylít, uděláme si ještě ovesnou kaši. Poté zahrajeme několik partiček žolíků (v nichž přiznávám mám neuvěřitelné štěstí :)), vypijeme pár plechovek pivka a jakmile padne tma tak příliš dlouho neponocujeme a jdeme do stanu.

zpět nahoru

DEN 20: středa 7.9. - Little Qualicum Falls Provincial Park a Vancouver
Dnes nás čeká dojezd ke trajektu, pak přejezd zpět na pevninu a návrat do Vancouveru a vrácení auta (nakonec ho odevzdáme již dnes, neb po měste už ho potřebovat nebudeme a zbytečně bychom za něj platili parkovné). Trajekt jede kolem 13 hodiny a jelikož nemáme rezervaci, tak bude lepší když tam budeme asi tak 2 hodiny předem (další trajekt jede až kolem 15 hodiny, což už je docela pozdě). Do Duke Pointu, odkud trajekty odjíždí, to máme asi 90km, počítám tedy něco přes hodinu jízdy a bude stačit když vyrazíme po 10 hodině. Chceme se ještě kouknout k řece, která teče hned vedle kempu a na také na 2 vodopády, které jsou tady kousek značené. Také se to tu podle toho jmenuje - Littel Qualicum Falls Provincial Park - právě ta řeka má název Little Qualicum. Vstáváme proto o něco dříve, rychle se najíme (už nevaříme čaj, když neni na čem, tak i díky tomu je to o něco rychlejší :)) a kolem 9 hodiny opouštíme kemp. Popojedeme jen kousek, vodopády jsou hned u kempu - asi 2km pěšky. Kdyby bylo více času tak by bylo fajn udělat si tady asi 2 hodinovou procházku, ale to bohužel nestíháme. I tak se aspoň krátce projdeme a byla by škoda se na ty vodopády nekouknout, když už jsme tady. Hlavně ten horní stojí za to (je pěkný dvoustupňový :)). Sice už jsme viděli lepší, ale to nijak nesnižuje kvalitu těchto, i samotná řeka a její okolí není vůbec zlé. Takže zde strávíme asi hodinku času a rozhodně nelitujeme. Poté již míříme po silnici směr Nanaimo, které objedeme a hned za ním je již Duke Point (jen ten sjezd nemají moc dobře značený, takže to o něco přejedeme a poté se vracíme). Dojedeme tam před půl dvanáctou a místa na trajektu je naštěstí stále dost, takže se zařadíme do fronty a dáme si hodinku šlofíka :). Cesta zpět na pevninu proběhne bez problému. Zajímavé je to jen ze začátku, kdy je pěkný výhled na Nanaimo a celý záliv se spoustou lodí. Poté se již dostaneme na volné moře a můžeme sice obdivovat krásně viditelné pohoří na pevnině, jenže to po chvilce omrzí. Ale slunce svítí a je dost teplo, takže se natáhneme na palubě a trochu se vysluníme :). Cesta je o malinko delší než ta první do Schwarz bay, trvá něco mále pod 2 hodiny. Po 3 hodině odpoledne tedy vjíždíme zpět na pevninu a míříme rovnou do centra Vancouveru. Z přístaviště je to ještě asi 60km, takže to chvilku trvá, také provoz je zde už dost hustý a občas se utvoří menší zácpa. Hostel v centru (jménem HI Downtown Vancouver) máme rezervovaný, to jsme si zařídili ještě v Čechách před odjezdem. Mapku k němu máme vytištěnou, takže to bez problémů najdem. Jen parkování je tu trochu problém, všude v ulicích okolo jsou symboly zákazu (volno jen pokud bychom měli nějakou kartu, kterou nejspíš dostávají místí obyvatelé). Takže chvíli kroužíme v okolních ulicích, až pak zajedeme za hostel a všimneme si, že tam jsou 2 parkovací místa pro ubytované a jedno z nich je volné. No prima! :). Vyřídíme formality (rezervace je ok, problémy žádné). Vyneseme si všechny věci z auta na pokoj (4 lůžák, už tam je někdo ubytován, takže sami nebudeme). Rovnou si už lehce přebalíme věci, abychom to pak nemuseli dělat vše v pátek ráno. S vrácením auta tolik nespěcháme, jelikož jsme si zjistili, že po půl sedmé platí levnější jízdné na zdejší MHD a tak toho při cestě z letiště využijeme. Na letiště do půjčovny tedy přijíždíme až kolem 6 hodiny. Ještě předtím řešíme, kde natankovat, jelikož máme vrátit auto s plnou nádrží, ale nakonec to necháme až na úplný závěr. Naštěstí tam s tím počítají a hned před odevzdáváním aut mají benzínku. Jen ještě mám trochu strach zda nebudou řešit tu prasklinu na předním skle a nenachají si od nás zaplatit nové (to sklo). Také když se zeptají zda se něco stalo zda lhát nebo to přiznat. Ale lhát asi nemá cenu, pak si to stejně můžou ověřit...No ale celé to nakonec dopadne úplně jinak. S autem přijedeme, místní pracovník si opíše SPZku, vyjedeme nám účet - částku si rovnou strhnou z mé karty (ani nechtějí podpis nebo pin, s tim se tady nemažou :)). A onu prasklinu vůběc neřeší! :) Letmo prohlédne auto, zkontroluje, zda je plná nádrž a to je celé. Částka odpovídá tomu co nám dali odhadem při půjčení, takže je vše opravdu ok. Docela nám spadl kámen ze srdce a hned je radostněji a veseleji. Dojdeme na stanici metra, které sem na letiště jezdí, do půl sedmé zbývá ještě asi 10 minut, ale když už jsme si to takhle načasovali, tak si na to počkáme (člověk tím ušetří jen asi dolar, ale jde tu hlavně o princip :)). Metrem dojedem rovnou do centra, na hostel se nyní nevracíme. Místo toho si projdeme několik hlavních ulic a dojdeme až k zátoce naproti Stanley Parku, kde si chvíli sedneme a užíváme místní atmosféru. Výhled na park a přístaviště, mrakodrapy za námi, cesta podél vody je rozhodně pěkná. Mezi tím se setmí a zpět do hostelu se vracíme již za tmy (je již kolem 21 hodiny). Ale prošli jsme to docela slušně a zítra to aspoň můžeme vzít trochu jinudy. Také se tu začínáme lépe orientovat - tedy v tom samotném centru - je fakt, že to až zas tak složité není :). Na hostelu dáme večeři, využijeme zdejší rychlovarné konvice a dojíme polívky co ještě máme a další věci co nám zbyly. Zapijeme jedním dobrým pivkem a vcelku unaveni se přesuneme na pokoj. Tam se seznámíme s naším spolubydlícím - je z Německa a povídá, že tento rok na jaře byl v Praze na návštěvě a moc se mu líbila. Vypadá každopádně sympaticky, takže se není čeho obávat :). Dlouho už neponocujeme a jdeme spát.

zpět nahoru

DEN 21: čtvrtek 8.9. - Vancouver
Na dnešní den máme v plánu projít si centrum Vancouveru, vše zajímavé co se dá stihnout :). Po vydatné snídani, která zde opravdu nezklamala (tousty, marmeláda, mazací sýry, sladké pečivo, mussli, čaj, kafe, džus...všeho dostatek :)) se ještě zeptáme na recepci zda nám neporadí nějaký větší obchod s knihami, jelikož jsem si chtěl ještě nějakou koupit. Také kde se dají sehnat všelijaké suvenýry, neb už je skoro načase nějaké sehnat a při včerejší večerní procházce jsme na nic nenarazili. Oboje nám bez problémů ukáže na mapě centra města (kterých je zde samozřejmě dostatek zdarma k rozebrání). Jelikož má hostel dobrou polohu tak není třeba někam popojíždět autobusem a vše zvládneme hezky pěšky po svých. Nejdříve tedy jdeme do onoho knihkupectví, je první po cestě. Jedná se o několikapatrový dům, kde je knih opravdu dostatek. Zde strávíme asi půlhodinku vybíráním a nakonec odejdeme s prázdnou. Zjišťujeme, že mají otevřeno až do 9 večer, takže se rozhodneme, že se sem vrátíme ještě později tento den a nebudeme knížky tahat sebou v baťohu. Poté vyrazíme do nedaleké čtvrti jménem Gastown, jakési historické části Vancouveru, která zde byla vlastně nejdříve a okolo ní celé toto město vyrostlo. Jedná se rozhodně o pěknou čtvrť s několika hezkými starými budovami. Za projití to určitě stojí. Také zde jsou ony slavné parní hodiny, které vždy v celou hodinu začnou pištět a upouštět páru (povedená atrakce pro turisty, něco jako pražský orloj). Co čert nechce, dorazíme k nim akorát pár minut před jedenáctou, takže si už na tu "show" počkáme. No není to nic zázračného, ale vidět se to dá :). Ve stejné ulici je také spousta obchodů se suvenýry, i proto jsme sem šli. Nějaký čas zde strávíme a prozkoumáme co vše se dá vlastně koupit. Když máme přehled co a jak, tak si řekneme, ža se zde zastavíme až zítra dopoledne před odletem, abychom to též jako knihy nemuseli tahat celý den sebou. Už víceméně víme co chceme, takže jen přijdeme nakoupíme a zase půjdeme. Z hostelu je to sem asi 30 minut pěšky, takže by se to mělo stíhat. Tedy dohodnuto :). Projdeme si zbytek Gastownu, vyfotíme si sochu jeho zakladatele Jacka Leightona, která je umístěna na Maple Tree Square, a poté pokračujeme do nedaleké čínské čtvrti. Jedná se o jednu z největších čínských čtvrtí v severoamerických městech. My si projdeme jen menší část kolem hlavních ulic a navšívíme zahradu dr. Sun Yat-Sena, která je inzerována coby autentická ukázka klasické čínské zahrady. Tedy přesněji si projdeme jen její malou část, která je zdarma, za zbytek se pak už bohužel platí, a to se nám příliš nechce. Poté se vracíme zpět do centra směrem k Harbour Centre Building, která je považována za jakousi vyhlídkovou věž Vancouveru. Mají zde venkovní prosklený výtah, který vás vyveze do 40. patra této budovy a zde je udělaná prosklená plošina, ze které je opravdu moc pěkný výhled na celé město. Zadarmo to samozřejmě není, cena byla tuším asi 16CAD, ale je dobré, že vstup platí po celý den a otevřeno mají i večer (až do 21 hodin), takže se sem ještě pak vrátíme a podíváme se na noční osvetlené město. Díky tomu se už investice do dané vstupenky myslím zcela vyplatí. Následně z věže přejdeme na nábřeží, kde je Canada Place (kanadský pavilon pro expo 86), což slouží hlavně jako vyhlídková terasa - pěkný pohled jak na přístaviště, tak zpět na centrum města s panoramatem mrakodrapů. Chvíli si zde odpočinem a potom to vememe dále po nábřeží směrem k nedalekému Stanleyho parku. Ještě před ním, ale odbočíme lehce do centra - na Denman street - a zde se poohlédneme po nějakém místě, kde bychom si mohli dát nějaký ten oběd. Je tu toho dost, mix různých světových kuchyní. Nakonec zvolíme japonský sushi bar. Sushi je obecně ve Vancouveru dosti levné a cenově výhodné jídlo. Využijeme jakési zdejší polední nabídky a dosti slušně se najíme za příznivou cenu 10CAD. Poté už pokračujeme dále do Stanleyho parku - což je jakýsi Central Park Vancouveru. Rozhodně se jedná o místo, které by neměl minout žádný návštěvník tohoto města. Opravdu moc pěkný a dobře udržovaný park. Není rozhodně nijak malý (jedná se o jeden z největších městských parků na světě) a celé jeho projití by zabralo skoro celý den. My to vememe nejdříve po obvodu kolem zálivu směrem k Nine O´Clock Gun - staré válečné dělo, které vystřeluje každý den vždy v 9 hodin večer. Dojdeme k majáku a vracíme se po druhé straně obvodu, okolo sochy "Girl in Wetsuit", která je docela dost podobná slavné kodaňské Mořské víle. Poté opustíme okraj parku a směřujeme více k jeho středu, kde je mimo jiné místní akvárium. To máme v plánu navštívit, ale nakonec nás cena 21CAD od návštěvy vcelku odradí. Také zjišťujeme, že už není úplně málo hodin a jestli si chceme ještě část parku projít měli bychom spíše pokračovat dále. Takže akvárium bohužel vynecháváme, jestli stojí nebo nestojí za návštěvu už nezjistíme. Pokračujeme dále středem parku okolo jezera "Beaver Lake" k protější straně poloostrova, na písčitou pláž zvanou "Third Beach". Zde se sluní a koupe docela velké množství lidí, ale že bychom se mohli přes den vykoupat nás nějak ráno nenapadlo a plavky jsem nechali na hostelu. Takže bohužel :-/. Ale moc lidí ve vodě není, asi tedy tak teplá nebude :). Z pláže se potom nabízí výhled na nedaleko kotvící obrovské nákladní loďě, moc pěkný to pohled :). Podél pobřeží dojdeme zpět do města a dále po jedné z hlavních silnic jménem Davie street až skoro k našemu hotelu. Jelikož jsme si dali oběd venku tak večeři se rozhodneme udělat v hostelu. Ještě tam máme nějaké zbytky co je třeba dojíst. Koupíme si k tomu chleba a naposledy si uděláme naše milované čínské nudle :). Následuje sprcha a krátký odpočinek na pokoji. Ven do města vyrazíme až krátce před setmněním. Dojdeme do obchodu s knihami, kde jsme byli dnes dopoledne a nakoupíme vybrané tituly (já 2 kusy, kluci každý 1). A poté si zajdeme do již zmiňované vyhlídkové věže, kam máme stále platný vstup a pokocháme se pohledem na noční Vancouver. Rozhodně moc pěkné a byla by velká škoda toto zcela vynechat. Z věže už pak směřujeme skrz centrum zpět k hostelu. Na jedné ulici nás zaujme parta kluků, které hrajou pro kolemjdoucí docela povedenou hudbu. Tak si chvíli něco poslechneme :). A před příchodem na hostel se ještě zastavíme v jedné hospodě, kde si všichni dopřejeme jeden Guiness - což sice není moc kanadské, ale tak nějak jsme na něj měli docela chuť a proč si ho na závěr pobytu nedopřát :). Připijeme si na zdařilou dovolenou a až poté dojdeme do hostelu. Zde si už jen užijeme naši poslední noc v rámci tohoto kanadského pobytu :).

zpět nahoru

DEN 22: pátek 9.9. - Vancouver
Ráno si dáme opět vydatnou snídani v hostelu jako předchozí den, poté na pokoji sbalíme všechny své věci a batohy si dáme do úschovny zde v hostelu. Poté, již jen s malými baťužky, vyrážíme do centra. Jdeme pěšky rovnou do obchodu se suvenýry, ve kterém jsme byli včera. Cestou už nikde nezastavujeme, trasu máme již dobře prošlou :). Sice máme představu, že tam přijdeme nakoupíme co jsme si vybrali včera a za chvíli hned vypadneme ven. Ale nakonec to dopadne tak, že tam strávíme dobrou půl hodinu...nějak se nejde rozhodnout co koupit :). Ony ty suvenýry zase až tak levná záležitost nejsou a člověk zjišťuje, že jich potřebuje víc než myslel. Když přivezu tomu, tak bych měl i tomu a tady je také blbý nic nedovízt, chce to něco menšího hromadného pro více lidí...ale co? No neni to vůbec jednoduché. V konečném důsledku tam nechávám asi 100CAD, což je tedy výrazně více než byla moje představa (řikal jsem si, že tak max 70CAD a i to je hodně...). No aspoň mám snad vše a na nikoho jsem nezapomněl. Kluci nakoupí obdobně, i když to nepřehánějí tolik jako já :). Je asi půl jedenácté a letadlo nám letí ve čtyři odpoledne. Na letišti to chce být tak ve 2 a cesta tam bude chvíli trvat, takže odchod z hostelu by měl být kolem jedné hodiny. Máme tedy ještě chvíli čas, ale jdeme už zpět směrem na hostel. Na hlavní ulici poblíž něj si dáme nějaký menší oběd - já nakonec skončim u KFC a kluci v Sushi baru (no nějak jsem znovu na sushi neměl chuť). Ale poté již jdeme na hostel, sebereme všechny své věci a jdeme pěšky na relativně nedalekou (asi 1,5km) zastávku metra Yaletown Roundhouse. Koupíme si lístek - zajímavé, že stojí méně než předtím když jsme jeli z letiště. Mizerové mají z letiště speciální přirážku! Ale to už je teď vcelku jedno, na letišti jsme metrem asi za 20 minut. Dorazíme tam akorát kolem druhé hodiny, takže na odbavení máme dost času. Mám jen trochu strach o váhu mé krosny, jestli se vejde do limitu 23kg. No nakonec je to vcelku o fous, má nějakých 22kg, ale je to v limitu :). Takže vše v pohodě, odbavení proběhne bez problémů a let naštěstí není opožděn. Tímto tedy končí naše putování po západní Kanadě. Bylo to fajn a myslím, že se to vydařilo opravdu na jedničku. Naštěstí žádné větší problémy nenastaly a i zbytek letu proběhl bez komplikací, dle letového řádu, a v Praze jsme přistáli jak jsme měli. Takže konec a sbohem Kanado! Třeba někdy v budoucnu opět na viděnou. :-)

zpět nahoru