Noční přechody Brd

[1. ročník]    [2. ročník]    [3. ročník]   


2. ročník nočního přechodu Brd

Účast: Ashante, Bel, Fany, Láďa, Muad'dib, Nakor a Ruby
Termín konání: 7.2. - 8.2. 2004
Trasa cesty: Všenory(0) - Černolice(2) - Trojmezí(6,5) - Skalka(11) - Mníšek pod Brdy(13,5)
Fotky: galerie

 

Naše výprava vyrazila v sobotu 7.2. v 21:34 SEČ ze Smíchovského nádraží. Po ztrastiplné cestě vlakem, při níž se vůbec nic zajímavého nestalo, jsme dorazili před desátou hodinou do cílové stanice Všenory. Jak jsme následně zjistili Láďa se rozhodl s každým rokem zvýšovat obtížnost a vybral náročnější a delší trasu (5. ročník už se plánuje jít rovnou z Prahy).
Nepatříme však mezi ty, kdož se bojí výzev a dobrodružství, proto jsme mu to všichni odsouhlasili a směle vykročili vpřed. Hned po opuštění civilizace a vstupu do divočiny nás čekalo velice strmé a dlouhé stoupání, které mnohé zaskočilo, nikoho však neodradilo a po jistém nemalém časovém úseku jsem se všichni ve zdraví (sic spocení jak psi, ač pes naopak vypadal velmi čile) dostali na vrchol.
Naši víteznou náladu nad zdoláním kopce jen trochu kazil fakt, že jsme někde během stoupání museli v zápalu boje odbočit ze značky, neb nahoře jsme ji nikde nenašli. Scházet zpět dolu se nám už však něchtělo a tak jsme se vydali dál po cestě s tím, že někam vést přece musí. A jelikož odvýžným štěstí přeje, tak jsme zanedlouho narazili na červenou značku, na kterou jsme se stejně chtěli dostat (takže trefa do červené tak jako tak :-)). Nutno říci, že toto bylo jediné zabloudění za celou noc. Nadále jsme se již drželi značených cest. V nejistých okamžicích nám pomáhali hvězdy, Fanina skvělá orientace v mapě, šestý smysl, ale hlavně světlo z baterek :-).
Co se týče počasí tak jsme měli opravdu štěstí. Obloha byla jasná, měsíc v úplňku, mraky prakticky žádné a když už se přihnali tak díky velice silnému větru byly stejně rychle pryč. Byl tak čas obdivovat hvězdnou oblohu. Fanny nám ukázala souhvězdí orion a pojmenovala všechny duležíté hvězdy (jména jsem už bohužel zapoměl). Láďa pak dodal, že světlo z nich sem letí 1300 let a nabídl se, že nám popíše jejich geologické složení. Bohužel čas nás tlačil, tak jsem museli přednášku oželet.
Dalších několik kilometrů nebylo nikterak zajímavých. Bohužel na žádného mědvěda, úchyla či bezdomovce jsme nenarazili takže opět smůla (české lesy už nejsou co bývali). Asi kolem druhé hodiny ranní jsem se rozhodli ke krátkému odpočinku a plánovanému pití svařáku. Láďa vyndal lihový vařič (po minulém neuspěchu s přírodním ohněm jsme tentokrát vsadili na techniku) a už se svařovalo. Muad'dib ještě přeci jen přiložil trochu toho dřeva, aby měl ohěn lepší barvu. Někteří tento čas využili ke krátkému spánku jiní k posílení (ale shodli jsme se, že kdybysme měli spacáky tak tam asi vytuhnem :-)).
Poté co nám došel líh jsme se tedy odhodlali k odchodu na poslední úsek cesty. Šli jsem vcelku rychle, jelikož zde byla šance stihnout první autobus, což se nám nakonec také podařilo. Ve 4 hodiny ráno jsem dorazili do cíle cesty - Mníšek pod Brdy a ještě poseděli pár minut na zastávce. Autobus jel kupodivu včas a tak jsme už v 5 hodin ráno seděli v Tip sport baru na Smíchově. Po vypití dobré vídeňské kávy jsme se odebrali k odchodu. Někteří šílenci šli ještě hrát jakousi válku o prsten, ti rozumější zvolili válku o postel.

 

Zapsal: Nakor