Noční přechody Brd

[1. ročník]    [2. ročník]    [3. ročník]   


1. ročník nočního přechodu Brd

Účast: (v)Eru, Andre, Bel, Fany, Láďa, Nakor a Perpetua Nesta
Termín konání: 21.2. - 22.2. 2003
Trasa cesty: Řevnice - Babka - Jezirko - Červený kříž - Skalka - Mníšek pod Brdy

 

Kdyz jsme dorazili vlakem do cilove stanice (asi tak pul dvanacte), zhodnitili jsme meteorologicke podminky a nekteri se rozhodli preci jen si jeste neco tepleho obleci. Pote jsme se pustili jiz prazdnym mestem, pod vedenim Fanaurwen najit nasi turistickou znacku, po ktere jsme potom pokracovali do hlubin lesa. Zacal se rozebirat Laduv posledni publikovany clanek na tema "Against the power of USA, there can be no victory". A nase otazky jak se hodla Lada vyrovnat s obrovskym privalem popularity, ktery musi chte nechte prijit. Padla vsak take druha strana mince a to, ze mozna jiz Ladu hleda CIA ci MI6, kvuli uniku tajnych informaci. Andre pak jeste dokreslil panujici atmosferu par replikami z jednoho nejmenovaneho filmu. Padly vety jako "We are not alone" ci "There is something down there." nebo "Where are you leading us" a Ladovo "Into the wild". Po teto kulturni vlozce jsme opet pokracovali v nasi trase. Nastesti nam pocasi opravdu pralo, mesic svitil velice jasne a nebe bylo bez mracku (musim vyzdvihnout organizatora Ladu za vyborny vykon pri vyberu terminu). Cesta pokracovala velice svizne, zadne vetsi problemy neprisly. Andre zaujal strategickou pozici ve stredu skupiny. Jak jsme se potom dozvedeli tak proto, ze kdyby prisel nenadaly utok od nepritele schovaneho v lesich, tak zezadu to prvni odnese Bel s (v)Eru, zepredu drzela pozici Fanaurwen a z boku jsme to jistili ja s Ladou. Tudiz Andre by mel v kazdem pripade dost casu na vlastni zachranu. Po prekonani prvnich malych nastrah v podobe necekanych vetvi stojicich v ceste, jsme dospeli k prvnimu vetsimu problemu nasi vypravy. Bylo to kdyz jsme dorazili k zamrzlemu potucku, ktery byl velice zledovateli a situaci nam znacne zkomplikovala Perpetua, ktera nejak nechtela na led vstoupit a zacala voditkem obmotavat nebohou (v)Eru, ktere hrozilo ze uz neudrzi rovnovahu. Vsak projevila se soudrznost nasi skupiny a spolecnymi silami jsme uspesne (v)Eru vysvobodili od voditka a mohli dal pokracovat v ceste. Zanedlouho jsme dorazili k prvnimu odpocivadlu, kde jsme se osvezili vybornym visnovym Jelcinem, ktery poskytli Bel s (v)Eru. Naskytl sem nam take vynikajici vyhled na jasnou oblohu a Lada nas obeznamil se svymi bohatymi znalostmi z Astrologie, ukazal nam Velky vuz a dozvedeli jsme se, ze druha hvezda ve voji neni jedna, nybrz jsou dve, ta druha mensi je tesne pod tou prvni. Po znacnem soutredeni naseho pohledu na danou hvezdu sme to spatrili na vlastni oci. Verte, nevetrte, ale opravdu tam byla! Pote nas jeste informoval, ze ta jasna hvezda, ktera na nas zarila zleva musi byt urcite Jupiter a jelikoz nikdo nic nenamital, tak sme se vsichni spokojeni s tim, ze sme meli to stesi spatrit onu planetu, vidali opet na cestu. Pote nasledovalo ostre stoupani na dalsi cil nasi cesty, zdejsi vrchol Babka. V jednom miste kdosi spatril v dalce urcite svetlo. I kdyz jsme meli na vedomi, ze bysme nemeli chodit za "svetlisky", chteli sme zjistit zda to neni nejaky taborak, ktery bysme mohli vyuzit, nebo nejaka chaloupka. Pustili jsme se tedy za onim svetlem a asi po pul kilometru stoupani, sme vysli na kopec a jake zde bylo nase prekvapeni, kdyz sme zjistili, ze ono svetlo ktere nasledujeme je mesic, ktery se skryval za stromy . No jelikoz se nam nechtelo vracet zpet (a ani sme presne nevedeli kudy) odhadli sme pribliznou pozici a smer k nasemu cili a pustili po nem. Teren zde nebyl prijemy, jelikoz zde zadna cesta nebyla, nastesti vsak dany vrchol nebyl daleko a za par minut jsme u nej byli. Nalezli sme zde opravdu pekne taboriste s peknym skalnim utvarem za nim. Bohuzel po blizsim prozkoumani jsme zjistili, ze predesli tabornici zde pro nas nenechali pripravene drevo na podpal, coz nas dost zarmoutilo a hned sme tomuto mistu strhali par hvezdicek z hodnoceni. Nezbyvalo nez neco sehnat okolo, ale bohuzel snih zbusbil ze vse bylo mokre a nepouzitelne. Nakonec sme se vsak rozhodli "oskubat" par borovic na vrcholku skaly. Odvazny Lada se pustil do splhani nahoru a pak z celkem nebezpecne pozice na okraji skaly, kde se jednou rukou pridrzoval a drhou trhal vetve, ktere nam hazel dolu, si zaslouzil nase nezmerne uznani. Bohuzel po prinesi vetvi k ohnisti jsme zjitili, ze vetve maji jednu malou vadu a to, ze nejdou zapalit. Zkouseli jsme vsechny mozne zpusoby, obetovali vsechno co se alespon vzdalene blizilo papiru, ale vse nazmar a Fanaurwen sirek v krabicce stale ubivalo. Obcas, kdyz to vypdalo trochu nadejne, tak Bel vzdy pronesl "To vypada optimisticky." a v tom momente nam to zhaslo. Napadlo nas take porazit jednu peknou brizu, ktera stala opodal a vypadal celkem sucha, ale jelikoz nikdo nevzal sekyru, napad se nepovedlo zrealizovat. Alespon jsme tedy otrhali z nebohe brizi vsehnu kuru, ktera sla. S jeji pomoci se nam podarilo konecne trochu toho ohne rozdelat a s velkym pricinenim Lady, ktere objetoval sve plice a dobrych pet minut ohen rozfoukaval, sme ho udrzovali v nadeji, ze to cele konecne chytne. Bohuzel i pres nadlidsky vykon Ladi (ktery se pritom nadychal tolika dymu, jako kdyby par mesicu aktivne kouril), nam ohen zacal zhasinat. Nezachranil to ani zoufaly pokus prilozenim posledniho papiru s logem FP. I kdyz se nam ohen rozdelat nepodarilo, nebyli jsme zarmouceni a skvele si pochutnali na vybornem bramborovem salatu od Fanaurwen a zapili to Ladovim prvotridnim ceskym stolovym krabicovym vinem. Po nacerpani novych sil sme se pustili opet na cestu. Lada s Andrem zacali filozoficke debaty na Fea a Hroa, padlo take neco o Ungolianth a Iluvatarovi, pote se hovor presunul na debatu o carodejne skole. Ale tak sme se zabrali do hovoru, ze sme nekde zapomeli odbocit a po par kilometrech jsme zjitili ze stojime opet u sloupu vysokeho napeti (ktere musim rict moc pekne bzuceli :-)). Zkontrolovali jsem polohu s mapou a zjistili, ze sme sli asi 2,5 km spatnym smerem. Nezbyvalo nez se otocit a jit celou cestu zpet a hledat ono misto, kde sme meli predtim odbocit. Po case hledani sme ho s Belem a (v)Eru objevili a kdyz sem to chteli sdelit trojici vepredu, tak na nase volani "nasli sme znacku", reagovali slovy "rohanaska jizda". Zvysili sme tedy hlasivky na maximum a konecne upoutali jejich pozornost, pote opet zkontrolovali situaci s mapou a rozhodli se jit objevenym smerem. Tentokrat sme uz neponechali nic nahode a Andre vytahl svuj "halogenovym lightsabre" a procesaval nam cestu. Uspesne jsme se tedy dlouhou dobu drzeli znacky, ktera nas zavedla na jakesi byvale opevneni, dnes nekterymi nazyvane Doriath. Zde se Lada snazil prosadit poradani usporadani snehove koulovane bitvy, my ostatni vsak byli razantne proti (neb nas uz zacinal tlacit cas a unava si zacala vybirat svou prvni dan) a jednozcnacne ho prehlasovali. Lada to vsak vzal sportovne a nesnazil se z toho vyvodit zadne duslekdy, naopak nas vsechny obdaroval tycinkami s ledovymi kastany, ke kterym sme si dali hlt rumu a hned se citili o neco lepe. Nasledovala mensi debata o dlasim smeru pochodu, kterou vsak razne utal Bel, ktery se rozpomel, ze ono misto jiz v minulosti navstivil a prohlasoval ze bezpecne zna cestu, kterou potrebujem. Nezbyvalo nam nez mu verit (dobre jeho argumenty byli opravdu padne a mapa je dokazovala, takze to nebylo az tak tezke :-)) a pro jeho znalost cesty sme ho zvolili vedoucim vypravy. Zanedlouho se prokazalo, ze duveru, kterou sme do nej vlozili nezklamal, neb sme dosli k rozcestniku, od ktereho uz vedla celkem siroka a udrzovana cesta do Mnisku. Pustili jsme se po ni a cesta zde ubihala velice rychle, probihali ruzne filozoficko-intelektualni diskuze na temata, ktera si jiz presne nevybavuji. Situaci vsak lehce zkomplikovala opet Perpetua, ktera toho asi zacinala mit prave dost a nejspis si rikala, ze takoveto nocni tury nema v popisu prace. Projevila to jasne tim ze se zacala opirat prednimi tlapkami o Fanny a zvukove to doplnila ladnym knucenim. Fanny se nakonec slitovala a vzala ji do naruce a nejaky ten kus cest ji nesla. Kdyz uz ji zacali dochazet sily (prece jen takovy pes neco vazi), pustila ji, ale perpetua evidentne jeste konec neplanovala. Lada se nad ni tedy slitoval, vzal ji k sobe do naruce a mozna dobry kilometr ji nesl. Mimo jine se Lada take projevil jako zkuseny psovod, neb dlouho psa vedl na voditku. Zanedlouho jsme dospeli na misto, nami nazvane Mohylove vrchy, jelikoz zde byl kostel a okolo nej neco jako mensi crypty ci mohyly, to vse ponoreno do huste mlhy, ktera tomu vsemu dpolnila onu pravou atmosferu. K dokonalosti chybelo uz jen, aby sme zde objevili nekolik hrobu . Na tomto miste sme se chvili zdrzeli, vychutnavali nebizeny pohled a dopijeli flasku Jelcina. Nasledoval celkem strmy sestup do nizin, zde sme uvitali chytre postavene stromy, ktere nam poskytovali oporu pri sestupu po lehce zledovatelem svahu. Nekde sme vask pritom museli sejit ze znacky, neb dole pod svahem, kde mela byt tak nahle nebyla. Nastesti jsme vsak uz nebyli daleko od mesta a ten kousek uz dosli i bez znacky. Nasledne Fany vytahla jizdni rady odjezdu autobusu a kdyz sme to porovnali s aktualnim casem, vyplynulo nam z toho dvojnasobne navyseni naseho tempa. Bel se ujal navigace a vedl nas na zdejsi namesti, kam sme nakonec dorazili prece jen vcas. Kdyz sme se spokojene usadili na zastavce, bohuzel sme nemile zjistili, ze dana zastavka neni tou co potrebujem a museli se vydat na dalsi ostry pochod. Cestou sme prepadli nebohou starenku a ziskali z ni potrebne informace o umisteni zastavky. Po dobrem kilometru sme ji skutecne objevili a spokojene se usadili na lavickach a dali odpocinout nasim jiz celkem bolavym nohoum. Nasledovalo ale nemile prekvapeni, kdyz podle zdejsiho jizniho radu, momentalne zadny autobus jet nemel. Zacali sme lehce propadat panice, pri predstave cekani dalsi pul hodiny ci hodiny na autobus. Nekteri jiz zacali vykrikovat silna slova jako "Ten IDOS to pak pekne schyta", "Rozhodne podame hromadnu stiznost" a podobne. Kdyz uz se zdalo, ze nas vsechna nadeje opustila, autobus se znenadani objevil a vsechna nase obvyneni razem zmizela. Pote jiz usazeni v autobusu (cas asi tak 6:15), sme dopijeli svarak, ktery jeste Belovi zbyl. A zajidali to vybornym cukrovim, ktere vybalila Fannaurwen. Po prijezdu, nas Lada premluvil jeste k navsteve nedalekeho Tipsport baru. Zde jsme chvili posedeli a kdyz Bel na chvili usnul, pribehl nejaky zdejsi vyhazovac ci co a dal nam jasne najevo, ze spat muzeme jinde, a zde by to mohlo mit nemale nasledky. Po tomto vystupu, sme se shodli ze se ji opravdu odeberm do svych teplych postylek, na ktere sme se vsichni velice tesili. Tedy az na Ladu, ktery za hodinu planoval vyrazit na Pragocon (kde bere tu enregii to netusim). Tot muj "strucny" reportek z teto povedene akce.

 

Zapsal: Nakor