Události na hradě Throix



Místo konání výpravy: Západní Alvern - vévodství Throix



Výpravy se zúčastnili stateční rekové těchto jmen :

Šlechetný Sir Bevier
Statečný rytíř Sir Barbaros de Cavon
Obratný obchodník Florin Mechošlápek
Tajemný družiník s přezdívkou Dart



A jak se všechno událo :

Sled událostí odstartoval dopis Bevierova strýce vévody Guye de Throix, který ho touto cestou žádal o pomoc. Znepokojily ho totiž podivné události ke kterým došlo v jejich království po té, kdy alvernský král přijal do svých služeb tři podivné rytíře, kterým udělil naprosto neuvěřitelně velké pravomoci. Bevierova strýce znepokojilo zejména nevysvětlené zmizení jeho dvorního mága v průběhu jeho návštěvy v sídelním městě a události na hradě jednoho ze sousedních vévodů, který byl královým šampionem prohlášen za zrádce koruny, zbaven majetku a popraven. Králův rytíř využil v tomto případě starého a již téměř zapomenutého alvernského zákona o "Božim soudu", kdy vybraný bojovní může bojovat na straně obviněného a svým vítězstvím může zvrátit rozsudek.
Družina se okamžitě vydala na cestu, která vedla civilizovanými kraji Cavonie, Vendetie a Veritasu a proto probíhala víceméně poklidně. Až jednoho dne v lesích na území Veritasu vjela skupina z ničeho nic do sněhové bouře, což byla v tomto ročním období věc poměrně neobvyklá. Les byl v několika okamžicích zasněžený a z lesa nedaleko cesty se ozývalo vlčí vytí a zoufalé prosby o pomoc. Družina nelenila a v čele se svým vůdcem se vyřítila na pomoc oběti. Na nedaleké pasece se družiníkům otevřel pohled na bojovou scénu, kdy se neznámí kouzelník bránil útoku velké vlčí smečky vedené polárním vlkem. Boj netrval dlouho a je třeba podotknou, že kouzelník, ač zraněn, bojoval udatně a několik vlků spálil. Naši hrdinové kouzelníka, i přesto, že byl elf, nejen nezabili, ale dokonce ho pozvali ke svému ohni a obvázali. Když se družina ráno probudila do vlhkého a teplého dne, byl kouzelník již pryč a na jeho místě ležel jeho dar pro družinu - slzy štěstí, magické artefakty, které pomáhají chránit svého majitele.
Cesta našich přátel pokračovala dále až do malebného hostince, kde družina dobře povečeřela. Vzápětí se ukázalo, že večeře obsahovala i silný magický prostředek, který všechny členy družiny paralizoval. Bezmocně ztuhlí mohli hrdinové bez pohybu jenom zoufale sledovat skupinu elfů, která krade jejich magické zbraně. Vítězství podlých elfů však netrvalo dlouho, protože již za ranního kuropění se po jejich stopách vydala skupina rozlícených pronásledovatelů a již v poledne měla družina své zbraně zpět.
Na hradě Throix byli naši hrdinové uvítáni s pompou a na jejich počest byla uspořádána velkolepá večeře. Na vévodově dvoře byli shromážděni i všichni šlechtici vévodství a všichni očekávali co jim návštěva ze sídelního města přinese. Další dny do ohlášeného příjezdu králova rytíře Daria probíhali poklidně až do okamžiku, kdy pánové Potkan a Dart přišli se zprávou, že někdo, kdo má zajímavé informace o chystané návštěvě se s nimi chce setkat v opuštěné uličce nedaleko doků říčního přístavu. V této uličce padla družina do další léčky proradných elfů, když se je několik příslušníků vévodovy jednotky elfích střelců pokusilo zavraždit. Neuspěli a zaplatili za to svými životy.
Napětí ve městě po tomto incidentu narostlo a v ulicích se začalo schylovat k pogromu na elfi a jiné nelidi. Vévoda se pokusil tuto situaci řešit odesláním své elfí jednotky na vzdálený hraniční hrádek, ale situaci to příliš nezklidnilo. A do takto nepokoji rozjitřeného města vjel na svém obrovském černém koni králův zvláštní vyslanec, rytíř-ochránce králova dvora, sir Darius.
Hned na slavnostní večeři v den Dáriova příjedzzdu se situace vyhrotila, když byl jeden z významných šlechticů obviněn ze zrady koruny, jen proto, že nesouhlasil se zvýšenou daňovou povinností. Sir Dárius tohoto šlechtice okamžitě odsoudil k smrti a propadnutí majetku, ale dal přítomným možnost využít prává božího soudu. Šlechtic prohlásil, že se bude hájit sám a na stranu koruny se nečekaně postavil sir Bevier. Všichni odešli spát v neklidné atmosféře.
Druhý den nezačal pro naše hrdiny příliš šťastně. Sir Bevier porazil velice snadno svého soupeře a znepřátelil si tím většinu šlechticů vévodova dvora, když tím potvrdit krutý Dáriův ortel. Po tomto souboji následoval rytířský turnaj, kterého se za družinu zúčastnil stečný křižácký rytíř, sir Barbaros de Cavon, Dlužno podotknou, že jeho učinkování v soutěži nebylo příliš sťastné, protože byl vévodovým osobním bardem přistižen při používání nedovolené podpory magie. Prestiž tohoto rytíře, křižáckého řádu a bohužel i družiny, po tomto činu opět poklesla.
Začátek třetího dne byl pro všechny přítomné šokem, když se nejprve zjistilo, že někdo ukradl lano od hradního kostelního zvonu a zejména tím, když byl posléze ze zrady koruny obviněn a uvězněn samotný vévoda a to proto, že byla prokázána jeho účast na útěku den předtím odsouzeného šlechtice. Sir Dárius opět vyhlásil možnost využít božího soudu. Na stranu vévody se postavil jeho rádce a starý přítel, generál Gisbern de Trouville. Na stranu koruny se již tradičně postavil sir Bevier, snad chtěl zabránit tomu, aby za ní musel bojovat vévodův syn Richard, snad v něm zvítězil jeho pověstný cit pro zákon, ale je pravda, že tímto činem popudil proti sobě všechny zbylé vévodovy věrné šlechtice. Souboj se konal okamžitě a na nádvoří hradu se stala neuvěřitelná věc. Gisbern totiž sira Beviera přemohl a téměř ho zabil, když smrti slovutného reka zabránil jenom okamžitý zásah jeho přátel a svolení sira Dária, které opět popudilo přítomné šlechtice. Třetí den končil v beznaději, Bevier byl v bezvědomí přenesen do jeho pokoje, kde nad jeho životem, i když neochotně bděl vévodův osobní lékař, vévoda byl stále uvězněn a zbytek družiny se v temných ulicích Throix snažil nalézt nějaké řešení ošemetné situace.
Čtvrtého dne krize vyvrcholila. Hned při snídani sir Dárius vyhlásil, že stráže na vendétské hranici zadrželi mladšího syna vévody Martina, který se snažil uprchnout z království. Dárius nebohého chlapce okamžitě odsoudil ke smrti za zradu krále. Opět následoval boží soud. na straně odsouzeného pozvedl meč jeho bratr Richard de Throix, na straně koruny stanul samotný sir Dárius. Před soubojem se ještě odhrála scéna, ve které sir Barbaross přesvědčil Richarda aby si na krk pověsil jeho slzu štěstí. Dodnes nevíme, co Barbarosse k tomuto činu vedlo, ale jeho důsledky byli tragické. Na obranu nešťastného družiníka uvádím pouze to, že si zřejmě nebyl možných důsledků plně vědom. Boj byl dlouho vyrovnaný, po určité době však Richard získal převahu a Dárius jen s obtížemi odrážel jeho útoky a brzy krvácel z mnoha ran. K tagédii došlo v okamžiku, kdy Dárius poklesl na jedno koleno a Richard se hotovil boj ukončit. Barbarossem darovaný amulet náhle explodoval a vážně Richarda zranil. Dárius této situace využil, vyskočil a velice rychle rozhodl boj, když nebohému Richardovi usekl hlavu. Viník katastrofy byl vsazen okamžitě vsazen do želez a zbytku družiny bylo doporučeno, aby do 24 hodin opustila hranice království. Ve stopách naších přátel se tentokrát šly jen hanba a opovržení. Pověst družiny v Alvernu vážně utrpěla a sir Barbaross dokonce získal přízvisko Bázlivý.
Další vývoj událostí byl následující : Na doporučení sira Dária jmenoval král novým vévodou hraběte Marallena. Vévoda Guy nebyl na naléhání císařského dvora popraven a bylo mu umožněno s celou rodinou odejít do vyhnanství v Heliopolisu. Na radu svých rytířů vyhlásil král Bertran válku Ancillu. Alvern tuto válku rychle prohrál a dva královi rytíři v těchto bojích padli. Posledního z nich Dária uštvali templáři asi po měsíci nedaleko Ascalonu. Alvern byl tedy očištěn. V zápětí se podobný rytíř objevil u vévodova dvora v Clementu, ale byl templáři opět zabit. Poté se situace opakovala i ve Veritasu. Náhle bylo jasné, že Toriánská království čelí promyšlenému útoku. Všichni vládci se tedy sešli, aby se poradili. Výsledek vyšetřování mnohé překvapil, za příchod rytířů jsou zodpovědní elfští kouzelníci. Výsledkem celého propletence byl obrovský pogrom na elfy, který se přenesl i na území Císařství. Většina elfů byla donucena uprchnou za Velký předěl. Až po té se situace uklidnila. Vévoda Guy byl omilostněn, ale jeho úřad mu již vrácen nebil a dnes žije v exilu v Heliopolisu. Sir Barbaross byl po dlouhých jednáních, do kterých musel vstoupit i Císař, a po zaplacení tučného výkupného, propuštěn, ale půl rok stráveného v malé vlhké cele mu podlomil nejen zdraví, ale zejména sebevědomí. Sir Bevier zajel za svým strýcem a ten mu odpustil, protože pochopil jak strašně byla tato čistá duše Dáriem zneužita.

Takto se událo a tak to zapsal bratr Lucius , člen řádu Svaté Kapituly a kronikář skutků sira Beviera a jeho družiny.