Pomsta spanilé Ariel




Datum: 20, Června 999
Místo konání výpravy: Severozápadní hranice Vendécie



Výpravy se zúčastnili stateční rekové těchto jmen :

Šlechetný Sir Bevier
Proslavený bard Reginald
Udatný Korund, řečený Sekáček
Křižácký rytíř Sir Barbaros de Cavon
K výpravě se též připojila lučištnice Lynn



A jak se všechno událo :

Bylo to koncem jara, poté, co naši stateční Rekové vyřešili záhadu trpasličích dolů. Na cestě zpět se, jako obvykle, stavili v zájezdním hostinci na noc. Uprostřed poklidného Cavonského venkova by jen málokdo hádal, jaké že dobrodružství je tu lapí do svých spárů.

Již se stmívalo a hostinec se plnil kupci a ozbrojenci. také členové výpravy se připravovali na další odpočinkový večer. Hostinský, místo objednané večeře přinesl lístek s prosbou o pomoc. Ženám v nouzi se pomoc neodmítá, takže Sir Bevier, spolu s Reginaldem neprodleně vyhledali tajemnou ženu. Ukázalo se, že se jedná o mladou, velmi atraktivní dívku. Představila se jako Ariel, dcera pána z Temné hory - což je panství při severní hranici Vendécie. Ariel vypověděla smutný příběh o útoku lupičů na hrad jejího otce a smrti jeho i všech mužů posádky. Odmítnuta úředníky císařství, obrátila se o pomoc na proslavené ochránce slabých a utlačovaných, na skupinu našich dobrodruhů. Jistě ji prý pomohou dostát spravedlnosti a pomstít otce, za což by je neminula štědrá odměna.

Dobrodruzi nelenili a hned dalšího jitra se vydali na cestu. Jelikož se cestou stavovali v Cavonu, sídelním městě provincie, pokusili se zjistit něco konkrétního o zmíněném přepadení Temné hory. Poněkud je udivilo, že ani Císařský regent, Barbarosův otec neměl žádné zprávy o tak závažném zločinu. Vymohli si tedy průvodní list, se kterým se vydali situaci vyšetřit.

Již cesta jim však uchystala mnohá nebezpečenství. Jak postupovali cestou dál a dál od osídlení, setkali se s různými překážkami, v těch dobách však nezřídka vídanými. Jmenoval bych snad šíleného proroka s lukem, který výpravu nepěkně překvapil. Zvláštní událost se udála v okamžiku, kdy byla výprava, tou dobou převlečená za kupce, přepadena loupežníky. Ariel, místo toho aby se krčila ve voze a vřeštěla, jak by se dalo od rozmazlené šlechtické dcerky očekávat, nečekaně vyšla vstříc náčelníkovi lupičské bandy. Ten, nic zlého netuše, nechal si tu křehkou dívčinu dojít až těsně k sobě. Ariel, zatímco jej zaměstnala vyjednáváním o výkupné, bleskově tasila dýku a doslova lupiče podřízla. Jeho smůlou se stala také zbrklost kumpánů, jež ve snaze zasáhnout Ariel svými šípy, těžce zranili svého náčelníka. Ostřílení válečníci se, jako dobře naolejovaný stroj na zabíjení, vrhli do útoku. Dezorientovaní bandité bez svého náčelníka byli rychle přemoženi. Ač z křoví zle dotírali střelbou z luků, byli po krátkém úporném boji pobiti.

Ariel v tomto boji ukázala svou další, doposud ukrývanou tvář. Nejenže se zdála v boji s nožem velmi obratná, navíc jako by se někdo snažil družinu nepřímo ovlivnit. Jak se později jednotliví členové ujistili, byly jim v noci vnuceny sny, které měly jakoby náhodou utvrdit své oběti v poslání předurčeném Ariel.

Prozřetelný bard se tedy rozhodl jednat. Zatímco k tomu účelu vybraný Barbaros bavil Ariel při soukromé večeři ( přistoupil na tento návrh jistě jen s velkým sebeobětováním ), Reginald užil své vrozené šikovnosti k průzkumu jejích zavazadel. I když nenašel nic vyloženě podezřelého, udivily jej věci, které měla sebou. Ač podle vlastních slov uprchla z krátké vyjížďky, má sebou zabalenu kompletní cestovní výbavu a mimo jiné i vrhací dýku.

Od této chvíle stále někdo Ariel hlídal, pozoroval nebo dokonce provokoval svou magií ve snaze odkrýt její úmysly. Došlo dokonce i k fingované návštěvě jejího "mrtvého" otce, což nebyl nikdo jiný než maskovaný Reginald. Její hysterická reakce na toto setkání však mnoho dobrodruhům neprozradila.

Abychom byli spravedliví, cesta neskýtala pouze smrtelná nebezpečenství, ale i mnoho příležitostí k rozptýlení. Sekáček by jistě vzpomněl soutěž v pití Piva, Reginald zas svou podařenou koupi vozu a nákladu kožešin.

Další cesta pokračovala sice stále za obezřetného pozorování, ale již bez většího rozruchu. Navečer před příjezdem do cíle výpravy však přišel další šok. Císařský poštovní kurýr, který se skupou normálně odpočíval, se náhle zvedl a bez zjevné příčiny zaútočil na překvapenou Ariel. Bez rychlého zásahu bojovníků by ji snad i uškrtil. Byl však přemožen a upadl do bezvědomí. Za nějakou dobu se probral a tvářil se překvapeně, když zjistil, že byl zajat po útoku na Ariel. Sám to nedokázal vysvětlit. Jelikož jednal přesvědčivě, byl posléze propuštěn. Členové výpravy začali podezřívat neviditelného nepřítele, který měl dle jejich názoru se skupinou cestovat.

Hon na přízrak byl završen ve mlýně. Ariel tvrdila že mlynář je špeh, nicméně skupina se tam přesto rozhodla přenocovat. Ve mlýnici společně nastražili past, Když chtěli neviditelného nepřítele odhalit rozsypávanou moukou a polapit ho. Nicméně přes brilantní provedení útoku nebylo po Neviditelném ani památky.

Později večer skupina vmanévrovala mlynáře s jeho ženou do stodoly, kde se ukrývala Ariel. Mlynářka Ariel podle předpokladů poznala, tvrdíc že je podobná jakési ženě, která hraje úlohu v neblahé kletbě, ležící na tomto kraji.

Druhý den ráno, po bohoslužbě se sir Bevier, jediný zbožný člen výpravy, dozvěděl od mlynářky celoý příběh. Ariel je podle ní skutečně jméno dcery, kterou nechal hradní pán vyhnat z kraje pro podezření z vampyrismu. Ariel prý přísahala pomstu, a tak se vesničané v kraji obávají jejího návratu.

Skupina si poté rozdělila úkoly. Reginald měl udržovat Ariel pod kontrolou ve stodole, zatímco Barbaros a Bevier navštíví hrad a na místě zhodnotí situaci. Trpasličí válečník Sekaček společně s elfkou Lynn zatím prozkoumají chyši lesní vědmy, která Ariel vychovala. Na hradě se víceméně potvrdily informace od mlynářky, takže bylo jasné, že Ariel skupině od začátku lhala. Dříve než stačili tuto novinu předat ostatním, přiběhla udýchaná Lynn se závažnou zprávou. Sekáček zmizel při explozi, kterou pravděpodobně vyvolal neopatrným průzkumem chatrče. Nicméně podle elfky nebyl jeho život najisto ztracen, mohl se prý zachránit v podzemní chodbě, která začínala někde za stěnou chýše. Tento předpoklad se potvrdil, Sekáček naštěstí v poslední chvíli vchod opravdu objevil, takže ač zůstal po následné explozi uvězněn závalem, byl v podzemní chodbě stále naživu. Přátelé kopali dnem i nocí aby jej osvobodili. Po více jak dvou dnech bylo jejich úsilí korunováno úspěchem. Z vyhrabaného otvoru vylezl ušpiněný, ale šťastný trpaslík, který zával přečkal bez vážnějších zranění.

Mezitím co zachránci odklízeli zával, dostavil se Reginald se znepokojující novinou. Ariel ze stodoly zmizela. Skupina se druhý den ráno po osvobození Sekáčka vydala objevenou chodbou do podzemí. Podle nalezených vzkazů to vypadalo, jako by s nimi Ariel hrála nějakou šílenou hru. Vzkazy končily důrazným varováním : dál půjde již o život.

Výhrůžky to nebyly plané, protože ihned po vstupu do spodního patra starých dolů přišel první útok. Z temných chodeb se vyhrnulo 5 kostlivců s napřaženými pařáty. Vzájemná spolupráce pomohla skupině stvůry udolat, i tak si však dobrodruzi z boje odnesli četná zranění, hlavně bard Reginald byl poměrně vážně zraněn. Mimo jiné i to přimělo dobrodruhy k návratu na povrch. Další noc strávili v lese. Již se rozednívalo, když hlídajícího Barbarose překvapil šramot. K táboru se přiblížila Ariel. Barbaros se nechal odlákat od tábora dál do hloubi lesa. Po čtvrthodině hry na honěnou se náhle Ariel objevila kousek za Barbarosem.

Ten, se, zneklidněn vývojem sitace, snažil Ariel přimět k cestě do tábora. Aríel odmítla. Barbaros, který si špatně vyložil její obraný postoj, nečekal na nic a zaútočil. Pokusil se Ariel ochromit svými křižáckými čáry a současně zaútočil mečem. Ariel kontrovala dvěmi vrhacími noži. Neozbrojená dívka neměla proti Barbarosovi valné šance. Navíc zdáli již bylo slyšet dusot koňských kopyt. To se spěšně blížil zbytek družiny, Barbarosovi na pomoc. Ariel, se, běžíc jako laň, ztratila skupině z dohledu. Opět zapracovala kouzla, jež umožnila siru Bevierovi pokračovat v pronásledování, byť neviditelné Ariel. Již to vypadalo na brzké dopadení, když Ariel použila kouzlo. Jen lesní lid a podle pověstí i druidové ovládají takovou magii. Ariel se ve chviličce proměnila v sovu. Ač rozlícení lučištníci nešetřili šípy, podařilo se jí uniknout. Družina po chvíli marného hledání rezignovala a vrátila se k průzkumu podzemí, kde všichni doufali nalézt rozuzlení tohoto temného příběhu.

Další patro podzemí bylo poměrně rozsáhle, avšak při zběžném průzkumu nenarazili dobrodruzi na vážné překážky. Reginald získal nádhernou loutnu, kterou v jedné z místností kdosi zanechal. Podle stop se zdálo, jakoby tam někdo, snad dokonce Ariel, chodíval hrát.

Hlouběji v labyrintu chodeb pak narazili na obří tunel, vyhloubený velikým krtkem. Toho pak spatřili na konci chodby. Byl velký jako kupecký povoz a také tak hlučný. Tiše jej oputstili, aniž by jej vyrušili. Přeci jen se nikomu nechtělo zbytečně skončit život ve spárech rozdrážděného monstra, které má místo rukou lopaty a sílu jako stádo býků.

Ani kolonie pavouků, na kterou v podzemí narazili, nepředstavovala výrazný problém. Sir Bevier byl poněkud vyveden z míry bleskem, který šlehal z ruky barda Reginalda. Byl by přísahal, že ještě před chvílí tento mírumilovně drnkal na loutnu.

Po delší cestě labyrintem se přes prostory zamořené plynem dostali až do místa, kde spatřili výrazně odlišný kámen některých částí chodeb. Bylo zřetelné, že prastaří horníci tu narazili na nějakou uměle vytvořenou zeď. Černá kamenná stěna měla z jedné strany chod. Tam však hlídali, jaký odporný pohled to musel být ( hlavně pro Sekáčka ), čtyři trpasličí kostlivcí v plné zbroji. Jakmile spatřili příchozí dobrodruhy, zaútočili. Po delším tuhém boji, kdy se uplatnila i Reginaldova svěcená voda , byly stvůry přemoženy. O co větší bylo pak překvapení dobrodruhů, když po lítém boji vstoupili do trpasličí hrobky, kde nalezli jakousi stařenu, jak na ohništi připravuje jakési lektvary. Udivení dobrodruzi jí sotva stáli za pohled.

Nedovedete si představit tu nevídanou situaci, když jim stařena suverénně nabídla hrnek čaje. Trapné rozpaky skupiny vyřešil, jak jinak, opět Barbaros de Cavon, který stařeně dal k přečtení prokletý svitek. Mezitím si Reginald začal chystat lano. Stařena se pokusila použít proti němu jakési kouzlo, které však selhalo. Tak získali útočníci "spravedlivou ?" záminku k útoku. Při první ráně se však babice sesypala na zem v hromádku plesnivých hadrů a kostí. Jakmile stačili spálit její pozůstatky, poschvávali se do úkrytů a očekávali příchod Ariel, o které se stařena zmiňovala.

Nemuseli čekat dlouho. Varování sira Beviera, který vycítil její přítomnost, však přišlo zároveň s jejím útokem. Barbarose jako zázrakem minula, jeho obranný sek vyšel také naprázdno. Barbaros se kryl zády ke stěně, meč i štít v pohotovosti. Přeci však nalezla skulinu v jeho obraně. Dříve, než stačili ostatní přiběhnout na pomoc, bodla jej dýkou do slabin.

Poté zvítězil zdravý rozum a obě znepřátelené strany ( neviditelná Ariel proti celé družině ) začaly vyjednávat. Ariel se zviditelnila a před zraky dobrodruhů se rychle začala proměňovat. Výsledná podoba je nemile překvapila. Místo malé křehké černovlásky tam stála výrazně mohutnější Ariel, kompletně oděná v plátovou zbroj, navíc s mečem a štítem.

Stále si přála Barbarosovu smrt. Jako východisko byl zvolen rytířský souboj na život a na smrt. Tento se nakonec odehrál chvíli po poledni nahoře na lesní planině. Po několika prudkých útocích z obou stran, I přesto že Ariel utržila několik ran, nevypadala situace pro Barbarose nijak příznivě. Sir Bevier se o něj natolik obával, že se začal raději modlit. Snad jako přímá odpověď na jeho nevyslovené prosby se v postavě Ariel zjevila podoba Ariel - upírky. Když toto spatřili přítomní členové družiny, bez váhání na ni zaútočili. Ariel se, když viděla proti sobě přesilu, pokusila opět proměnit a uprchnout. Již přijala podobu sovy a téměř odletěla, když po ní sir Bevier sekl. Strašlivá rána vzlétající sově hladce odsekla křídlo v rameni. Sova spadla na zem a proměnila se zpět na Ariel. Byl to žalostný pohled. Na umírající dívku s useknutou rukou, jak sténá na mechovém koberci, kterému její krev propůjčuje karmínový odstín. Netrvalo dlouho a Ariel, i přes snahu Barbarose o provizorní ošetření, pro velikou ztrátu krve umírá. Otřesení, jako ve snu, tomu stále nemohou uvěřit. Sir Bevier opět prokázal své válečnické zkušenosti, když začal Ariel zkoumat zuby. Potvrdilo se to, co dosud pouze tušili.
Ariel byla upír.




Shrnutí :
Sir Bevier na výpravě získal cenné zkušenosti ve výši 2060 bodů
Bard Reginald si odnesl vyřezávanou elfí loutnu a 1400 bodů zkušenosti.
Udatný Korund, řečený Sekáček opustil podzemí o 1700 bodů moudřejší.
Křižák Barbaros de Cavon si krom Sophiina náhrdelníku odnesl 1352 bodů zkušeností.
Lučištnice Lynn získala 1050 bodů zkušeností.