Démonův konec
Bevier znepokojeně sledoval oblak kouře vznášející se u stropu nad pentagramem. Zdá se mu to, nebo se opravdu stává hmotnějším. Za ním, směrem ode dveří se ozvalo krátké plesknutí dvou políčků, které vypovídalo o tom , že se Reginald s Barbarossem stále snaží přivést dívku k vědomí. Oblak u stropu podzemní svatyně nabýval stále hmotnější podoby. Teď vypadal jako ohromná postava s rohy a křídly.
„ Jest-li odtud hned nevypadneme, budeme mít problémy, slyšel za sebou říkat Barbarosse.
„ Kdyby bylo po mém, tak už dávno běžím pryč, ale copak ji můžeme nést a ještě si při tom prosekávat cestu zpátky tím podzemím.“ Odpověděl Reginald.
„ Postarej se o ní, já zkusím otevřít ty druhé dveře, třeba vedou přímo ven.“ řekl Barbaross a Bevier uslyšel kroky, jak zamířil ke dveřím. V té chvíli se ozvala rána a démon byl tu. Byl obrovský, vysoký jako dva dospělí muži. Jeho hrubá zbroj rudě žhnula temně rudými odlesky pekelných ohňů a v pravici velikosti šunky třímal brovský ohnivý meč.
"Pozor!" vykřikl Bevier a ustoupil ke stěně. Zároveň hmátl k pasu po svém meči, potom si znovu změřil nestvůru před sebou a zasunul povytažený meč zpátky do pochvy. Místo něj vytáhl z pouzdry pověšeného křížem přes záda starobylý meč Drtihlav. Čepel meče se černě zaleskla odlesky démonovy zbroje a Bevier uslyšel v hlavě kovově znějící hlas kouzelného meče. „ Buď zdráv, pane, koho mám pro tebe zabít.“. „Jeho odpověděl a nakročil směrem k démonovi který si ho vůbec nevšímal, protože právě promlouval k Reginaldovi a Barbarossem :
„ Ta dívka patří mně. Vraťte mi ji a já vás nechám odejít.“
„ Nikdy stvůro, nebojím se tě ! vykřikl Barbaross, ale chvění špičky jeho meče ho usvědčilo ze lži. Reginald s hrůzou v očích natáhl svůj luk a postavil se před dívku, jeho zrak však nechtěně zabloudil k nedalekým dveřím.
„ Vraťte mi ji a já budu uvažovat o tom, že vás zabiji rychle“ Démonův hlas pálil jako oheň. Reginaldovi pokleslo srdce, uprchnu, zachráním se, blesklo mu hlavou.
„ Zvolili jste prohlásil démon a vykročil směrem k dívce. Barbaross se chtěl rozeběhnout směrem k němu a zaútočit, ale pohled na příšeru ho přikoval k podlaze. Reginald pozvedl luk v chabém pokusu o obranu a začal pomalu couvat ke spásným dveřím. Démon se zasmál a udělal další krok a zcela si jist svým vítězstvím úplně přehlédl malou bílou postavu, která se k němu přitočila z boku. Ta malá postava měla velkou odvahu a hlavně velký černý meč. Prásk udeřila černá čepel do démonovy přilby. Nestvůra zařvala až se stěny zachvěly a zapotácela se pod silou úderu. Prásk druhá rána servala přilbu z nestvůrné hlavy a Démon zakolísal. Prásk další rána se zaťala hluboko do nestvůrného boku. Ohnivá zbroj praskla a ven se vyvalila hořící černá krev. Další mocný nápřah, meč zpíval radostí v Bevierově ruce jak se znovu zaťal do těla bestie. Ještě jeden sek a démon klesl na kolena. Pomalu se předkláněl, až jeho rohatá hlava zaduněla o podlahu. Ozval se vysoký kvílivý zvuk a démonovo tělo zmizelo v ohnivém víru. Na podlaze zůstala ležet jenom rozseknutá zbroj a ohnivý meč, jehož záře pomalu pohasínala.
„ Tak to bychom měli," řekl unaveně Bevier vraceje meč Drtileb do jeho pouzdra upevněného na zádech.
zapsal bratr Lucius, člen řádu Svaté Kapituly a kronikář velkých skutků sira Beviera a jeho družiny