Bevierova smrt





Z poznámek pána jeskyně:

On vyhnal z ráje trojici andělů za lidský hřích - za závist. Chtěli být ve všem jako lidé, poznat jejich životní slasti a strasti, což ale otevřelo jejich mysli (stejně jako u lidí) zlým myšlenkám. Strach, závist, pýcha a sobectví ovládly jejich činy a On je seznal nečistými.
Trojice místo nařízeného tisíciletého pokání hledala, jak se dostat zpět do ráje. Objevili místo kde je pohřben Lionel, Jeho první věřící, apoštol a archanděl víry jeho. Lionel byl kdysi, když ještě On kráčel po zemi, smrtelně raněn zrádcem a od té doby ležel v ukryté hrobce a čekal, až jej On povolá zpět do svých služeb. S Lionelem byl pohřben i klíč od brány světů, mocný a nebezpečný artefakt, který On nemohl odnést sebou, ale bylo třeba jej ukrýt před mocnostmi zla. Do podzemí nemohly bytosti zlé nebo zlem zasažené, takže padlí andělé museli sehnat lidské posly, aby klíč přinesli. Navíc bylo třeba spěchat, protože temný toto místo díky nim objevil také a vyslal své oko, aby klíč pohltilo. Nelhali, když chtěli klíč odnést, ale chtěli jej zneužít k podvedení Jeho.
Klášter museli sami andělé vybít, když jim klíč nechtěli mniši vydat a hrozilo prozrazení Jemu.
Skupina kolemjdoucích dobrodruhů se na místo namotala omylem, síly zla byly zastoupeny pouze okem zla, které stvořilo čtveřici kostlivých válečníků, aby klíč přinesli, až se dostane do vlivu oka, jehož síla postupně roste. Každý dotek oka navíc vysává sílu z živých tvorů a dále oko posiluje.
Andělé by v případě vydání klíče vymazali přeživším paměť a otevřeli bránu světů. On však díky modlitbám Beviérovým o tomto komplotu věděl a na 66 % by padlým andělům dokázal podstrčit opačný konec brány - do pekla, což by zjistili až pozdě. Jestliže by trefili správnou stranu, tak by to také skončilo.
Archanděl Lionel za několik dní navštíví skupinu a převezme klíč. Špatné sny přestanou dobrodruhy pronásledovat a ti jsou odměněni.


A jak to všechno nakonec dopadlo:

Byl to takový teplý jarní den. Když vyšli ze zatuchlého podzemí, vzduch voněl a všem se zdálo, že to nejhorší mají za sebou. Znaveně přecházeli nádvoří toho bezejmenného kláštera, když tu se z nebe snesly tři obrněné bílé postavy. Vypadali jako andělé, a proto na ně Bevier hned nezaútočil. Když ho obklopili, bylo už na všechno pozdě...

... Umlkly výkřiky, zvonění zbraní a výbuchy kouzel. Zvířený prach se usadil a jen z hořící budovy opatství stoupal k obloze černý sloup dýmu. Najednou ztichlé klášterní zdi lhostejně shlíželi na muže, který zemřel. Obklopen nepřáteli, kterým se odmítl vzdát, tak zahynul statečný Bevier. Jeho druzi tiše stáli kolem mrtvého těla, otřeseni hroznou ztrátou. Bard Reginald zlomeně klečel v pozici ve které vzdal marné pokusy o záchranu Bevierova života a do prachem pokrytých tvářích se mu mlčky vpíjely slzy. Rytíř Barbaross z Cavonu si nenávistně změřil tři bílé posekané a ohořelé postavy ležící na nádvoří kláštera
”Je hrůza, že muže víry jako byl Bevier nakonec zahubili andělé,” pronesl pomalu.
”Zahubilo ho zlo, zlo, které pokřivilo povahu těch tří. Zlo které nám tu přichystalo tuto past.” Reginaldův hlas se znatelně chvěl. ”Boromir žije,?” Zeptal se po chvíli, aniž vzhlédl od Beviera.
”Žije a Usaláma také”.
”A pak, že je nějaký Bůh,” vybuchl Reginald.”Bevier by si zasloužil žít tisíckrát víc, než ten pohan.”
”Každý má svůj život a svou nit osudu. Nemůžeš říci, že jeden si život zaslouží a druhý ho není hoden. Pamatuj, že je mnoho úhlů pohledu.” Ozval se za Reginaldovými zády hlas s výrazným jižním přízvukem. To promluvil vysoký válečník v cizokrajně vyhlížející zbroji. Bard pomalu zvedl hlavu a aniž na Usalámu pohlédl odpověděl:
” Pokud ti tohle poradil tvůj prorok, pak s ním musím výjimečně souhlasit, ale nebudu ti lhát, pokud bych měl možnost vyměnit tvůj život za Bevierův, udělal bych to.” Potom se Reginald konečně napřímil a uchopil Bevierovo tělo za ramena. Se smutným povzdechem Barbaross odložil své zbraně a chopil se Bevierových nohou. Pomalým krokem se oba přátelé i se svým smutným břemenem vydali k vratům klášterního chrámu.

zapsal bratr Lucius, člen řádu Svaté Kapituly a kronikář velkých skutků sira Beviera a jeho družiny