Archa Smlouvy



Sir Paolo d'Bois-Noir jel v otevřeném kočáře a kynul řadám občanům argonejským, kteří nadšeně oslavovali návrat svého hrdiny, dobyvatele ztracené Archy. V čele průvodu jel na statném válečném oři sir Luis, Paolův hrdý otec. Též jeho tvář dmula se pýchou.
Kardinál je již očekával pln nedočkavosti i přijal naše hrdiny ve velkém sále kardinálském. Sir Paolo kráčel krokem důstojným, s úklonou dvorskou a fanfarou slavnostní předal ztracenou relikvii do lůna církve.
Kardinál, citového pohnutí špatně skrývaje, ničeho nečekati nevydržel i odběhl se skříňkou tou do zadních komnat sídla svého. I vrátil se po chvíli a jeho tvář byla plna podivného úžasu a úděsu, tak mocný okamžik to pro něj byl! Když však pohlédl do očí našeho hrdiny, v nichž zahlédl tu nejupřímnější oddanost a neskonalou chrabrost, jeho citlivá duše neunesla tíhu okamžiku slavnostního i usedl do stolce svého s hlavou ve dlaních svých. Poté pronesl památnou větu "Brány nebeské, proč? Čím jsem si tohle zasloužil?" a upadl v pláč.
Takové bylo dojetí jeho, takové bylo pohnutí psyché jeho nad návratem ztracené Archy.

Dodejmež na závěr tohoto příběhu, že sir Paolo a jeho družiníci těšili se od těch dob slávy veliké, mnohé z dam dvorních ztratili své srdce pro našeho chrabrého hrdinu a dodnes je na ulicích Argonei možno potrefiti na chlapce hrající si na sira Paola a sira Godfroi, kterak sami brání se nájezdům hord beduinských...

Mé paměti
Pierre Livre, knihovník města Argonei





Odpadlík a kacíř, řečený Johann von Zwiebeldorf, plně doznal se ke skutkům svým temným.
Přiznal se k nejen obcování s kozlem pekelným, ale též k účasti na sabbatech čarodějnických i vaření lektvarů z krve pannen a mléka kozího! Dále pak doznal se nepokrytě ku spolčování se s démony a jinými tvory pekelnými, pro něž obřady ritualní vykonával. Nevyvrátil též vlastnictví černého kocoura jmémen Belsebub, tvora pekelného, jehož prostřednictvím s démony promlouval.

Nakonec, pod zrakem mým neúprosným, prozradil i nomine veritas své.

Na otázku přímou a bezelstnou

"Táži se Tě, pekelníku, nezní-liž Tvé pravé jméno Asmodeus Mefistoteles Leviathan?"

odpověděl slovem temným:

"Ano".

Tak vyslovil se ni ne po čtvrtém přitažení skřipce svatého. By práva i duši odpadlé dostalo se, by princip presumpce neviny pořušen nebyl, by všem svatým zákonům našim dostáli jsme, podstoupil Leviathan zkoušky boží.
Jaké bylo však zděšení naše, když železa roztaveného z čela démonova odtrhli jsme. Pekelník při obřadu svatém zmítal se v křečích a řval hlasem temným, odkrývaje tak svou podstatu pekelnou. Na čele Leviathanově, po odtržení železa svatého, zůstal pentagram vypálen! Není-liž snad vyššího důkazu o vinnách jeho?
Vzhledem k okolnostem polehčujícím, tedy především plnému doznání demonovu, byl jmenovaný odsouzen k trestu mírnému, sic výchovného aspektu nepostrádajícímu.
Asmodeus Mefistoteles Leviathan byl upálen z rána následujícího dne za zpěvu žalmů liturgických.
Jeho milosrdenství budiž nakloněno jeho duši odpadlé.

Zpráva z tajného koncilu řádu templářského, případ XXIV/IM.
Miguel Fernandu Raúl Ortega, vrchní řádový inquisitor





Slibným novým trhem Pastelina státi se může, poté co autonomie v Kalifátu Sultanejském nabyla, anžto dle zpráv věrohodných jistý Jásir z Arafatu do čela samosprávy pastelinské zvolen byl, do těch dob znám spíše v kruzích obchodních jako zbohatlík z povedených obchodů s velbloudy.

Obchodnický zpravodaj, Heliopolis