Adorra a její sousedé - Edessa

Poslední zbytky rozprášené eskalonovy armády se nespořádaně stahovaly k Jižním horám. Města hořela a krví zpité hordy vendétských barbarů kradly, plenily a zabíjely. V té době jeden z vyšších knězů kultu Černého hada, shromáždil několik tisíc svých věrných a vedl je na sever, kde, jak jim sliboval naleznou bezpečné útočiště. Jak Shermankův, neboť tak se kněz jmenoval, zástup procházel napříč umírající říší, přidávaly se k němu davy dalších uprchlíků. Největší pomocí byl příchod generála Tamira a dvou tisíc mužů jeho armády. Shermank vedl svůj lid, jak je začal nazývat, kolem úpatí Železných hor do lesnaté krajiny ležící na poloostrově od nepaměti nazývaném Eden. Byl to opravdu krásný kraj, úrodný, vlahý a pobřežní vody se hemžily rybami. Místní domorodci byly mírný zemědělský lid a nově příchozím nekladli větší odpor. Uprchlíci ihned začali zakládat osady, ale hlavní část zástupu pokračovala dále na sever a tam v místě zvaném Edesská zátoka založili město Edessu.

Město se velice rychle rozrůstalo a brzy se stalo novým klenotem severu. V té době již existovaly dva základní důvody jeho budoucího pádu. Jedním bylo ohromné bohatství shromážděné v jeho zdech a druhým pak kult Černého hada a hlavně pak sám Shermank. Ve strachu před smrtí si chtěl zachovat věčnou mladost a proto prováděl ve svém paláci v Edesse ohavné rituály. Jeho jezdci jezdily po celém Edenu a přiváželi mu mladé ženy, děti a zvířata, které on pak obětoval svému bohu.

Město zatím bohatlo a jeho mohutné hradby několikrát odrazily nájezdy severských barbarů. A Shermank stále žil a jeho bohatství a moc rostly. Lidé mimo město se zatím mísili s domorodci a tak vznikla nová mírumilovná rasa drobných zemědělců, která pomalu začínala nenávidět černou magii, která jim ztěžovala život. A Edessa dále bohatla. Třista let po jejím založení nechal Shermank vyložit střechy paláce zlatem a prohlásil se králem. Své království překřtil z Edenu na Edessu na počest hlavního města. Nechal také uspořádat ohromné oběti. Tady někde byl začátek pádu. Lid mimo město se vzbouřil a za pomoci spojenců uvnitř města téměř Edessu dobyl. Sotva se hlavní město vzpamatovalo z této rány, napadla je ohromná armáda seveřanů. Byl to kmen Krunů, který vypuzen ze svého domova, hledal místo, kde by mohl žít. Oslabená Edessa padla, Shermank zmizel a Sorall Zuřivý náčelník Krunů se stal králem Edessy. Jeho potomci tam pak vládli dlouhá léta. Seveřané a domorodci se smísili a dali tak vzniknout zvláštní rase. Edessané jsou zrzaví, středního růstu a ve své povaze spojují jak temnou náturu Okthánců, odvahu a zuřivost Seveřanů, ale i tichou mírumilovnost původních domorodců.

Další historie hlavního města byla pohnutá. Seveřanům se temné kamenné město příliš nelíbilo a tak se usadili spíše kolem něj. Edessa byla ještě několikrát dobyta nájezdníky ze severu a nakonec byla vypálena. Král Ekbeth Zakladatel, proto přestěhoval hlavní město dále na jih, kde založil Novou Edessu. Původnímu Shermankovu městu se dnes říká Spálená Edessa a žije v ní jen několik stovek lidí, kteří tam nostalgicky vzpomínají na její zašlou slávu. Nicméně mnozí lidé tvrdí, že rozsáhlé podzemní prostory pod Shermankovým palácem skrývají mnohé poklady a mnohé hrůzy.

Dnešním vládcem Edessy je král Trulmok II., který původ svého rodu odvozuje až od bájného Soralla. Edessané věří ve všech třináct bohů. Největší oblibě se těší Hesiadna, Loki a Tsa. Víra v Jeho je rozšířena zejména na jihu království. Edessané jsou nábožensky velice tolerantní. Vztahy Edessy k seveřanům a Císařství jsou napnuté. Bližší vztahy udržuje Edessa s Toriánci a to zejména s Adorrou.

Zvláštností Edessy je, že její součástí je nezávislý trpasličí stát Kazah-Torn, velké trpasličí sídliště ležící v centru Železných hor. Je trochu záhadou proč v tomto místě trpaslíci žijí, protože se proslýchá, že známé železnohorské doly, pověstné svou skvělou rudou, jsou již téměř vyčerpány.

Kapitola z knihy „Adorra a její sousedé“ sepsal Carl Poutník, správce Hrázovska