O vzniku markrabství Adorra
Příchod do Adorského údolí a splynutí s kmenem Horalů zcela rozvrátily organizaci kmene a jeho zvyková práva. Množily se krvavá střetnutí mezi jednotlivými rodinami, Bylo ohroženo samo přetrvání kmene, proto kmenový náčelník Bladus svolal velkou radu na kterou pozval nejel hlavy rodin, ale i jejich nejstarší syny. Místo rady se konala krvavá lázeň. Rodinám potom chyběli náčelníci a Bladus se prohlásil dědičným knížetem. Za jeho dvacetileté vlády byla také vybudována nejstarší část Adorského hradu. Jednotlivé rodiny byli sice oslabeny, ale spojovala je jejich společná nenávist k Bladusovi. Do jejich čela se postavila rodina Doriánů. Po různých peripetiích byl Bladus zavražděn a Ronald Dorián svolal novou radu. ta už svobodným hlasováním zvolila Ronalda za dědičného knížete Adorského. Touto volbou definitivně zanikly kmen Platinijů a kmen Horalů a lidé se začali nazývat Adořany.
Život v Adorském údolí plynul
spokojeně a mnohými válkami početně zdecimované knížectví se zalidnilo. Za
vlády Ronalda II.(syn Carluse), který byl vnukem Ronalda Knížete, provedla
Adorská vojska výpad ze svých hor a dobyla malé císařské město Trollberk. Tak kníže
Ronald II od té doby nazývaný Dobyvatel, dal svému lidstvu další prostor k
rozvoji. Dalších sto let proběhlo v relativním klidu a míru. Knížata, která se
střídala na stolci (Bartus, Ronald III Zrzek, Carlus II., Kothis), vládla
moudře a z bojovných Adořanů se postupně stávali zemědělci, horníci a dřevaři.
Největším zdrojem bohatství se staly doly na stříbro (tzv. Staré doly), které
podle legend založili již před pětisty lety trpaslíci. Krize nastala za knížete
Kothise, který nechal z neznámých důvodů zavřít stříbrné doly. Země začala
chudnout a začaly se množit lidové bouře. nakonec armáda vzbouřenců z Centrální
planiny porazila knížecí vojsko v Úzkém průsmyku a začala plenit Adorské údolí.
Při útěku z této bitvy zahynul kníže Kothis a na stolec nastoupil sotva zletilý
Ronald IV. řečený Holobrádek. Nový
kníže se pokusil utlumit povstání tím, že vyhlásil velké tažení proti
Císařství, odvěkému nepříteli Adořanů. Pouhý rok po této události se vojsko
Adořanů vyhrnulo na Šedé pláně a napadlo Císařskou provincii Cavonia. Po prvních úspěších byli plenící Adořané
napadeni císařskou armádou, přinuceni k bitvě a na hlavu poraženi. Jejich
zmatený ústup se postupně změnil v útěk a císařské vojsko bez boje obsadilo
Trollberk a celou centrální planinu. Vše nasvědčovalo tomu, že Adorské
knížectví bude poraženo a navěky připojeno k říši. Tehdy se do čela poražených
armád postavil mladý šlechtic, který si na připomínku kdysi slavného rodu
změnil pravé jméno na Dorián. Jeho statečná armáda dokázala v neprostupném
terénu natolik zpomalit postup císařského generála Farideje, že se většina
Adořanů stačila stáhnout do Adorského údolí. A brzy potom přišel den, kdy
Doriánem vedená Adorská armáda v Úzkém průsmyku na hlavu porazila Císařské.
Adora byla zachráněna a na památku statečného Doriána, který v bitvě zahynul,
byl Úzký průsmyk přejmenován na průsmyk Doriánův. Po dvě desetiletí pak
probíhaly boje o Centrální planinu a ani jedna strana nezískala výraznou
převahu. Nakonec Ronald IV., který vyrostl v moudrého panovníka, uzavřel z
císařem Valeonem III. dohodu, že když se Císařská armáda stáhne ze všech Adorských území, pak Adorské
knížectví přijme víru Severních proroků a stane se částí říše jako nezávislé
markrabství. Od těch dnů věří Adořané v Jeho a Adora se nazývá Markrabství
Adorra. Od těch dob žijí Adořané většinou v míru a jejich kraj vzkvétá. Od těch
dob se císařové mylně domnívají, že v Adoře vládnou. Prakticky to zkusili zatím
třikrát a kosti jejich armád se ještě povalují v adorských průsmycích. Síla
paží adorských mužů je nezměrná a nezměrná je i jejich odvaha a po pravdě
řečeno je tato síla a odvaha určitě větší než zájem císařství na ovládnutí
Adorry.