Legenda o šesti čepelích





Kdysi dávno, kdy se ON stával bohem, dlel ve vysokých horách na Serveru a očišťoval svoji duši od všeho zlého, protože i ON kdysi ve své pýše a pocitu ohromné moci pálil města a otřásal horami. A tehdy se v Severních horách zrodil Jeho temný bratr. ON pohlédl na tu temnou karikaturu sebe sama a byl otřesen. Tu Temný promluvil : „ Děkuji Ti bratříčku, že si mne zbavil svědomí, teď půjdu a svět pocítí moji moc." ON se zhrozil toho jehož vytvořil a vzkřikl silným hlasem : „Nikam nepůjdeš, zhyň!" A vrhl se na stín. Bojovali řadu let a zápas byl stále nerozhodný. Pak Temný odskočil a pravil : „ Nemůžeme se navzájem zahubiti, ať rozhodnou smrtelníci." I usnesli se, že se zde opět setkají a na straně každého budou stát tři mocní zastánci. A tak se stalo a oni zase stanuli proti sobě. Na straně Temného stáli tři neohrožení válečníci, ale na straně Jeho starý muž, žena a dítě. „ Kupředu zabte je!" Volal Temný. Válečníci, ale zaváhali. „ Ustup ženo, proč jej chráníš?" Pravil jeden z nich. „ Chráním ho, protože jen ON dá budoucnost mým dětem." Odpověděla neohroženě žena. „ Proč ty ho chráníš, starče" Promluvil opět válečník. „ Jsem knihovník a pouze ON dává vědění smysl." Odpověděl stařec pevným hlasem. „ A ty dítě." Položil válečník poslední otázku.. „ Já chci být šťastné a proto jej bráním." „Zabte je!" vykřikl opět Temný. Válečníci na sebe pohlédli. „ Nechceme zabíjet děti, ženy a moudré starce, to nám neposkytne žádnou slávu a není to hrdinství." „ Budete je muset zabít, jinak mne nepřemůžete." Řekl ON, „ a vězte, že to pro vás bude dobré cvičení, protože když zvítězí Temný, pak budete muset vraždit ženy, děti a moudré starce a vězte, že na světě pak již zůstane jen málo cti a hrdinství." „ Zabte je!" Vykřikl Temný. „ Ne pane, to neučiníme." Odpověděli válečníci. „ Pak tedy zhyňte." Vykřikl Temný a vrhl se vpřed. V té chvíli ON zdvihl ruku a Temný strnul. „Neudržím ho tak dlouho a vězte, že zabít ho může pouze Vás šest." „ Jak ho můžeme zabít, je tak mocný?" Zeptali se válečníci. „ Dám Vašim zbraním kouzelnou moc, vlije se do nich to nejsilnější co ve Vás je. Budou to zbraně tak silné, že když ho zasáhnete všemi šesti čepelemi zhyne a svět Vám bude vděčný. Budete za mne bojovat?" Válečníci pohlédli na Temného a tu odhalili jeho pravou tvář. Otřásli se hrůzou, ale nezakolísali, neboť to byli praví hrdinové. „ Učiň co umíš Pane, jsme tví !" a ON pozvedl ruku a tam kde stáli dítě, žena a stařec stáli najednou tři strašní válečníci, protože ani ON nebyl tak bláhový aby sem přišel bez silných zastánců. Pět mužů a žena pozvedlo meče a ty zazářily modrým světlem jak se do nich vlilo to nejsilnější co ON v jejich myslích nalezl. A tak se zrodilo šest mocných čepelí Smrtonoš, Štěstí, Válečník, Žal, Mysl a Vztek. Temný se vrhnul kupředu a do jeho prsou se ponořilo šest mečů. Se strašlivým výkřikem se rozplynul. Na zemi leželo šest mrtvých válečníků. ON se k nim sklonil a pravil : „ Vy nezahynete moji věrní, vstaňte !" A oni opravdu vstali a byli mladí a krásní a jejich tváře byly jasné.


Legenda o šesti čepelích tak jak ji zapsal dle vyprávění slepého starce Kirk Moudrý, knihovník císařské knihovny ve Vendenbrgu