Naše družina





Bevier je silný a smělý,
Má pevnou paži a těžkou sekeru,
Udělá vždy, co svědomí mu velí,
Zabije každou hnusnou příšeru.

Reginald zpívá tak krásně,
Že zůstává až rozum stát,
Když lidé vyslechnou jeho písně a básně,
Chce se jim žít a chce se jim smát.

Rychleji se míhají sekery a meče,
A jasná krev pak stříká a teče,
Když naše družina silná a skvělá,
Nepřátelům rozbije jejich drzá čela.

Asmodeus, všechny žerty stranou,
Namísto modlitby má svůj meč,
Statečné srdce skrývá pod sutanou,
Že přítelem věrným je, toť jasná věc.

Po místnosti tiše Mrakoplaš se plíží,
Když procitneš zmizí jako dým,
S úsměvem lehkým na život shlíží,
Nočního zlatníka toulavý syn.

Rychleji se míhají sekery a meče,
A jasná krev pak stříká a teče,
Když naše družina silná a skvělá,
Nepřátelům rozbije jejich drzá čela.

Dvokvítko naše radost jen šíří,
S úsměvem mírným ostří svou zbraň,
Ale když na něj Zemoch zamíří,
Z našeho Kvítka stane se saň,

Pieere je silný, ale pohled má hadí,
Podivné chování, podivný vtip,
Nepřátele on s radostí vraždí,
Však kdyby tu nebyl spával bych líp.

Rychleji se míhají sekery a meče,
A jasná krev pak stříká a teče,
Když naše družina silná a skvělá,
Nepřátelům rozbije jejich drzá čela.


Sepsal Reginald, roku 995 c.l. na březích Mrtvého moře